JOSEF KOČKA A JEHO ROD
Pro kočující loutkové divadlo Josefa Kočky z Plzně namaloval oponu Jan Boška z Vlachova Březí.
Koncem 18. století putovalo jižními Čechami několik loutkářů, jejichž potomci zůstali věrni loutkovému divadlu až do poloviny 20. století. Patřili k ním i loutkáři Kočkové. Ti nejstarší, Jan a Josef dostali povolení ke hře již v roce 1787. Loutka Poustevníka, s kterou se hrálo v rodině Kočků patrně už na přelomu 18. a 19. století, je dnes považována za nejstarší dochovanou českou loutku. V první polovině 19. století se loutkovému divadlu věnovalo již mnohem více členů tohoto rodu: František Kočka ze Slabců hrál se stínovými loutkami na Rakovnicku. Z Němčic na Prácheňsku pocházel Jan Kočka, z Březnice zase Antonín a Apolonia Kočkovi.
Další rodina Kočků pocházela z Jindřichovic na Klatovsku. Byl to děd František (asi 1827–1910), otec osmi synů a šesti dcer, jeho syn Václav a také vnuk František, který s loutkami svého dědy hrával zejména v Plzni a okolí. V šedesátých letech 19. století putoval jižními Čechy i Josef Kočka z Jindřichovic. Jak byli všichni tito Kočkové vzájemně spříznění, o tom se můžeme jen dohadovat. Původ a působení dalšího Josefa Kočky, pro kterého udělal oponu s námětem věštící Libuše Jan Boška ve dvacátých letech 20. století, nejsou známy. Jenom podle této opony můžeme soudit, že jeho divadlo lidem jistě přinášelo radost.
• Olej na plátně, 1. třetina 20. století,
rozměry 400 x 230 cm
• Muzeum loutkářských kultur Chrudim, inv.č. SC 51
> Dubská, Alice: Dvě století českého loutkářství. Praha, AMU 2004, s. 95 a n.
~ JAN BOŠKA viz s. 359