VRCHOVSKÝ, Ladislav. Statické divadlo ve hře Básník pokračuje ve společenské kritice prostřednictvím silně satirického humoru. Online. Ostravan.cz 14. 2. 2025
Statické divadlo Frýdek-Místek uvedlo ve čtvrtek v Polance nad Odrou v sále kina Retrostar reprízu hry Básník autorské dvojice Jakub Tichý a Ondřej Boleslav Petr. Statické divadlo patří mezi nejzajímavější neprofesionální divadelní spolky, které své inscenace v České republice prezentují. Vedoucím, scénáristou, režisérem, hercem, kytaristou i zpěvákem v jedné osobě je Jakub Tichý, v současnosti také ředitel Komorní scény Aréna, předního profesionálního divadla v ČR.
Z inscenace Básník. (Foto: Rostislav Adamovský) Zvětšit obrázek
Z inscenace Básník.
Foto: Rostislav Adamovský
Stejně jako téměř ve všech svých textech pro Statické divadlo, i v případě Básníka jde o aktuální veřejnou tématiku. Jakub Tichý se k otázce po žánru hry vyjádřil slovy: „Jde spíše o postmoderní „ecovskou“ mystifikaci.“
V současné velmi turbulentní době je Básník na první pohled pouze hrou o více než stoletém sporu o autorství Slezských písní, této jediné básnické sbírky Petra Bezruče, vlastním jménem Vladimíra Vaška. V mnohovrstevnatém textu hry Jakub Tichý reaguje na stále trvající spor o autorství této básnické sbírky.
Tichému však jde i o jiné, dnes mnohem více aktuální věci. Se sžíravou ironií se v inscenaci vyjadřuje k současnému polarizování společnosti na ty „hloupé“ a „chytré“. Všímá si i povahy a charakteru veřejných debat i způsobu nejrůznějších rozprav a diskuzí, ve kterých to občas vypadá tak, že zjednodušování, zobecňování a vulgarizace už jsou základním rysem charakteru dnešní společnosti.
Jakub Tichý ve hře Básník. (Foto: Rostislav Adamovský)
Dalším tématem je budování pomníků těmi, kteří na nich chtějí v budoucnosti stát coby sochy v nadživotní velikosti. Autor hry zmiňuje dokonce „nekonečný příval blbců“, kteří jsou stavěni na piedestaly, přičemž jejich jediná kompetence je bezedná ctižádost, vlezlost, vytrvalost a absence studu a skrupulí. Zřetelné jsou i náznaky dalších pro autora aktuálních společenských témat: kolaborace s mocí pro vlastní pohodlí, svalování odpovědnosti za svůj život na vnější faktory a neschopnost myslícího člověka v takovém prostředí fungovat.
Pro vznik Slezských písní bylo zásadním okamžikem seznámení Vladimíra Vaška s Ondřejem Boleslavem Petrem, učitelem, divadelníkem a slezským vlastencem, ke kterému došlo během Vaškova pobytu v Místku v letech 1891 až 1893. Tehdy Vladimír Vašek pracoval jako poštovní úředník a s Ondřejem B. Petrem se velmi rychle spřátelil. Spojoval je společný zájem o poezii, Ondřej B. Petr však Vaška také při společných túrách po beskydských horách seznamoval s historií místního osídlení a životem vesnického obyvatelstva. Jako vášnivý slezský vlastenec přivedl Vladimíra Vaška i k sociálním a národnostním otázkám Slezska. Seznámil Vaška také s Maryčkou Sagonovou, svou nešťastnou láskou. Vašek se nejprve zamiloval do Maryčky Sagonové a později do Dody Bezručové. Tito dva lidé (Petr a Bezručová) byli nejbližšími přáteli Vaška v Místku. Pozdější Vaškův pseudonym Petr Bezruč k tomu odkazuje.
Zleva Ondřej Turoň, Jakub Tichý a Radoslav Piekielnicki. (Foto: Rostislav Adamovský)
Představení začíná mizanscénou, ve které představitel Ondřeje Boleslava Petra (Radoslav Piekielnicki) kope do papírové krabice a přitom s náznaky vzteku v hlase pronáší verše:
Já kopu, já pod zemí kopu,
já balvany jak hada kůže se jiskřící kopu,
pod Polskou Ostravou kopu.
Kahan mi zhasíná, do čela padly
zcuchané vlasy a slepené potem,
octem a žlučí se zalévá oko,
ze žil a z temena lebky se kouří,
zpod nehtů červená lije se krev,
já kopu, já pod zemí kopu.
Už v tomto okamžiku publikum vidí, že to, co ho čeká, rozhodně nebude klasická činohra. Následuje dialog mezi matkou Vladimíra Vaška (Jana Klečková) a jejím synem ve školním věku:
Vladimír: Maminko, já bych chtěl být velikým a slavným básníkem!
Maminka: To víš, že jo.
Vladimír: Aby se o mě psalo v čítankách a jmenovaly se podle mě školy a všichni ti blbí učitelé mě museli poslouchat a učit o mě.
Maminka: Mmmm… Uč se, ať z tebe něco je. Kdo se neučí, myslí na kraviny a vymýšlí koniny, ten to v životě nikam nepřivede a skončí tak leda jako herec, nebo bude muset dokonce v dole kopat uhlí.
V průběhu představení přijdou na řadu dějová fakta z historie seznámení Vladimíra Vaška s Ondřejem Boleslavem Petrem v místecké hospodě a dojde také ke střetům Vaška s ředitelem pošty, kde coby úředník pracoval. Nechybí okamžiky projevů básnického ducha Ondřeje B. Petra, při kterých si Vašek usilovně cosi zaznamenává do svého notýsku.
Z inscenace Básník. (Foto: Rostislav Adamovský)
Herecký projev všech účinkujících je velmi zábavný. Nejen obsah hry vtělený do stylizovaného hereckého zpracování textu, ale i silný, místy až sžíravě satirický, hlavně však humorný nadhled velmi baví publikum. Příjemným překvapením byl i záskok za nemocnou herečku Renatu Fišrovou, za kterou v postavách Dodo Bezručové a Děvčátka vystoupila v kvalitních a zábavných hereckých kreacích Linda Jurenka Hurtik.
Nebyl by to Jakub Tichý a Statické divadlo, kdyby v samotném závěru nedošlo i na parodii akademického sporu o autorství Slezských písní v následujícím dialogu ze hry:
Vašek: Ale… Ústav pro jazyk český ústy svých pracovníků konstatuje, že spekulace o jiných autorech i o údajném spoluautorství O. B. Petra jsou „pusté a nepodložené hypotézy“!
Sekretářka: Prosím vás, jednou to tak je, všichni jsou na to zvykli, tak proč do toho chcete zas rýpat! Já se to tak učila, moje děcka se to tak učila, jejich děcka se to tak učí, tak v čem je ježišmarjá problém? Vždyť jsou všichni mrtví!
Nesluší se prozradit samotný závěr inscenace, ve kterém je zcela srozumitelně sdělen publiku názor Statiského divadla jak na Petra Bezruče, tak na dnešní dobu plnou falešných básníků, krádeží duševního vlastnictví a projevů nacionalismu i povrchního přístupu k umění a kultuře nejen literární a umělecké, ale i společenské a národní.
Ondřej Kaňák a Jana Klečková. (Foto: Rostislav Adamovský)
V představení v Polance nad Odrou, ze kterého je i tato recenze, se po počátečních krátce trvajících rozpacích na začátku publikum, které se z valné většiny se Statickým divadlem setkalo poprvé, bavilo stále více a více. A stále častěji zazníval z hlediště tlumený, posléze i hlasitý smích. Postupně sílící kontakt mezi jevištěm a hledištěm se promítl i narůstajícího uvolnění herců a hereček, respektive do jejich postupně více a více uvolněného a autentického hereckého projevu.
Představení hry Básník se řadí po bok všech předchozích velmi vydařených počinů Statického divadla a rozhodně stojí za zhlédnutí.
*
Statické divadlo: Básník. Režie: Jakub Tichý. Výprava: Ondřej Turoň a Statické divadlo. Hudba: Jakub Novák. Light design a technická spolupráce: Jakub Sadílek, Petr Votoupal. Premiéra 10. října 2024, Divadelní klub D.N.A., Frýdek-Místek. Recenze je psaná z reprízy uvedené 13. února 2025 v sále kina Retrostar v Polance nad Odrou.
VRCHOVSKÝ, Ladislav. Statické divadlo ve hře Básník pokračuje ve společenské kritice prostřednictvím silně satirického humoru. Online. Ostravan.cz 14. 2. 2025 [cit. 2025-03-09]. Dostupné z: https://www.ostravan.cz/90108/staticke-divadlo-ve-hre-basnik-pokracuje-ve-spolecenske-kritice-prostrednictvim-silne-satirickeho-humoru/
Z inscenace Básník. (Foto: Rostislav Adamovský) Zvětšit obrázek
Z inscenace Básník.
Foto: Rostislav Adamovský
Stejně jako téměř ve všech svých textech pro Statické divadlo, i v případě Básníka jde o aktuální veřejnou tématiku. Jakub Tichý se k otázce po žánru hry vyjádřil slovy: „Jde spíše o postmoderní „ecovskou“ mystifikaci.“
V současné velmi turbulentní době je Básník na první pohled pouze hrou o více než stoletém sporu o autorství Slezských písní, této jediné básnické sbírky Petra Bezruče, vlastním jménem Vladimíra Vaška. V mnohovrstevnatém textu hry Jakub Tichý reaguje na stále trvající spor o autorství této básnické sbírky.
Tichému však jde i o jiné, dnes mnohem více aktuální věci. Se sžíravou ironií se v inscenaci vyjadřuje k současnému polarizování společnosti na ty „hloupé“ a „chytré“. Všímá si i povahy a charakteru veřejných debat i způsobu nejrůznějších rozprav a diskuzí, ve kterých to občas vypadá tak, že zjednodušování, zobecňování a vulgarizace už jsou základním rysem charakteru dnešní společnosti.
Jakub Tichý ve hře Básník. (Foto: Rostislav Adamovský)
Dalším tématem je budování pomníků těmi, kteří na nich chtějí v budoucnosti stát coby sochy v nadživotní velikosti. Autor hry zmiňuje dokonce „nekonečný příval blbců“, kteří jsou stavěni na piedestaly, přičemž jejich jediná kompetence je bezedná ctižádost, vlezlost, vytrvalost a absence studu a skrupulí. Zřetelné jsou i náznaky dalších pro autora aktuálních společenských témat: kolaborace s mocí pro vlastní pohodlí, svalování odpovědnosti za svůj život na vnější faktory a neschopnost myslícího člověka v takovém prostředí fungovat.
Pro vznik Slezských písní bylo zásadním okamžikem seznámení Vladimíra Vaška s Ondřejem Boleslavem Petrem, učitelem, divadelníkem a slezským vlastencem, ke kterému došlo během Vaškova pobytu v Místku v letech 1891 až 1893. Tehdy Vladimír Vašek pracoval jako poštovní úředník a s Ondřejem B. Petrem se velmi rychle spřátelil. Spojoval je společný zájem o poezii, Ondřej B. Petr však Vaška také při společných túrách po beskydských horách seznamoval s historií místního osídlení a životem vesnického obyvatelstva. Jako vášnivý slezský vlastenec přivedl Vladimíra Vaška i k sociálním a národnostním otázkám Slezska. Seznámil Vaška také s Maryčkou Sagonovou, svou nešťastnou láskou. Vašek se nejprve zamiloval do Maryčky Sagonové a později do Dody Bezručové. Tito dva lidé (Petr a Bezručová) byli nejbližšími přáteli Vaška v Místku. Pozdější Vaškův pseudonym Petr Bezruč k tomu odkazuje.
Zleva Ondřej Turoň, Jakub Tichý a Radoslav Piekielnicki. (Foto: Rostislav Adamovský)
Představení začíná mizanscénou, ve které představitel Ondřeje Boleslava Petra (Radoslav Piekielnicki) kope do papírové krabice a přitom s náznaky vzteku v hlase pronáší verše:
Já kopu, já pod zemí kopu,
já balvany jak hada kůže se jiskřící kopu,
pod Polskou Ostravou kopu.
Kahan mi zhasíná, do čela padly
zcuchané vlasy a slepené potem,
octem a žlučí se zalévá oko,
ze žil a z temena lebky se kouří,
zpod nehtů červená lije se krev,
já kopu, já pod zemí kopu.
Už v tomto okamžiku publikum vidí, že to, co ho čeká, rozhodně nebude klasická činohra. Následuje dialog mezi matkou Vladimíra Vaška (Jana Klečková) a jejím synem ve školním věku:
Vladimír: Maminko, já bych chtěl být velikým a slavným básníkem!
Maminka: To víš, že jo.
Vladimír: Aby se o mě psalo v čítankách a jmenovaly se podle mě školy a všichni ti blbí učitelé mě museli poslouchat a učit o mě.
Maminka: Mmmm… Uč se, ať z tebe něco je. Kdo se neučí, myslí na kraviny a vymýšlí koniny, ten to v životě nikam nepřivede a skončí tak leda jako herec, nebo bude muset dokonce v dole kopat uhlí.
V průběhu představení přijdou na řadu dějová fakta z historie seznámení Vladimíra Vaška s Ondřejem Boleslavem Petrem v místecké hospodě a dojde také ke střetům Vaška s ředitelem pošty, kde coby úředník pracoval. Nechybí okamžiky projevů básnického ducha Ondřeje B. Petra, při kterých si Vašek usilovně cosi zaznamenává do svého notýsku.
Z inscenace Básník. (Foto: Rostislav Adamovský)
Herecký projev všech účinkujících je velmi zábavný. Nejen obsah hry vtělený do stylizovaného hereckého zpracování textu, ale i silný, místy až sžíravě satirický, hlavně však humorný nadhled velmi baví publikum. Příjemným překvapením byl i záskok za nemocnou herečku Renatu Fišrovou, za kterou v postavách Dodo Bezručové a Děvčátka vystoupila v kvalitních a zábavných hereckých kreacích Linda Jurenka Hurtik.
Nebyl by to Jakub Tichý a Statické divadlo, kdyby v samotném závěru nedošlo i na parodii akademického sporu o autorství Slezských písní v následujícím dialogu ze hry:
Vašek: Ale… Ústav pro jazyk český ústy svých pracovníků konstatuje, že spekulace o jiných autorech i o údajném spoluautorství O. B. Petra jsou „pusté a nepodložené hypotézy“!
Sekretářka: Prosím vás, jednou to tak je, všichni jsou na to zvykli, tak proč do toho chcete zas rýpat! Já se to tak učila, moje děcka se to tak učila, jejich děcka se to tak učí, tak v čem je ježišmarjá problém? Vždyť jsou všichni mrtví!
Nesluší se prozradit samotný závěr inscenace, ve kterém je zcela srozumitelně sdělen publiku názor Statiského divadla jak na Petra Bezruče, tak na dnešní dobu plnou falešných básníků, krádeží duševního vlastnictví a projevů nacionalismu i povrchního přístupu k umění a kultuře nejen literární a umělecké, ale i společenské a národní.
Ondřej Kaňák a Jana Klečková. (Foto: Rostislav Adamovský)
V představení v Polance nad Odrou, ze kterého je i tato recenze, se po počátečních krátce trvajících rozpacích na začátku publikum, které se z valné většiny se Statickým divadlem setkalo poprvé, bavilo stále více a více. A stále častěji zazníval z hlediště tlumený, posléze i hlasitý smích. Postupně sílící kontakt mezi jevištěm a hledištěm se promítl i narůstajícího uvolnění herců a hereček, respektive do jejich postupně více a více uvolněného a autentického hereckého projevu.
Představení hry Básník se řadí po bok všech předchozích velmi vydařených počinů Statického divadla a rozhodně stojí za zhlédnutí.
*
Statické divadlo: Básník. Režie: Jakub Tichý. Výprava: Ondřej Turoň a Statické divadlo. Hudba: Jakub Novák. Light design a technická spolupráce: Jakub Sadílek, Petr Votoupal. Premiéra 10. října 2024, Divadelní klub D.N.A., Frýdek-Místek. Recenze je psaná z reprízy uvedené 13. února 2025 v sále kina Retrostar v Polance nad Odrou.
VRCHOVSKÝ, Ladislav. Statické divadlo ve hře Básník pokračuje ve společenské kritice prostřednictvím silně satirického humoru. Online. Ostravan.cz 14. 2. 2025 [cit. 2025-03-09]. Dostupné z: https://www.ostravan.cz/90108/staticke-divadlo-ve-hre-basnik-pokracuje-ve-spolecenske-kritice-prostrednictvim-silne-satirickeho-humoru/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.