Je zajímavé, že si Antonín Knahl pro oponu nezvolil výjev z českých nebo slovanských dějin, ale obraz svého města. Kolikrát asi musel se skicářem vystoupit po svahu kopce nad Zbečníkem, odkud nejspíš obraz koncipoval. Pohled odtud zahrnul všechny tehdy významné budovy: kostel se zvonicí, novou i starou faru, pozdější školu, mlýn, hostinec U Krůčků, Vlachův dům a pravděpodobně Knahlův domek a v blízkosti stojící příští rodný domek Aloise Jiráska. V popředí je řeka Metuje a obloukový most přes ni v blízkosti mlýna. Podivnou smyčku tvoří dvě polní cesty vystupující od kostela vzhůru na kopec, kterému se podnes říká Na farách. Velký lán polí napravo od pravé cesty je dnes novým městským hřbitovem. V místě, kde se cesty zase setkají, malíř nakreslil již tehdy stojící dřevěný křížek. Dnes je kamenný a traduje se, že tam na lavičce s oblibou sedával Alois Jirásek. Na oponě je Hronov obklopen i mnohými lány obdělaných polí, protože většina místních občanů se tehdy živila zemědělstvím. Podél cest jsou aleje ovocných stromů a zahrady. V okolí Hronova byly i rozsáhlé lesy osobitých názvů,
které se povětšině zachovaly až do našich časů: Kleprlíkova hora, Kocournice, Na praseti… Kopce na modrém horizontu jsou již hory hraniční, napravo na ně navazují Orlické hory.
O tomto „ryze českém koutu“ napsal Alois Jirásek mnohé povídky a romány. Jako inspirace mu možná sloužila i divadelní opona namalovaná pro hronovské divadelní nadšence v roce 1847. Nevíme, kolik jejich představení otvírala, ale prokazatelně stála u zrodu spolku hronovských ochotníků a jejich divadelní činnosti, která vytvořila nejsilnější tradici Hronova. Potomci těchto lidí později postavili Jiráskovo divadlo, místo jednoho z nejstarších festivalů divadelních amatérů v Evropě.
Historická opona Antonína Knahla má rozměry 500 x 300 cm, je namalována na ztuženém, režném plátně a dodnes je vystavována v Jiráskově muzeu v Hronově.
Miroslav Houštěk