„Kluby v nynější podobě existují prakticky několik let. Když začínaly, vzbudily jako nová forma školení značný zájem hronovských účastníků. Postupem doby však zevšedněly, staly se vžitým stereotypem - a zájem zmizel. Letos bylo nutné kluby navzájem spojovat , aby se v nich sešel dostatečný počet účastníků. Velice se také od sebe liší metody práce lektorů. Někteří improvizují na dané téma, jiní se omezují výlučně na rozbor představení a představení využívají k výkladu obecnějších principů nebo problémů...
Samotná diskuse o představení trpí tím, že režisér může být jen v jednom z klubů a že interpretace názoru poroty je ovlivněná subjektivním výkladem lektora. Soubor sám se tento názor obvykle dozví ve zhuštěné podobě až při rozloučení na radnici, kdy už je možnost diskuse prakticky vyloučena.
Kluby jsou sice v názvech odlišeny (dramaturgicko-režijní, pro porotce, herecký a pod.), ale ve skutečnosti se všude hovoří o všem - a asi to jinak nejde, jestliže neexistují veřejné diskuse poroty o představení, jak bývalo zvykem v minulosti. Tehdy se namítalo, že v plénu hovořilo jen několik ,věčných diskutérů´, protože většina nemá odvahu před tolika lidmi vystoupit, ale v klubech je to stejné a někdy lektoři musí diskusi doslova ,dolovat´.“
Miroslav Langášek v Hronovském glosáři v časopise Amatérská scéna 1971, č. 11.