ULRYCHOVÁ, Irina: OTVÍRÁNÍ 2004
Jinou cestou se vydal soubor Pusinečky z Gymnázia J. Keplera v Praze 6 (ved. Eva Neumannová) s inscenací veršů Lewise Carrola Jabberwocky. Jednalo se o výběr několika básní z knih o Alence. Jiná cesta byla dána jiným principem nonsensu, v němž převládala hra se slovy, která jsou přetvářena a nově vytvářena - jako bychom je viděli v různě vypuklých zrcadlech petřínského bludiště. Tento princip se inscenátoři snažili podtrhnout tím, že vedle sebe záměrně kladli jak práci s anglickým originálem, tak i s různými jeho překlady do češtiny. Ale zatímco angličtinu od češtiny pozná divák jistě poměrně snadno (byť jí nemusí zrovna rozumět), u překladů už je situace složitější - obávám se, že soubor nenašel tak úplně způsob, kterým by divákovi jasně sdělil, oč tu vlastně běží a přitáhl jeho pozornost právě k práci se slovem, k tomu, aby mohl ocenit (ba si vůbec všiml) kontrastů jednotlivých jazykových pojetí a vychutnal si jejich vzájemnou hru. Snad se na tom podepsala i snaha najít jevištní podobu pro verše, vyjadřovat je i skrze pohybovou akci, která však svým charakterem odváděla pozornost od toho, co bylo jádrem sdělení. Je ostatně velmi obtížné najít adekvátní pohybové a prostorové ztvárnění nonsensu založeného na de-formaci a re-formaci slov. Má nás k němu inspirovat spíše to, čím se nová slova odlišují od svého reálného základu nebo to, čím se k němu přibližují? Soubor se vydal druhou cestou, a tak se stalo, že v některých momentech došli až k jisté popisnosti akce, což bylo v rozporu s hravou a přetvářející podstatou básnického slova.