Maňáskové divadélko

Soubor divadélka ZK ROH OUNZ Teplice se poprvé sešel a rozhodl se hrát 4. prosince 1953 (padesát tři).
To ještě nebyl maňáskovým divadélkem, hrál v sezoně 1953-1954 marionetami.

Maňáskové divadlo ZK ROH OÚNZ - zdravotníků v Teplicích
5.12.1953 založeno (heslo znělo: Lidu zdraví – dětem radost - světu mír“).

Zakladateli souboru byli: Marie Juřenová, MUDr. Marie Skorkovská, Jiří Nezbeda, Jiří Zedník, Míla Zedníková a Arnošt Vít, zvolený principál.
Radou jim byl tehdy nápomocen pan J. R. Novotný, býv. profesionální loutkář, bydlící na penzi v Teplicích. Sám tuto pomoc nabídl a naučil loutkářské nováčky vyrábět maňásky.
Ostatní, kteří se významně podíleli na úspěších souboru, přišli až později (Vítová, Čech, Píša). Přitom na první „zakládající“ schůzce souboru neměl nikdo z těch, které našel pro soubor MUDr. Beneš jako předseda závodního klubu ROH OÚNZ, o loutkovém divadle a o maňáskách ani tušení. (Pouze Arnošt Vít se přiznal, že jako 12-13letý kluk v rodné vesnici hrál se třemi kamarády a bez dozoru a vedení někým dospělým loutkové divadlo pro menší děti. Divadlo našel rozbité na půdě po starších sourozencích. S kamarády je opravil a dvě sezony, než se rodina ze vsi odstěhovala, hráli jen tak, jak to odkoukali od Sokolů v sousední vesnici. Byl tedy zvolen principálem.)

Loutkoherci získali 1. a 2. podlaží budovy v Radniční ulici - tzv. Dům na Šikmém rohu, ve kterém v přízemí sídlila velmi známá restaurace (za první republiky ,,Gastäte Auf schiefe Ecke", do roku 1989 pak jugoslávská restaurace SPLIT).
V létě 1954 soubor divadlo přestavěl a koncem roku začal hrát maňásky (kvůli lepší viditelnosti, sál neměl sklopené hlediště a děti ze zadních řad na marionety špatně viděly) a začal používat označení Maňáskové divadélko ZK ROH OÚNZ Teplice (Ta zdrobnělina byla oprávněná, sál měl jen 100 míst a zákulisí bylo opravdu jen miniaturní.)

1954 začala tedy maňásková éra souboru.
První premiéra se konala 27. listopadu 1954 (padesát čtyři) - Kamil Horák: Babka Chňapka má smůlu.
Druhou premiérou byla Papírová komedie téhož autora dne 1. ledna 1955.
Třetí maňásková premiéra byla už 5. úmora 1955 - soutěžní představení Gernětové a Gurevičové: Kačátko, které prošlo úspěšně krajskou přehlídkou v Ústí n. L. na národní přehlídku začínajících souborů v Českých Budějovicích, a pak uspělo i na celostátní přehlídce začínajících souborů v Bratislavě.
Každá inscenasce se hrála mnohokrát, každou sobotu, dokud bylo plno.

1957 Maňáskové divadélko ZK OÚNZ se probojovalo až na celostátní přehlídku souborů vyspělých, na 6. Loutkářskou Chrudim s inscenací Pestrá estráda, režie Jiří Zedník a Arnošt Vít (též výběr a sestavení hříček různých autorů i několik vlastních původních maňáskových žertů, a konferenciér celé estrády), technická spolupráce Zdeněk Juřena, hudba Karel Humpl, účast na LCH.

1957 se Arnošt Vít odstěhoval do Litvínova. Po jeho odchodu principáloval Jiří Zedník, po jeho smrti Ing. Jiří Valenta a poté PhDr. Jan Liška.


Další přední loutkoherci Nezbeda a manželé Liškovi.

Stálé jeviště měl soubor později v malém sále divadelní budovy.

1960 Milan Pavlík: Kohout Světapán, režie Pavel Čech, výprava Jiří Zedník, hudba Josef Šála, účast na LCH.

60. a 70. léta 20. století byla pro Maňáskové divadlo v Teplicích léty konjunktury a celkového vzestupu. Soubor byl ucelený, dramaturgie divadla čerpala ze starých českých pohádek (Němcová, Erben), ale i z moderních autorů (Nesvadba, Pavlík, Pehr). V té době se teplická scéna zúčastňovala různých soutěží, přehlídek, festivalů.
V 2. polovině 60 let působil jako LS ZK OÚNZ, existoval i koncem 80. let.

Od 1989 pak po mnoha peripetiích maňáskové divadlo opět postupně zaznamenávalo jakousi stabilitu a oživení své scény.
V současné době hraje každý měsíc před vyprodaným hledištěm v Domě kultury v Teplicích, stálý soubor je stabilizován.

Dramaturgie je pestrá, stále hraje osvědčené pohádky a hříčky z 50. let, např. oblíbenou Naši zahrádku, Kačátko, čerpá také z vlastní tvorby (Liška - Podzimní pohádka, Mikulášská pohádka, Hádavé princezny - Lišková - Malá čarodějka).

Hraje i na zájezdech Louny, Litoměřice, Praha, účastní se loutkohereckých přehlídek, kde bývá oceňována snaha po původní tvorbě a určitém uměleckém ztvárnění.

2000 - Miloš Nesvadba: Naše zahrádka, veršovaný příběh za doprovodu živé kytary.
2003 mělo divadlo 8 členů a hrálo 1x měsíčně v KD v Teplicích, vždy 3 premiéry v jednom dni.
Divadelní hry jsou (až na výjimku Naší zahrádky) z pera Heleny a Jana Liškových.
2003 - Gjuričová, Gernětová: Kačátko. Účast na ObP Festival loutkářů, Litoměřice.
2004 - Helena Lišková: MALÁ ČARODĚJKA, účast na KP Louny.
2004 - Účast na ObP Festival loutkářů, Litoměřice.
2005 - Gjuričová, Gernětová: Kačátko, účast na KP Louny.
2005 - Dráček Mráček. Účast na ObP Festival loutkářů, Litoměřice.
2007 - Teplická pohádka, loutky pro ni vytvořili žáci ZUŠ; hudbu napsal Jiří Nový a představení doprovázel živý orchestr mentálně postižených žáků ze speciální školy Arkádie.

Na domácí scéně se konají 2 představení do měsíce, vždy v úterý.
V letech 2003 a 2013 loutkáři uspořádali velké výstavy, kterými si připomněli významná souborová výročí.

1953-1990 - sehráno 424 představení, 1996-2014 sehráno 299 představení.

ANTOŠ, Jiří: Hostivařská loutkárna. Rolnička SAL SČDO 2004, č. 4, s. 3-4.

FILCÍK, Štěpán: Co bylo na letošních krajských přehlídkách k „ochutnání“, tedy k vidění. AS 2004, č. 3, s. 56 - 64.

LIŠKA, Jan: Informace pro Databázi ČAD, květen 2010.

NOVÁK, Jan: Fenomén českého loutkářství. Nejstarší amatérské loutkářské soubory. Praha, KANT 2016, s. 182.

RICHTER, Luděk: 50 Loutkářských Chrudimí. Vývoj českého loutkového divadla v zrcadle festivalu. Praha, DDD a IPOS-ARTANA 2001, s. 52 a 59.