HORKÝ, Luděk. Michaela Doleželová, Roman Vencl: Když se zhasne. Zdobničan Vamberk. Online. Web Krakonošův divadelní podzim 10. 10. 2025
Podruhé během letošního ročníku Krakonošova divadelního podzimu jsme měli příležitost se setkat s původní českou komedií od autorské dvojice Doleželová – Vencl. V úterý to byly Královny v podání DS MKZ z Horšovského Týna a ve čtvrtek zběsilá situační komedie Když se zhasne v provedení vamberského Zdobničanu.
Herci a dramatici Roman Vencl a Michaela Doleželová úzce spolupracují už od střední školy. Potkali se v ochotnickém spolku v Pardubicích a Míša následně Romana přemluvila, aby šel spolu s ní studovat herectví na JAMU, což se oběma podařilo. Tam poté vznikla myšlenka založit vlastní zájezdové divadlo Do Houslí, pro které společně začali psát autorské hry. K prvotině Výročí z roku 2006 přibyly v následujících letech tituly Aš…naprší a uschne, Vztahy bez talentu, Kluk z plakátu a Královny.
V roce 2011 pak spatřila světlo světa komedie Když se zhasne. Autoři ji napsali za týden, na jeden zátah. Měli už ustálený styl psaní. Roman Vencl uvedl v jednom z mnoha rozhovorů, že nejzábavnější je pro ně psaní dialogů a největší problém pak představuje vymýšlení zápletky a názvu hry. Myslím, že je to v některých jejich hrách místy znát.
Anotace ke hře Když se zhasne slibuje zábavu od první do poslední minuty. Příběh pojednává o vánočním večírku, který se mění v rozvodové bitevní pole. Hlavními hrdiny jsou Trevor a Nina, manželé z vyšší newyorské společnosti. On je prominentní gynekolog, ona majitelka a šéfkuchařka vyhlášené italské restaurace. Jejich manželství však nelze pokládat za ideální. Může za to předmanželská smlouva. Ten z manželů, který podá návrh na rozvod, přijde o veškerý majetek, který tak automaticky připadne tomu druhému. Jsou Vánoce a Trevor s Ninou pořádají svůj tradiční večírek. Jedinými pozvanými hosty jsou poněkud výstřední manželé Imelda a Artur. Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o nudnou párty, jenže to by předmanželská smlouva nesměla obsahovat maličký dodatek: ten z manželů, který prokáže tomu druhému nevěru, může požádat o rozvod a získá všechen majetek.
Jde vlastně o jednoduchou jevištní anekdotu s potenciálem oslovit široké spektrum publika. Text hry nemá mnoho hluchých míst a pokud by byl dobře jevištně realizován, diváci by se mohli smát od začátku do konce. K takové jeho realizaci ovšem v případě inscenace Zdobničanu mnoho schází. Inscenátoři sice přehledně převyprávějí jednoduchý příběh nesený textem hry, ovšem ve většině případů jde jen o přenesení textu na jeviště jedna ku jedné. Herci pak sdělují text, ale už nikoli téma postav hry založené na jevištním zpracování motivací k dramatickému komediálnímu jednání. V režii Petra Barvínka, který si zároveň zahrál roli Trevora, zcela chybělo rozehrávání komediálních situací prostřednictvím hereckého komentáře. Jednoduchý a předvídatelný děj frašky se tak stával poměrně plochým.
Hry Doleželové a Vencla jsou založeny na výrazných typech, které je potřeba hned na začátku hry jasně stanovit, neboli poskytnout divákům jejich hereckou vizitku. A následně tuto charakteristiku důsledně dodržovat a vtipně, nápaditě ji aplikovat v dalších a dalších situacích. To se nejlépe podařilo Oldřichu Plašilovi v roli Artura. Jde o strhující komediální výkon, kdy herec ani na okamžik neopustí dobře zvolenou výraznou hereckou stylizaci založenou na opakujících se intonačních křivkách dobře charakterizujících roztržitého profesora historie, silně znervózněného svěřeným „akčním“ úkolem svést kamarádovu manželku.
Text hry dává podobně vděčnou příležitost k vytvoření komediální tutovky i postavě výstřední věštkyně Imeldy. Lucie Vodáková ovšem promarní příležitost již v textově dobře vybudovaném vstupním monologu. Její Imelda zůstává charakterizována přibližně a v příliš obecné rovině, která byla navíc při večerní repríze zatížena nedostatečně suverénní znalostí textu. Trevor režírujícího Petra Barvínka a Nina Heleny Kolenyakové pak oscilují někde mezi těmito dvěma hereckými póly. S výjimkou dokonalého hereckého gagu, kdy Nina mluví neskonale dlouho na jeden nádech. Bohužel ale až v samém závěru inscenace.
Zatímco v Královnách hru drží vedle vtipných a inteligentních dialogů nad vodou silně lidské téma přátelství žen potýkajících se s fyzickými či duševními handicapy, Když se zhasne je čistou fraškou založenou na divokosti zápletky a žádnou takovou pojistku nemá. Pokud se nehraje v rychlém tempu a herci nezvládají časování point, hra se začne rychle rozpadat. Nepomůže ani skutečnost, že se ve hře Doleželová s Venclem přiznaně odkazují k Woodymu Allenovi a jeho Central Park Westu. Allenovy dialogy mají přeci jen větší hloubku a silnější podtexty. Česká variace na ně se musí zkrátka a dobře stoprocentně herecky zvládnout. Teprve pak se stane jevištní zázrak strhující komedie. Bez toho to nejde.
HORKÝ, Luděk. Michaela Doleželová, Roman Vencl: Když se zhasne. Zdobničan Vamberk. Online. Web Krakonošův divadelní podzim 10. 10. 2025 [cit. 2025-10-10]. Dostupné z: https://www.kdpvysoke.cz/2025/michaela-dolezelova-roman-vencl-kdyz-se-zhasne/
Herci a dramatici Roman Vencl a Michaela Doleželová úzce spolupracují už od střední školy. Potkali se v ochotnickém spolku v Pardubicích a Míša následně Romana přemluvila, aby šel spolu s ní studovat herectví na JAMU, což se oběma podařilo. Tam poté vznikla myšlenka založit vlastní zájezdové divadlo Do Houslí, pro které společně začali psát autorské hry. K prvotině Výročí z roku 2006 přibyly v následujících letech tituly Aš…naprší a uschne, Vztahy bez talentu, Kluk z plakátu a Královny.
V roce 2011 pak spatřila světlo světa komedie Když se zhasne. Autoři ji napsali za týden, na jeden zátah. Měli už ustálený styl psaní. Roman Vencl uvedl v jednom z mnoha rozhovorů, že nejzábavnější je pro ně psaní dialogů a největší problém pak představuje vymýšlení zápletky a názvu hry. Myslím, že je to v některých jejich hrách místy znát.
Anotace ke hře Když se zhasne slibuje zábavu od první do poslední minuty. Příběh pojednává o vánočním večírku, který se mění v rozvodové bitevní pole. Hlavními hrdiny jsou Trevor a Nina, manželé z vyšší newyorské společnosti. On je prominentní gynekolog, ona majitelka a šéfkuchařka vyhlášené italské restaurace. Jejich manželství však nelze pokládat za ideální. Může za to předmanželská smlouva. Ten z manželů, který podá návrh na rozvod, přijde o veškerý majetek, který tak automaticky připadne tomu druhému. Jsou Vánoce a Trevor s Ninou pořádají svůj tradiční večírek. Jedinými pozvanými hosty jsou poněkud výstřední manželé Imelda a Artur. Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o nudnou párty, jenže to by předmanželská smlouva nesměla obsahovat maličký dodatek: ten z manželů, který prokáže tomu druhému nevěru, může požádat o rozvod a získá všechen majetek.
Jde vlastně o jednoduchou jevištní anekdotu s potenciálem oslovit široké spektrum publika. Text hry nemá mnoho hluchých míst a pokud by byl dobře jevištně realizován, diváci by se mohli smát od začátku do konce. K takové jeho realizaci ovšem v případě inscenace Zdobničanu mnoho schází. Inscenátoři sice přehledně převyprávějí jednoduchý příběh nesený textem hry, ovšem ve většině případů jde jen o přenesení textu na jeviště jedna ku jedné. Herci pak sdělují text, ale už nikoli téma postav hry založené na jevištním zpracování motivací k dramatickému komediálnímu jednání. V režii Petra Barvínka, který si zároveň zahrál roli Trevora, zcela chybělo rozehrávání komediálních situací prostřednictvím hereckého komentáře. Jednoduchý a předvídatelný děj frašky se tak stával poměrně plochým.
Hry Doleželové a Vencla jsou založeny na výrazných typech, které je potřeba hned na začátku hry jasně stanovit, neboli poskytnout divákům jejich hereckou vizitku. A následně tuto charakteristiku důsledně dodržovat a vtipně, nápaditě ji aplikovat v dalších a dalších situacích. To se nejlépe podařilo Oldřichu Plašilovi v roli Artura. Jde o strhující komediální výkon, kdy herec ani na okamžik neopustí dobře zvolenou výraznou hereckou stylizaci založenou na opakujících se intonačních křivkách dobře charakterizujících roztržitého profesora historie, silně znervózněného svěřeným „akčním“ úkolem svést kamarádovu manželku.
Text hry dává podobně vděčnou příležitost k vytvoření komediální tutovky i postavě výstřední věštkyně Imeldy. Lucie Vodáková ovšem promarní příležitost již v textově dobře vybudovaném vstupním monologu. Její Imelda zůstává charakterizována přibližně a v příliš obecné rovině, která byla navíc při večerní repríze zatížena nedostatečně suverénní znalostí textu. Trevor režírujícího Petra Barvínka a Nina Heleny Kolenyakové pak oscilují někde mezi těmito dvěma hereckými póly. S výjimkou dokonalého hereckého gagu, kdy Nina mluví neskonale dlouho na jeden nádech. Bohužel ale až v samém závěru inscenace.
Zatímco v Královnách hru drží vedle vtipných a inteligentních dialogů nad vodou silně lidské téma přátelství žen potýkajících se s fyzickými či duševními handicapy, Když se zhasne je čistou fraškou založenou na divokosti zápletky a žádnou takovou pojistku nemá. Pokud se nehraje v rychlém tempu a herci nezvládají časování point, hra se začne rychle rozpadat. Nepomůže ani skutečnost, že se ve hře Doleželová s Venclem přiznaně odkazují k Woodymu Allenovi a jeho Central Park Westu. Allenovy dialogy mají přeci jen větší hloubku a silnější podtexty. Česká variace na ně se musí zkrátka a dobře stoprocentně herecky zvládnout. Teprve pak se stane jevištní zázrak strhující komedie. Bez toho to nejde.
HORKÝ, Luděk. Michaela Doleželová, Roman Vencl: Když se zhasne. Zdobničan Vamberk. Online. Web Krakonošův divadelní podzim 10. 10. 2025 [cit. 2025-10-10]. Dostupné z: https://www.kdpvysoke.cz/2025/michaela-dolezelova-roman-vencl-kdyz-se-zhasne/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.