PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Zpívající tučňáci kontra Bůh. Recenze Kateřiny Prášilové na inscenaci Tučňáci na arše. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8 2025
Bohumínský soubor Kukuč si pro svou inscenaci, jež byla do programu Jiráskova Hronova doporučena z Popelky Rakovník 2024, vybral mezi divadelníky poměrně populární text Ulricha Huba Na arše v šest (na serveru i-divadlo.cz najdete v tuto chvíli 12 jeho profesionálních inscenací). Ten je do velké míry založen na tom, že všechna ta boží hovádka, která v něm vystupují, neustále na něco zapomínají a skutečnosti, které jsou zcela zjevné, si neuvědomují. Ostatně na takovém pomýlení je postavena i zápletka – tedy potřeba naštosovat extra počet tučňáků, o kterých jsme se dozvěděli, že jsou výborní plavci, na Noemovu archu. Sledovat takovou kavalkádu natvrdlosti pro mě byl poněkud frustrující zážitek, obzvlášť v kombinaci s tím, že se v inscenaci porůznu žongluje se závažně působícími tématy, postavy se navzájem katechizují a vyznávají ze svého osobního vztahu k Bohu, ukazují se různé valéry víry, skepse, pochybnost, slepá oddanost atp., aniž by bylo možné poznat, co si o nich tvůrci vlastně myslí.
Náboženská témata tvůrci vlastně shrnou „poučením na závěr“, kde si Boha a vztah k němu definují po masarykovsku jako vnitřní morální kompas. Nezdálo se mi ale, že by se dva privilegovaní tučňáci rozhodli zachránit třetího z jakýchsi náboženských pohnutek, ale spíš prostě proto, že ho mají rádi a připadá jim kruté a nespravedlivé přivést ho do záhuby. Jak to tedy postavy tohoto apokryfního příběhu s Bohem mají a co vlastně v tomto absurdním světem Bůh představuje, to z inscenace nezjistíme.
Jenomže vzhledem k tomu, že celou necelou hodinu strávenou s Bohumínskými jsem byla strhávána touhou performerek a performerů si kolektivně zablbnout, nevadilo mi nakonec vůbec, že některá textem podaná témata nechávají ležet a běžet, dokonce si myslím, že se na řadu těch religionistických narážkách mohli zvesela vykašlat. Inscenace by pak přímočařeji signalizovala, že se jedná v první řadě o trochu absurdní úlet, v němž jde spíš o muzikálové výstupy (k nimž mají Bohumínští vlohy!) s přetextovanými hitovkami a parodickými tanečky, a já bych proti tomu vůbec nic neměla, naopak bych tento přístup snáze přijala. S ohledem na toto jevištní skotačení působí Tučňáci na arše takovým studentským, chtělo by se mi říct až školně-besídkovým dojmem, což sice vzbuzuje negativní konotace, ale Kukuč dokázal, že i takový typ produkce si lze užít.
Na závěr cítím ještě potřebu ocenit ponožky. Když je performerstvo na jevišti v ponožkách, zpravidla to ve mně vzbuzuje dojem, že se bojí pošlapat baletizol, někdo jim zamknul boty v šatně nebo prostě nepřišli na adekvátní obuv ke kostýmu. Pro tučňáčí nohy to ale neplatí, na ty se ponožky hodí úplně náramně, zejména s významotvorným barevným odlišením. Jásám!
PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Zpívající tučňáci kontra Bůh. Recenze Kateřiny Prášilové na inscenaci Tučňáci na arše. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/zpivajici-tucnaci-kontra-buh [cit. 2025-08-05]
Náboženská témata tvůrci vlastně shrnou „poučením na závěr“, kde si Boha a vztah k němu definují po masarykovsku jako vnitřní morální kompas. Nezdálo se mi ale, že by se dva privilegovaní tučňáci rozhodli zachránit třetího z jakýchsi náboženských pohnutek, ale spíš prostě proto, že ho mají rádi a připadá jim kruté a nespravedlivé přivést ho do záhuby. Jak to tedy postavy tohoto apokryfního příběhu s Bohem mají a co vlastně v tomto absurdním světem Bůh představuje, to z inscenace nezjistíme.
Jenomže vzhledem k tomu, že celou necelou hodinu strávenou s Bohumínskými jsem byla strhávána touhou performerek a performerů si kolektivně zablbnout, nevadilo mi nakonec vůbec, že některá textem podaná témata nechávají ležet a běžet, dokonce si myslím, že se na řadu těch religionistických narážkách mohli zvesela vykašlat. Inscenace by pak přímočařeji signalizovala, že se jedná v první řadě o trochu absurdní úlet, v němž jde spíš o muzikálové výstupy (k nimž mají Bohumínští vlohy!) s přetextovanými hitovkami a parodickými tanečky, a já bych proti tomu vůbec nic neměla, naopak bych tento přístup snáze přijala. S ohledem na toto jevištní skotačení působí Tučňáci na arše takovým studentským, chtělo by se mi říct až školně-besídkovým dojmem, což sice vzbuzuje negativní konotace, ale Kukuč dokázal, že i takový typ produkce si lze užít.
Na závěr cítím ještě potřebu ocenit ponožky. Když je performerstvo na jevišti v ponožkách, zpravidla to ve mně vzbuzuje dojem, že se bojí pošlapat baletizol, někdo jim zamknul boty v šatně nebo prostě nepřišli na adekvátní obuv ke kostýmu. Pro tučňáčí nohy to ale neplatí, na ty se ponožky hodí úplně náramně, zejména s významotvorným barevným odlišením. Jásám!
PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Zpívající tučňáci kontra Bůh. Recenze Kateřiny Prášilové na inscenaci Tučňáci na arše. Online. Web Jiráskův Hronov 4. 8 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/zpivajici-tucnaci-kontra-buh [cit. 2025-08-05]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.