DS Temperka, ZUŠ Třanovského, Třinec představil inscenaci „ŽIVOT JE SEN“ v úpravě a režii Marcely Kovaříkové a souboru a scénografií Rozvity Mikulové. Inscenace autorského textu Magdaleny Frydrychové, členky souboru, volně inspirovaného motivy z pohádek H. Ch. Andersena, byla bezesporu nejzajímavějším – a také nejproblematičtějším představením letošní přehlídky. Jedná se o nesmírně těžkou látku inscenovanou velmi náročným způsobem, která může být vnímána někdy až jako naprostý omyl. Půdorys inscenace je prostý: do jedné školní třídy se nedostavil vyučující, děti si krátí dlouhou chvíli řešením drobných meziosobních problémů a přitom se jeden po druhém propadají do snění, v němž se divákům ukazují jejich skryté tužby a skutečné charaktery. Účinkující děti jsou soustředěné a přesvědčivé, je evidentní, že hrají téma, které je jim blízké a které si dokonale osvojily. Jednotlivé herecké projevy jsou až na hranici patosu, domnívám se ale, že se jedná o patos z přílišné snahy přesvědčivě a co nejúčinněji sdělit téma postavy. Lektorský sbor konstatoval, že inscenace potřebuje především pevnou režijní ruku, která důsledně přezkoumá fungování všech užitých divadelních znaků, odpoví na otázku zda a do jaké míry sen promění jejich následné chování v reálném světě (někde je proměna zřejmá, v některých případech se zdá, že k ní nedošlo), usadí temporytmus inscenace, aby neztrácela „tah“ a pomůže najít klíč k herecké metodě, v níž děti zvládnou civilní hraní sebe sama i hraní sebe sama ve snu.
Má-li být Dětská scéna přehlídkou toho nejzajímavějšího a nejinspirativnějšího, co se v tomto školním roce v dětském divadle urodilo, pak tam beze sporu patří i inscenace souboru Temperka, byť si je lektorský sbor vědom problémů, které náročná inscenace má. Lektorský sbor doporučil tuto inscenaci k přímému postupu na Dětskou scénu 2009.