Řevnice, Jednota, Lesní divadlo, Večer tříkrálový, 1955
Zdroj: Archiv Divadelního souboru Řevnice, Městský národní výbor Řevnice.
VAŇKOVÁ, Ludmila, Řevnice, spisovatelka
Datum narození: 1927
Místo narození: Praha
Narodila se jako druhá dcera do pražské rodiny vrchního ředitele Národní banky JUDr. Václava Vaňka. Ten byl však roku 1942 popraven gestapem.
1945 po maturitě v roce začala studovat sociologii a psychologii na Universitě Karlově.
1948 byla z FF UK z politických důvodů vyloučena
a studia dokončila až v roce 1971, ale místo odborné kariéry skončila v letech 1972–1977 jako signalistka u dráhy, v žst. Karlštejn.
Doktorát získala o dvacet let později.
1977 jí vyšly první dvě knihy a dodnes jich je už 36. Má tucet pokrevních
potomků: dvě děti, čtyři vnučky, tři vnuky a tři pravnoučata.
Odmalička měla vřelý vztah k divadlu, rok studovala dokonce Pražskou konzervatoř.
1948 udělala přijímací zkoušku na DAMU, ale na rektorátě ji nezapsali s odůvodněním, že vyloučení platí doživotně pro všechny vysoké školy.
Nejprve pracovala jako sekretářka v různých nakladatelstvích; Evropský literární klub, Československý spisovatel, a později v redakci časopisů Nový život a Divadlo.
V redakci Československého spisovatele se seznámila se svým budoucím manželem, výtvarníkem Josefem Paukertem (syn Jan Paukert je programátorem a příležitostným hudebním skladatelem; filmy Dům pro dva, Maseba, Návštěvníci aj., dcera Ludmila je překladatelkou).
1964–1972 byla redaktorkou nakladatelství Albatros. Roku 1968 vstoupila do KSČ, ale následujícího roku ze strany vystoupila. V letech 1973 až 1977 tak pracovala jako výhybkářka v železniční stanici Karlštejn.
V 50. až 70. letech patřila nejen mezi přední herečky řevnického ochotgnického souboru, ale podstatně se podílela i na režijní práci.
Šla z role do role.
1951 si pod vedením Josefa Materny zahrála v Lucerně Haničku, v pozdější inscenaci i kněžnu.
1953 v tandemu s nejplodnějším režisérem souboru Josefem Maternou spolurežírovala Smrt Hippodamie, ve které excelovala v titulní roli.
1954 jejím prvním samostatným režijním počinem byla v roce Molièrova Škola pro ženy, 1956 Shakespearův Kupec benátský se skvělým Janem Herzlem v roli Shylocka (sama hrála Porcii).
1957 režírovala hned tři představení: Poprask na laguně, Soud lásky a Jak je důležité míti Filipa.
1963 si již troufla na pět představení včetně skvělého Radúze a Mahuleny.
Jako jedna z mála připravovala úspěšně i inscenace pro mládež.
Pro divadlo objevila mnoho tváří: například Ivo Tamchynu, Petra Říhu, Miloslava Šmejkala a další. Dva nejmladší dívčí objevy, Stáňa Arnoltová a Hanka Straková, divadlo bohužel opustily po pouhé jedné sezoně.
V průběhu čtyřiceti let uvedla Lída Vaňková v rámci řevnického souboru dvacet her.
1982 se rozloučila s aktivní činností v Lesním divadle režií Shawova Pygmalionu, kde také ztvárnila paní Higginsovou.
1945 po maturitě v roce začala studovat sociologii a psychologii na Universitě Karlově.
1948 byla z FF UK z politických důvodů vyloučena
a studia dokončila až v roce 1971, ale místo odborné kariéry skončila v letech 1972–1977 jako signalistka u dráhy, v žst. Karlštejn.
Doktorát získala o dvacet let později.
1977 jí vyšly první dvě knihy a dodnes jich je už 36. Má tucet pokrevních
potomků: dvě děti, čtyři vnučky, tři vnuky a tři pravnoučata.
Odmalička měla vřelý vztah k divadlu, rok studovala dokonce Pražskou konzervatoř.
1948 udělala přijímací zkoušku na DAMU, ale na rektorátě ji nezapsali s odůvodněním, že vyloučení platí doživotně pro všechny vysoké školy.
Nejprve pracovala jako sekretářka v různých nakladatelstvích; Evropský literární klub, Československý spisovatel, a později v redakci časopisů Nový život a Divadlo.
V redakci Československého spisovatele se seznámila se svým budoucím manželem, výtvarníkem Josefem Paukertem (syn Jan Paukert je programátorem a příležitostným hudebním skladatelem; filmy Dům pro dva, Maseba, Návštěvníci aj., dcera Ludmila je překladatelkou).
1964–1972 byla redaktorkou nakladatelství Albatros. Roku 1968 vstoupila do KSČ, ale následujícího roku ze strany vystoupila. V letech 1973 až 1977 tak pracovala jako výhybkářka v železniční stanici Karlštejn.
V 50. až 70. letech patřila nejen mezi přední herečky řevnického ochotgnického souboru, ale podstatně se podílela i na režijní práci.
Šla z role do role.
1951 si pod vedením Josefa Materny zahrála v Lucerně Haničku, v pozdější inscenaci i kněžnu.
1953 v tandemu s nejplodnějším režisérem souboru Josefem Maternou spolurežírovala Smrt Hippodamie, ve které excelovala v titulní roli.
1954 jejím prvním samostatným režijním počinem byla v roce Molièrova Škola pro ženy, 1956 Shakespearův Kupec benátský se skvělým Janem Herzlem v roli Shylocka (sama hrála Porcii).
1957 režírovala hned tři představení: Poprask na laguně, Soud lásky a Jak je důležité míti Filipa.
1963 si již troufla na pět představení včetně skvělého Radúze a Mahuleny.
Jako jedna z mála připravovala úspěšně i inscenace pro mládež.
Pro divadlo objevila mnoho tváří: například Ivo Tamchynu, Petra Říhu, Miloslava Šmejkala a další. Dva nejmladší dívčí objevy, Stáňa Arnoltová a Hanka Straková, divadlo bohužel opustily po pouhé jedné sezoně.
V průběhu čtyřiceti let uvedla Lída Vaňková v rámci řevnického souboru dvacet her.
1982 se rozloučila s aktivní činností v Lesním divadle režií Shawova Pygmalionu, kde také ztvárnila paní Higginsovou.
Bibliografie:
100 LET Lesního divadla v Řevnicích. Jindřich König: Čekanova dramatická družina, Pavla Nováčková: V hlavní roli Lesňák, s. 65. Vydalo město Řevnice, 2016.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.