Mimo všechny ostatní oslavy v měsíci prosinci(a není jich málo)budou v Tatobitech v "rodinném"kruhu slavit významné výročí kulturní. Před sto čtyřiceti lety zde totiž pokrokoví občané založili ochotnické divadlo. Možná se může někomu zdát podivné toto výročí připomínat na stránkách OS Dědina. Já si naopak myslím, že je to naprosto správné a dokonce podstatné. Většina těch, kteří se totiž podíleli na zakládání občanského sdružení Dědina, byla od dětství vychovávána tatobitským divadlem. Ať již dětským (výbornou paní učitelkou Ludmilou Bišickou na Národní škole v Tatobitech) nebo později společně s dospělými v ochotnickém souboru. A to nemluvím o působení muzickém pana Jana Dědiny ml. na zdejším divadle. Několik řádků věnujeme divadlu v rubrice PUBLICISTIKA. Pokud byste měli hlubší zájem o historii tatobitského "tyjátru"- napište nám. Divadlo v Tatobitech se zrodilo 26.prosince 1867 hrou Jeana Baptisty Moliéra :Bezúmyslný lékař a to na prknech Ducháčkova hostince v čp.78. Je skoro příznačné, že v tomto roce také instaloval Immakulatu kameník, lidový umělec Josef Zeman pro tatobitského rolníka (také zakladatele divadla) Josefa Drahoňovského. Dílo na rozdíl od ztichlého jeviště divadla stále hlásá v obci pod Kozákovem kulturnost zdejšího místa. Ve stejném roce zemřel vlastenec, písmák, divadelník, učitel a zakladatel krkonošské houslařské školy - Věnceslav Metelka z Pasek n. Jizerou. Kdysi se na vrcholu Kozákova loučil o půlnoci se "svými" horami , aby aspoň jednou v životě popatřil na Prahu "jež se svou slávou hvězd dotýká". Literární pásmo o Věnceslavu Metelkovi mělo premiéru 1. října 1987 a tatobitské divadelníky při něm doprovázela hudba W. A. Mozarta, G. F. Händla a J. K. Vaňhala. Bylo to předposlední představení v dosavadní historii souboru. Úspěšný konec následoval v roce 1989 na přehlídce ve Vysokém nad Jizerou se hrou V. K. Klicpery POTOPA. Doufáme, že i vody její jednou opadnou a opět slunce zasvítí.
www.tatobity.cz/dedina