Patřím k bratrstvu posedlých Sobotkou, Sobotkou Šrámkovou.
Letos v létě jsem byla na té jubilejní, padesáté.Téma nádherné:Znějící řeč, kultura mluveného projevu. Program nabitý, jak už bývá zvykem, kulturní bomba. Přednášky, divadelní představení, výstavy, vernisáže výstav, poslechy rozhlasových her, prezentace nakladatelství, poetické odpoledne, promítání filmů z archivu, koncerty, posezení před Šulcovým statkem, v místní cukrárně…Kdo někdy byl na Šrámkově Sobotce, tak ví, o čem mluvím. A co teprv dílna s paní režisérkou Kofránkovou! Do Sobotky se totiž jezdí za kvalitním vzděláním a za kvalitní kulturou. A taky za přátelstvím. Jezdím tam už od roku 1962. Coby studentka jsem byla členkou recitačního studia Šrámkova domu v pobočce v Jičíně .Tenkrát jsme pracovali pod vedením pražské herečky paní Evy Seemanové, vystupovali s verši Holanovými, Seifertovými, Kainarovými v poetických odpoledních, recitovali pod Humprechtem, ve spořitelně…teď už sem jezdím jako účastnice exkurzně vzdělávací základny učitelů. Mládí je tu zastoupeno stále, jezdí sem totiž do dílen studenti PF a FF z Prahy, Plzně, Ostravy, Brna a jejich večer patří k vrcholům ŠS. A já vím, že až nastane čas prázdnin, “obuji si pevné botky a vypravím se do Sobotky“.
Milena Janečková.