Malá scéna ze Zlína a její režisér Petr Nýdrle se zasloužili svou inscenací nazvanou Woody, Woody… o vrchol přehlídky (cena za inscenaci). Dramaturgickým zdrojem jim byla hra amerického kabaretiéra, herce, dramatika, spisovatele, filmového scénáristy a režiséra Woody Allena Zahraj to znovu, Same z roku 1972. Soubor svou inscenaci uvádí s podtitulkem Komedie o milostných vzplanutích mladého filmového kritika. Patrně jde spíše o reklamní slogan, neboť se hraje o tom, co je v Allenově předloze podstatné, o hledání sebe sama, o nacházení a nalezení vlastní identity. Inscenaci vévodí herecké výkony, především Marka Mikláše v roli Allana Felixe a Renaty Švrčkové v roli Lindy Christiové (ceny). Dobře jim sekunduje Miroslav Dosoudil v roli Dicka Christie (čestné uznání). Poněkud nevýrazně působí Bogart v provedení Pavla Kundery, někdy se ocitá na hranicích slyšitelnosti. Oříškem k rozlousknutí jsou některé party z osmi ženských postav, ztvárňovaných Hanou Hradilovou. U několika z nich se nedařilo nalézt takovou míru diferenciace, která by postihla různé typy a charaktery, které tyto ženské postavy zastupují. Jistou souvislost s tím má i otázka jejich kostýmování. V tomto mají herci i režie co dotahovat. Jinak je však třeba vyzdvihnout režii Petra Nýdrleho jako příkladnou, zejména v budování situací, v temporytmickém členění inscenace a ve zvládnutí odlišování jednotlivých rovin inscenace (reálné, snové a roviny představ), což je úkol vskutku nelehký. To má ve výsledku účin na diváka v tom, že je neustále přitahován k jevištnímu jednání a veden k vypjaté pozornosti od začátku až do konce představení. Hraje se v dobře řešeném interiérovém prostoru, vytvářejícím předpoklady k realizaci nepřímočarého jevištního dění. Drobnou pihou na kráse se jeví miniaturní provedení plakátu s Bogartem, filmovým idolem, od nějž se odvíjí Allenovo hledání sebe sama. Nabízí se i otázka, zda by tento scénografický prvek nemohl být využit akčním způsobem a podpořit tak ústřední myšlenku hry.