Vedoucí dětského souboru TYJÁTR z Mohelnice si pro svou inscenaci vybrala jeden z pracovních textů své bývalé učitelky Milady Mašatové Kdo je rychlejší, dramatizaci Andersenovy povídky Běžci. Andersenovská ironie inspirovala soubor k volbě osobité výtvarné i herecké stylizace, která každou z postav (zajíc, hlemýžď, sloupek z plotu, stará zeměměřičská značka z lesa, mezek, vlaštovka, moucha) deformuje do drastického šklebu a podtrhuje nicotnost a pošetilost toho, o co každé z postav jde ve sporu o pofi derní soutěž mezi zajícem a hlemýžděm. Vedoucí a soubor k tomu využily nápaditého kostýmování a líčení a obludně přeexponovaných gest. Problémem inscenace je, že zůstalo jen u nastolení tohoto originálního nápadu, který nebyl dál rozvíjen. Pitvornost a panoptikálnost postav, podtržená tím, že každá z nich má daný soubor pohybů, které se mechanicky, strojově, do omrzení opakují, není bohužel využívána v dalších variacích. Tak se stává, že pod náporem této výrazné stylizace poněkud zanikají další témata, která Milada Mašatová ve své dramatizaci nabídla, především protiklad trapného pinožení za pomíjivými ambicemi na jedné straně a prostoty skutečných hodnot (sluneční paprsek) a neokázalosti a pokory, reprezentované planou růží na straně druhé. V každém případě šlo po divadelní stránce o nejzajímavější inscenaci olomoucké přehlídky, a proto ji lektorský sbor navrhl do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna. Ocenil také citlivost vedoucí pro skupinu, protože v tomto textu našla dobrý materiál, který souboru, jenž se podle vedoucí dostal do obtížné situace ve svém vývoji, umožnil konsolidovat se a najít společná témata.