Amatérská recitátorka a herečka Hana Kuncová kromě svých povinností v zaměstnáních
1983-1987 pracovala s dětmi a mládeží při občanském výboru sídliště Matěje Kopeckého v Chomutově.
Jejím nejvlastnějším oborem byla však recitace, pro niž byla díky svému zastřenému hlasu přímo předurčena. Za recitaci také bývala i v krajském a celostátním měřítku oceňována.
Od mládí moderovala a obstarávala kulturní vložky na nejrůznějších schůzích a jiných akcích, také sportovních.
Pomáhaly jí přitom mimo jiné její vlastní děti Arnošt (1965), Marie (1969) a Karel (1971), které podle potřeby kouzlily, recitovaly a tančily.
1983-1989 byla Hana Kuncová členkou chomutovského divadelního souboru Karel Čapek.
1983 její děti svůj umělecký potenciál plně využily jako herci a tanečníci v představeních hry Voskovce a Wericha Těžká Barbora, kterou režíroval Stanislav Aubrecht.
Hana Kuncová byla srovnávána s herečkou Věrou Galatíkovou.
Největší úspěch patrně měla s básnickou skladbou zavražděného chorvatského autora Ivana Gorana Kovačiće (1913-1943) Jáma, která vypráví o pohnutých chvílích člověka, jenž zůstal s vyloupanýma očima sám naživu v hromadném hrobě. Hana Kuncová si básnické texty také sama upravovala, například výbor ze Shakespearových Sonetů.
Jako herečka prociťovala zejména role tragických matek (Karel Čapek: Matka, Friedrich Schiller: Nevěsta messinská) a k této tematice měla blízko rovněž jako recitátorka (Jaroslav Seifert: Maminka).
S monologem Schillerovy kněžny Donny Isabelly a s dialogy z Čapkovy Matky a Albeeho hry Kdo se bojí Virginie Woolfové? zvítězila v Memoriálu Josefa Vykrůtila a úspěšně reprezentovala náš okres i v krajské soutěži O Pohárek Svazu českých divadelních ochotníků v České Lípě (1987-1989).
Přestože je herečkou tragické podstaty, dokázala vždy přesvědčivě ztvárnit rovněž role komické, například
1987 v boccaciovské inscenaci Příběhů z Dekameronu autora Aleše Fuchse, v divadelních záskocích, humorných scénkách a monolozích. 1987 byla přímo pro ni napsána hlasově náročná role čertice Ohnice v kolektivní pohádce Ukradený mlýn, reprízované také na zájezdech v Droužkovicích, Vejprtech a Novém Boru.
Na počátku nového tisíciletí byla jejím zatím posledním vystoupením vernisáž vánoční výstavy v Oblastním muzeu Chomutov.