KODEŠ, Jaroslav. Divadlo Václavov - Velký Vandr. Recenze pro Divadelní Koječák 2025, č. 4
„Velký vandr“ je inscenace, která měla premiéru v brněnském Divadle Husa na provázku 28. října 1976 podle života J. Eskymo Welzla v režii Petera Scherhaufera. Autorem je Miloš Pospíšil. Tato divadelní hra kombinuje prvky humoru a satiry typické pro Provázek a zpracovává témata spojená s cestováním slavného záhřebského rodáka Jana Velcla (15.8.1868) po Dálném severu. Dobrodruh, lovec, obchodník, námořník, zlatokop a vypravěč (uváděný i jako spisovatel) je znám pod pseudonymem Eskymo Welzl nebo také Arctic Bismarck. Strávil téměř 30 let na Nové Sibiři, kde měl nějaký čas působit i jako samozvaný nejvyšší soudce. Koncem 20. let pobyl krátce v Československu, od roku 1929 žil v Kanadě, kde i zemřel. Za pobytu v Československu vznikla i jeho vyprávění o cestování.
Provázkovský text, celým názvem Velký vandr aneb Podivuhodné skutkové hanáckého zámečníka na zlatém severu, nyní nastudovalo Divadlo Václav z Václavova u Zábřehu. Výběr textu považuji z hlediska regionální kulturní osvěty za výborný. A soubor ke jeho nastudování přistoupil i velmi poctivě. Režisér a scénograf Josef König společně s Vladimírou Manďákovou připravili pro celosouborovou inscenaci zajímavou scénu, kdy z praktikáblů vytvořili podél dvou stěn sálu něco jako chodník do písmene L, a umožnili tak hercům hrát na různých místech, respektive aby scénograficky podpořili cestovatelské putování Welzla po světě, a současně si tak vytvořili prostor k rychlé změně pro sled scének a výstupů, které provázkovský scénář evidentně potřebuje. Podobně je zajímavé i kostýmování herců, kdy základem většiny pánských kostýmů jsou pruhovaná modro-bíla námořnická trika nebo jednodílné pánské plavky, které tak volně evokují námořní cestování, s významovým akcentem na pánské suspenzory, upozorňující na patriarchální vnímání světa doby Wenzlovy i jeho samotného.
Jak už bylo řečeno, základní dojem z představení je pozitivní, především pro poctivost, s jakou soubor vytváří inscenaci. Používá živou hudbu předepsanou scénářem, sled obrazů, výstupů, předělů a scének nijak nevybočuje od scénář. A tak se vkrádá myšlenka, jestli tento pietní přístup, není na překážku větší režijně-herecké kreativitě a invenci. A tím i většímu radostnému zážitku diváků. Přeci jen jde o pouhý interpretovaný scénář, který tehdy v Provázku herci dokázali v jarmareční až cirkusové formě určitě obohatit. A tato vlastní, kreativní nadstavba, inscenaci chybí. Na druhou stranu, co není ještě může být. V každém případě se soubor z Václavova dostal ve své produkci za posledních pár let asi nejdál.
Navíc má soubor hlavního představitele Eskymo Welzla, a to je dobře. Martin Juránek tvoří ústřední postavu jednak z podstaty své fyziognomie, jednak z dovedností hereckého řemesla. Je autentický, svérázný, pábitelský a až buransky sebevědomý . A má pro své chování a jednání argument, že se nechce dát zotročit, že chce zůstat svobodný i za cenu opětného opuštění jeho rodné země. A to je zřejmě i hlavní myšlenka celé hry. Tenhle argument musel hodně rezonovat v době vzniku inscenace v onom roce 1976. Dnes je to jinak. Dnes inscenace nevyznívá tak apelativně, spíše se jedná o jakési připomenutí slavného rodáka, který se zřejmě stal inspirací i pro v dnešní době daleko známějšího Jaru Cimrmana, po kterém ovšem nebyla ještě pojmenována planetka 15425 objevená 24. září 1998 astronomem Petrem Pravcem.
Z mého pohledu Václavovi z Václavova, moc děkuji za inscenaci.
KODEŠ, Jaroslav. Divadlo Václavov - Velký Vandr. Recenze pro Divadelní Koječák 2025, č. 4
Provázkovský text, celým názvem Velký vandr aneb Podivuhodné skutkové hanáckého zámečníka na zlatém severu, nyní nastudovalo Divadlo Václav z Václavova u Zábřehu. Výběr textu považuji z hlediska regionální kulturní osvěty za výborný. A soubor ke jeho nastudování přistoupil i velmi poctivě. Režisér a scénograf Josef König společně s Vladimírou Manďákovou připravili pro celosouborovou inscenaci zajímavou scénu, kdy z praktikáblů vytvořili podél dvou stěn sálu něco jako chodník do písmene L, a umožnili tak hercům hrát na různých místech, respektive aby scénograficky podpořili cestovatelské putování Welzla po světě, a současně si tak vytvořili prostor k rychlé změně pro sled scének a výstupů, které provázkovský scénář evidentně potřebuje. Podobně je zajímavé i kostýmování herců, kdy základem většiny pánských kostýmů jsou pruhovaná modro-bíla námořnická trika nebo jednodílné pánské plavky, které tak volně evokují námořní cestování, s významovým akcentem na pánské suspenzory, upozorňující na patriarchální vnímání světa doby Wenzlovy i jeho samotného.
Jak už bylo řečeno, základní dojem z představení je pozitivní, především pro poctivost, s jakou soubor vytváří inscenaci. Používá živou hudbu předepsanou scénářem, sled obrazů, výstupů, předělů a scének nijak nevybočuje od scénář. A tak se vkrádá myšlenka, jestli tento pietní přístup, není na překážku větší režijně-herecké kreativitě a invenci. A tím i většímu radostnému zážitku diváků. Přeci jen jde o pouhý interpretovaný scénář, který tehdy v Provázku herci dokázali v jarmareční až cirkusové formě určitě obohatit. A tato vlastní, kreativní nadstavba, inscenaci chybí. Na druhou stranu, co není ještě může být. V každém případě se soubor z Václavova dostal ve své produkci za posledních pár let asi nejdál.
Navíc má soubor hlavního představitele Eskymo Welzla, a to je dobře. Martin Juránek tvoří ústřední postavu jednak z podstaty své fyziognomie, jednak z dovedností hereckého řemesla. Je autentický, svérázný, pábitelský a až buransky sebevědomý . A má pro své chování a jednání argument, že se nechce dát zotročit, že chce zůstat svobodný i za cenu opětného opuštění jeho rodné země. A to je zřejmě i hlavní myšlenka celé hry. Tenhle argument musel hodně rezonovat v době vzniku inscenace v onom roce 1976. Dnes je to jinak. Dnes inscenace nevyznívá tak apelativně, spíše se jedná o jakési připomenutí slavného rodáka, který se zřejmě stal inspirací i pro v dnešní době daleko známějšího Jaru Cimrmana, po kterém ovšem nebyla ještě pojmenována planetka 15425 objevená 24. září 1998 astronomem Petrem Pravcem.
Z mého pohledu Václavovi z Václavova, moc děkuji za inscenaci.
KODEŠ, Jaroslav. Divadlo Václavov - Velký Vandr. Recenze pro Divadelní Koječák 2025, č. 4
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.