SITEK, Dušan - ŘEZNÍČKOVÁ, Zuzana: Režijní a dramaturgická činnost Dušana Sitka v Kroužku divadelních ochotníků v Hvozdné. Bakalářská dipl. práce. Olomouc, FF UP, Katedra div., film. a mediálních studií, 2012, 4. kapitola.
ŘEZNÍČKOVÁ, Zuzana: Režijní a dramaturgická činnost Dušana Sitka v Kroužku divadelních ochotníků v Hvozdné. Bakalářská dipl. práce. Olomouc, FF UP, Katedra div., film. a mediálních studií, 2012, 4. kapitola:
4. Vývoj činnosti Kroužku po příchodu Dušana Sitka
Několikaletá umělecká nečinnost Kroužku je přerušena až v říjnu 1985. Tehdy Okresní kulturní středisko Gottwaldov navázalo kontakt s hercem Dušanem Sitkem, který krátce předtím přijal angažmá v tehdejším Divadle pracujících Gottwaldov (dnes Městské divadlo Zlín). Ten se s členy Kroužku, kteří se po několikaleté pauze snažili obnovit tradici ochotnické činnosti v obci, dohodl na inscenaci jedné divadelní hry.
Dušan Sitek měl v této době s ochotnickým divadlem již četné zkušenosti. Od svých pěti do 18 let byl členem divadelního souboru při chemických závodech v Ostravě-Hrušově. Zde získal prostřednictvím profesionálního vedení50 také první zkušenosti s divadelní režií. Během studií v Mariánských lázních působil v souboru malých jevištních forem.51
Ihned po příchodu do Hvozdné dal Dušan Sitek dohromady nový soubor, který se skládal převážně z mladých začínajících hereckých talentů, ale i z dlouholetých členů Kroužku. „Věděl jsem, že ve Hvozdné má ochotnické divadlo neskutečnou tradici a že v každém stavení je někdo, kdo stál na jevišti místního divadla. Komediantství se tady dědí z generace na generaci a mně se podařilo dát dohromady dvacet nadšenců, kteří byli ochotni obětovat veškerý svůj volný čas divadlu. (…) Ve Hvozdné mě přijali skvěle, cítil jsem nadšení všech, kteří byli rádi, že po krátkém přerušení jsme navázali na tradici ochotnického divadla ve Hvozdné.“
52
Pro svou první režijní spolupráci s hvozdenským souborem si Dušan Sitek vybral muzikál Filozofská historie, jehož postavy věkově
50 Působil zde například tehdejší herec Divadla Petra Bezruče Jaroslav Těšitel nebo herec a režisér Alois Müller. Ten do sedmdesátých let působil převážně v ostravských divadlech a od roku 1970 byl režisérem v ostravském studiu Československé televize.
51 Rozhovor s Dušanem Sitkem. Byl pořízen autorem této práce 24. 2. 2012 v Praze. Magnetofonový záznam, uložen v osobním archivu autora této práce.
52 Z e-mailové korespondence s Dušanem Sitkem ze dne 20. 1. 2012. Písemný záznam, uložen v osobním archivu autora této práce.
24
korespondují s mladými protagonisty. Premiéra proběhla 22. března 1986 a poté byla hra několikrát reprízována, mimo jiné i na jevišti Malé scény Gottwaldov nebo v Luhačovicích. V květnu téhož roku představil soubor tuto inscenaci na krajské přehlídce Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou. Zde získali dva herci souboru za své výkony ocenění poroty.
53 Po úspěchu Filozofské historie se členové spolku a Dušan Sitek rozhodli pokračovat ve spolupráci. V následující sezoně byla opět nasazena hra lehčího žánru – komedie Carla Goldoniho Poprask na laguně, se kterou se soubor opět prezentoval na přehlídce v Němčicích nad Hanou.54 Následující Sitkova inscenace divadelní hry Istvána Örkénye Rodina Tothu vznikla v roce 1988 také z důvodu malého počtu aktivních herců v souboru, obsazení této komedie totiž vyžaduje pouze čtyři účinkující. Dle vlastních slov si byl režisér Sitek vědom obtížnosti tohoto textu a nároků, které na herce klade zařazením této hry do repertoáru souboru. Záměrně šlo tedy spíše o jakýsi herecký experiment bez ambicí účastnit se přehlídek či soutěží.55 V tom samém roce vznikla také inscenace pohádky Vlk, koza a kůzlátka. Z dnešního pohledu na celkovou podobu repertoáru souboru znamená tato inscenace výrazný dramaturgický posun. Do této doby totiž neměla v činnosti Kroužku divadelní tvorba pro děti příliš prostoru a za téměř 80 let existence spolku vzniklo sotva šest pohádkových inscenací. Během 25 let působení Dušana Sitka ve hvozdenském ochotnickém divadle, kdy se divadlo pro děti stalo významnou součástí skladby repertoáru, vzniklo celkem 14 pohádkových inscenací.
U příležitosti osmdesátého výročí založení Kroužku byla souborem uvedena inscenace divadelní hry Františka Hrubína Kráska a zvíře. Po režijní stránce šlo opět o dílo Dušana Sitka, který vizuální stránku inscenace obohatil o prvky černého divadla a sám také ztvárnil roli Zvířete. Slibně se
53 POLÁŠEK, VÍT: 90 let svorně a stále vpřed, Cit. d., s. 54.
54 Tamtéž, s. 54.
55 Rozhovor s Dušanem Sitkem.
25
rozvíjející nová etapa činnosti spolku však byla paradoxně zastavena politickými událostmi konce roku 1989. Došlo k zániku Osvětové besedy a místo ní vzniklo Klubové zařízení. V roce 1990 se soubor ještě zúčastnil krajské přehlídky v Němčicích nad Hanou s inscenací Kráska a zvíře, ale poté jeho divadelní činnost na dva roky úplně utichla.
56
První porevoluční léta byla dobou velkých změn nejen v politické, ale i ve společenské a kulturní sféře. Instituce divadla profesionálního i amatérského a její fungování tuto dobu plnou hledání, boření a znovubudování reflektovala. „Historie vzniku, vývoje a činnosti českých divadelně ochotnických jednot jsou spolehlivým ukazatelem různých údobí i poměrů kulturních, společenských a sociálních.“ 57 Pádem komunistického režimu zanikla řada do té doby fungujících organizací – mezi nimi také Ústřední matice divadelních ochotníků československých. Bylo nutno založit novou sjednocující organizaci, která by zastřešovala všechny ochotnické divadelní spolky, proto tedy v březnu 1990 vznikla Amatérská divadelní asociace.58 Kromě těchto administrativních změn byla porevoluční činnost ochotnických spolků poznamenána také tím, že jejich členové již nemohli nebo nechtěli věnovat divadlu tolik svého volného času.59
56 POLÁŠEK, VÍT: 90 let svorně a stále vpřed. Cit. d., s. 55. S obnovením svobodného podnikání a možnosti cestování nacházelo najednou mnoho lidí příležitosti seberealizace jinde než prostřednictvím
57 MICHALOV-BARTUŠKA. K.: Služba českému domovu a jeho kultuře. In TALÍK, Vojtěch - RYDVAN, Jakub: Ve službách Thalie: české divadlo ochotnické: soubor dokladových statí II. Cit. d., s. 142.
58 V čele tohoto nového sdružení stanuli vedoucí osobnosti pražských amatérských divadelních skupin: Dušan Hübl, Ervín Hrych a František Mikeš. Sjednotit všechny české amatérské soubory pod jednou záštitou se jim však nepodařilo a ještě téhož roku vznikly další zájmová sdružení například v Brně a v Hradci Králové. Srov. LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Dovětek 1990-1997. In CÍSAŘ, Jan (ed.): Cesty českého amatérského divadla: vývojové tendence. Cit. d., s. 353.
59 Tamtéž, s. 354.
26
zájmových spolků, řada z nich například odešla do soukromých podniků nebo si založila své vlastní. Dušan Sitek se navíc brzy po revoluci začal intenzivně věnovat práci v dabingu, takže ani z jeho strany nedošlo v těchto letech k výraznějšímu impulzu k obnovení divadelní činnosti souboru.
60
V roce 1992 dochází ke krátkému oživení, kdy pod vedením Dušana Sitka vznikla inscenace hry Ladislava Smočka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho. Z této situace logicky vyplynulo dvouleté období, kdy ve Hvozdné nevznikla žádná divadelní inscenace a činnost ochotníků se omezila na správu a údržbu Spolkového domu.
61
I přes poměrný úspěch této ambiciózní inscenace, která byla uvedena kromě pohostinských představení v Provodově a Vizovicích také na krajské přehlídce V Němčicích nad Hanou, se Dušanu Sitkovi nepodařilo zformovat stabilnější herecký soubor, který by byl ochotný obnovit divadelní činnost spolku v předlistopadové intenzitě. V roce 1996 pak vznikla inscenace komedie Sluha dvou pánů, na které se však režijně podílel další člen Městského divadla Zlín Jan Nejedlý. Tato absurdní komedie plná groteskních metafor a parodických postupů rozhodně není příkladem obvyklé součásti repertoárů ochotnických souborů a v kontextu dosavadní dramaturgie hvozdenského Kroužku lze hovořit o divadelním experimentu, kterým režisér nechal projít jak členy souboru, tak stálé publikum.
62
60 Rozhovor s Dušanem Sitkem.
61 POLÁŠEK, VÍT: 90 let svorně a stále vpřed, Cit. d., s. 56.
62 Tamtéž, s. 56.
27
4.1. Druhá etapa spolupráce Dušana Sitka s Kroužkem
Po pětileté pauze Dušan Sitek v roce 1997 znovuobnovil svou spolupráci s Kroužkem, a to na úrovni práce jak s dospělým hereckým souborem, tak i s hereckou přípravkou, která zahrnovala děti z mateřské školy a nižších ročníků školy základní. Dle slov režiséra bylo po tak dlouhém přerušení v divadelní činnosti souboru třeba začít prakticky znovu. Proto se také rozhodl inscenovat pohádku O rohaté princezně, která umožňovala zapojení účinkujících různého věku a zkušeností s divadlem. Kromě toho, že byl soubor obnoven, byl také obohacen o nové členy, kteří pak v divadelní činnosti i nadále pokračovali a zasloužili se o kontinuitu v té tobě již téměř devadesátileté tradice ochotnického divadla ve Hvozdné. V roce 1998 se převážně dětská část souboru představila v pohádkové inscenaci Dušana Sitka Broučci.63
Kromě divadelní činnosti došlo v těchto letech k podstatným změnám také ve správě spolku. V souvislosti s devadesátým výročím Šlo o vizuálně působivou inscenaci atraktivní nejen pro dětské, ale i pro dospělé publikum. Těmito pohádkovými inscenacemi začala druhá etapa spolupráce Dušana Sitka se souborem hvozdenského Kroužku, během které se zde věnoval nejen tvorbě pro děti, ale také inscenování náročných dramatických textů jako Maryša nebo Gazdina roba. V tom samém roce vzniká také autorská montáž lidových vánočních her Hvozdenský Betlém, kterou je předznamenáno další z dramaturgických směřování Sitkovy režijní činnosti ve Hvozdné. Jde o inscenace vzniklé převážně u příležitosti vánočních svátků a tedy vycházející z vánočních a biblických námětů. Jejich uvádění mělo pravděpodobně obdobnou funkci a účinek jako pravidelné vánoční inscenování stále se opakujících biblických příběhů ve středověkém vesnickém divadle, tedy především jako jedinečná událost, při které se sejde většina obyvatel obce a kdy je důraz kladen na vytvoření emocionálně působivé sváteční atmosféry.
63 Tamtéž, s. 56.
28
založení Kroužku jeho členové cítili povinnost řádně zajistit právní status spolku podle nových – porevolučních – norem. „Až teprve blížící se 90. výročí založení KDO vyburcovalo dva členy KDO p. Poláška Víta st. a pana Bednaříka Jindřicha, aby se pokusili znovu oživit ochotnickou tradici.“
64 Podstatným krokem ke znovuobnovení ochotnického spolku jako samostatné instituce bylo opětovné získání právní subjektivity, neboť Kroužek dosud stále fungoval pouze jako soubor při Klubovém zařízení. Proběhla schůze aktivních členů Kroužku, z nichž byl zvolen přípravný výbor, který měl zajistit registraci občanského sdružení s názvem Kroužek divadelních ochotníků ve Hvozdné a přepracovat stanovy z roku 1909. Dne 1. února 1998 proběhla valná hromada, kde došlo ke zvolení nového výboru, jehož předsedou byl zvolen Jindřich Bednařík. Dalšími členy výboru se stali například Josef Langer ve funkci místopředsedy, Milena Juříková ve funkci pokladníka nebo Jiří Juřík ve funkci hospodáře.65
K oslavám devadesátiletého výročí vzniku spolku inscenoval hostující režisér Jan Nejedlý divadelní hru Aloise Jiráska Lucerna. Tato inscenace po mnoha letech navázala na tradici exteriérového divadla, které ve Hvozdné ve spojitosti s ochotnickým souborem vznikalo ve dvacátých a třicátých letech. Představení se totiž konalo v prostředí zahradní restaurace U Juříků. Vznikem občanského sdružení byla po více než padesáti letech budova divadla převzata do vlastní péče Kroužku.
66
64 Tamtéž, s. 57.
65 Tamtéž, s. 58.
66 SITEK, Dušan: 95 let svorně a stále vpřed. Cit. d., s. 10.
29
4.2. Dramaturgické postupy
Funkce režiséra v ochotnickém divadelním souboru v sobě sdružuje mnohem více povinností než slaďování uměleckých divadelních složek inscenace jako je tomu u jeho profesionálního kolegy. Léta, která Dušan Sitek působil ve hvozdenském divadle coby hlavní a prakticky jediný režisér, byly v této funkci soustředěny také povinnosti uměleckého šéfa a dramaturga. Kromě toho se podílel na organizaci a technickém zajištění jednotlivých představení a v neposlední řadě také v souboru účinkoval jako herec.
Dramaturgická činnost Dušana Sitka v ochotnickém spolku ve Hvozdné spočívala především ve výběru her adekvátních ke složení souboru a jeho schopnostem. Zde často dochází ke sporu mezi režisérovou ideou o podobě a formě divadelní výpovědi, která má vzniknout, a mezi hereckým i technickým zabezpečením souboru. „Dramaturgie musí mít na mysli dvojí zřetel: k obecenstvu a k souboru; uvážit, co chce říci hledišti a nač stačí jeviště.“ 67 Dušan Sitek se coby režisér a zároveň dramaturg snažil obě tyto ambice skloubit tak, aby vznikl oboustranně přijatelný divadelní tvar, který by byl schopen také konfrontace s nedomácím publikem. „Seznámil jsem se s repertoárem, se všemi hrami, které byli v minulosti ve Hvozdné realizovány, a snažil jsem se vždy přinést hru, která by odpovídala složení a možnostem souboru, hru, která by přitáhla do hlediště co nejvíce diváků, aby se zvýšila možnost reprízovat i hostovat na jevištích v okolí. Nestalo se mi ani jednou, že by někdo z výboru protestoval proti výběru her a já jsem se snažil, aby všichni ke společné práci přistupovali s nadšením a láskou.“68
Členové ochotnických divadelních souborů často z finančních důvodů k inscenování volí raději lehčí dramatické formy, a tak většinou repertoáru dominují divácky nenáročné komedie. Hvozdenskému souboru v čele s Dušanem Sitkem se však dařilo propojit komické, často muzikálové
67 BROUSIL, Antonín Martin. Listy ochotníkům. Cit. d., s. 39.
68 Z e-mailové korespondence s Dušanem Sitkem ze dne 20. 1. 2012.
30
hry, s typem exteriérového divadla, a tak vznikly divácky i finančně nejúspěšnější inscenace jako Noc na Karlštejně nebo Nebe na zemi. Díky nim se následně dařilo realizovat projekty s vysokým uměleckým potenciálem, překračující úroveň běžné ochotnické produkce, které zase souboru zajistily úspěchy na divadelních přehlídkách. Většinou šlo o žánr vesnického realistického dramatu, který již určitou tradici v historii hvozdenského ochotnického divadla měl.
69 Právě postavy těchto her byly podle Sitka nejblíže přirozenému vystupování a vzezření členů souboru, což se pozitivně promítlo ve ztvárnění jejich rolí. „Bylo mi od začátku jasné, že Shakespeare pro ochotníky nebude, ale že jejich herectví vynikne v českém dramatu. Proto jsem se s chutí pustil do Maryši, Gazdiny roby a dalších, protože právě v těchto hrách se ukázali hvozdenští ochotníci v nejlepším světle a tyto inscenace nás dostaly na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysoké nad Jizerou a na Jiráskův Hronov.“70 Žánrovými výjimkami v této koncepci jsou dvě inscenace: tragikomická hra Leonarda Gersheho Motýli a muzikálové drama Milana Uhdeho Balada pro banditu. Inscenace Motýli, která se v roce 2002 představila na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou, byla zajímavá také tím, že jednu z postav ztvárnila herečka Městského divadla Zlín Milena Marcilisová.71
Největší dramaturgickou odlišností od skladby repertoáru v době před příchodem Dušana Sitka bylo zavedení linie divadla pro děti, které se Inscenace Balada pro banditu (2005), vynikala především vizuální a pěveckou stránkou. Syrovost hry byla podtržena umístěním inscenace do prostor venkovního kruhového jeviště, kolem kterého se nacházela částečně zalesněná plocha s místy pro diváky, toto scénografické řešení umožňovalo větší sepjetí diváků a účinkujících a přispívalo k celkové působivosti inscenace.
69 Jde například o inscenaci divadelní hry Vojnarka A. Jiráska z roku 1926, hry Její pastorkyňa G. Preissové z roku 1933 nebo inscenace her L. Stroupežnického Naši furianti z let 1946 a 1972.
70 Z e-mailové korespondence s Dušanem Sitkem ze dne 20. 1. 2012.
71 SITEK, Dušan: 95 let svorně a stále vpřed. Cit. d., s. 32.
31
do té doby ve Hvozdné téměř nehrálo. Tvorba pro dětské publikum byla ještě posílena existencí skupiny dětských hereckých talentů, kteří nejen, že vystupovaly v pohádkových inscenacích, ale postupem času také řada z nich přecházela mezi členy dospělého hereckého souboru a pomáhala tak udržet návaznost v činnosti souboru. „Těší mě, že se mi podařilo dát dohromady i „přípravku“ mladých herců a každý rok jsme uvedli jednu pohádku. Většina dětských herců se postupem času dostávala mezi dospělé herce a docházelo k jisté kontinuitě. Vychovávali jsme si vlastní dorost a svoje následovníky.“
72
Z perspektivy přehledu veškeré divadelní tvorby, která v prostředí hvozdenského Kroužku vznikla za dobu spolupráce s Dušanem Sitkem, lze vysledovat v jeho dramaturgickém přínosu tři linie. Toto dělení je založeno především na žánrové příslušnosti jednotlivých dramatických předloh. Inscenátoři pracovali s určitými standardními vzorci a postupy a v neposlední řadě také s diváckým očekáváním. Pohádkové inscenace se většinou vyznačovaly působivou vizuální stránkou a brzy se staly pevnou součástí repertoáru. Z divácké obliby těchto inscenací se zrodila idea založení vlastní přehlídky ochotnického divadla pro děti, které bude věnována samostatná kapitola.
První linie je charakterizovaná převážně inscenacemi klasických českých nebo světových dramat a tragikomedií. Z první etapy působení Dušana Sitka ve Hvozdné sem spadají inscenace absurdních divadelních her Rodina Tothů a Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, z druhé etapy pak především vesnická dramata Maryša a Gazdina roba. Především dvě posledně jmenované inscenace jsou příkladem jasného dramaturgického záměru, který počítal jak s dispozicemi členů hereckého souboru, tak s očekáváním a nároky publika domácího i „festivalového“. Poslední inscenací této linie byla úprava dramatu Pera Olova Enquista V hodině rysa z roku 2008. Oproti předchozím předlohám žánru českého realistického dramatu, kdy docházelo pouze k minimálním úpravám textů – především ke krácení delších monologů s ohledem na hereckou zvládnutelnost – v pojetí této divadelní hry došlo k výrazné změně. Dušan Sitek přepsal příběh
72 Z e-mailové korespondence s Dušanem Sitkem ze dne 20. 1. 2012.
32
psychicky narušeného chlapce, který je umístěn do prostředí psychiatrické léčebny, pro dívku. Stejně jako u předešlých příkladů této dramaturgické linie jde o inscenaci založenou na vynikajících hereckých výkonech – v tomto případě především Kristiny Sitkové v hlavní roli. V hodině rysa se coby moderní psychologická hra zcela vymykala nejen předchozímu dramaturgickému směřování v kterékoliv etapě z historie hvozdenského divadla, ale i v kontextu současné tvorby venkovských ochotnických souborů, šlo ze strany inscenátorů o velmi odvážný krok. Režisér musel počítat s určitým zažitým očekáváním ze strany místního obecenstva, které bylo navyklé na poněkud jinou skladbu repertoáru. Také proto se Dušan Sitek snažil představit tuto inscenaci spíše publiku profesionálních scén jako Studia Z Městského divadla Zlín nebo Divadla Na zábradlí.
73
Druhá dramaturgická linie zahrnovala komediální, často muzikálový repertoár, který však oproti předchozí tvorbě tohoto žánru ve hvozdenském divadle nebyl fraškovitého ani konverzačního charakteru. Většina her této linie byla upravena do podoby exteriérového divadla a byla tedy hrána v amfiteátrovém prostoru v areálu myslivecké chaty Lovka. Zde měly v letních měsících stovky diváků možnost zhlédnout inscenace jako Nebe na zemi nebo Noc na Karlštejně. V několika případech vznikly v rámci této linie u příležitosti oslav vánočních svátků také divadelní tvary s náboženskou tematikou – například Česká mše vánoční nebo Hvozdenský Betlém. Dušana Sitka lákala při tvorbě těchto inscenací konfrontace mladých a v souboru často začínajících herců s biblickými texty a lidovou poezií.
Třetí dramaturgickou linií, které se soubor hvozdenského divadla pod vedením Dušana Sitka držel, bylo divadlo pro děti. Herecky se na těchto pohádkových inscenacích často podíleli nejmladší členové Kroužku, mnohdy ještě předškolního věku. Na tuto linii navazuje i současná tvorba především mladých režisérských osobností hvozdenského divadla –
73 Rozhovor s Dušanem Sitkem.
33
například pohádkové inscenace Mrazík v režii Jakuba Henzelého nebo O spanilé Barunce v režii Terezy Řeháčkové.
V následující tabulce je zaznamenán přehled všech inscenací, které Dušan Sitek za dobu své spolupráce s Kroužkem režíroval, seřazených podle data premiéry a příslušnosti k daným výše popsaným dramaturgickým liniím:
34
ROK
PRVNÍ LINIE
DRUHÁ LINIE
TŘETÍ LINIE
1986
Filozofská historie
1987
Poprask na laguně
1988
Rodina Tothů
Vlk, koza a kůzlátka
1989
Kráska a zvíře
1992
Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho
1997
O rohaté princezně
1998
Hvozdenský Betlém
Broučci
1999
Maryša
2000
Nebe na zemi
Sněhurka a sedm trpaslíků
2002
Motýli
Noc na Karlštejně
Půjdem spolu do Betléma
Velká kočičí pohádka
2003
Česká mše vánoční
Příhody lišky Bystroušky
2004
Gazdina roba
2005
Balada pro banditu
Sněhová královna
2006
Muzikálový koktejl
Vlk, koza a kůzlátka
2007
Malá mořská víla
2008
V hodině rysa
Rumcajs
2009
Palackého třída č. 27
Sedmimílové boty
2010
Ferda mravenec
Jak rozesmát princeznu
4. Vývoj činnosti Kroužku po příchodu Dušana Sitka
Několikaletá umělecká nečinnost Kroužku je přerušena až v říjnu 1985. Tehdy Okresní kulturní středisko Gottwaldov navázalo kontakt s hercem Dušanem Sitkem, který krátce předtím přijal angažmá v tehdejším Divadle pracujících Gottwaldov (dnes Městské divadlo Zlín). Ten se s členy Kroužku, kteří se po několikaleté pauze snažili obnovit tradici ochotnické činnosti v obci, dohodl na inscenaci jedné divadelní hry.
Dušan Sitek měl v této době s ochotnickým divadlem již četné zkušenosti. Od svých pěti do 18 let byl členem divadelního souboru při chemických závodech v Ostravě-Hrušově. Zde získal prostřednictvím profesionálního vedení50 také první zkušenosti s divadelní režií. Během studií v Mariánských lázních působil v souboru malých jevištních forem.51
Ihned po příchodu do Hvozdné dal Dušan Sitek dohromady nový soubor, který se skládal převážně z mladých začínajících hereckých talentů, ale i z dlouholetých členů Kroužku. „Věděl jsem, že ve Hvozdné má ochotnické divadlo neskutečnou tradici a že v každém stavení je někdo, kdo stál na jevišti místního divadla. Komediantství se tady dědí z generace na generaci a mně se podařilo dát dohromady dvacet nadšenců, kteří byli ochotni obětovat veškerý svůj volný čas divadlu. (…) Ve Hvozdné mě přijali skvěle, cítil jsem nadšení všech, kteří byli rádi, že po krátkém přerušení jsme navázali na tradici ochotnického divadla ve Hvozdné.“
52
Pro svou první režijní spolupráci s hvozdenským souborem si Dušan Sitek vybral muzikál Filozofská historie, jehož postavy věkově
50 Působil zde například tehdejší herec Divadla Petra Bezruče Jaroslav Těšitel nebo herec a režisér Alois Müller. Ten do sedmdesátých let působil převážně v ostravských divadlech a od roku 1970 byl režisérem v ostravském studiu Československé televize.
51 Rozhovor s Dušanem Sitkem. Byl pořízen autorem této práce 24. 2. 2012 v Praze. Magnetofonový záznam, uložen v osobním archivu autora této práce.
52 Z e-mailové korespondence s Dušanem Sitkem ze dne 20. 1. 2012. Písemný záznam, uložen v osobním archivu autora této práce.
24
korespondují s mladými protagonisty. Premiéra proběhla 22. března 1986 a poté byla hra několikrát reprízována, mimo jiné i na jevišti Malé scény Gottwaldov nebo v Luhačovicích. V květnu téhož roku představil soubor tuto inscenaci na krajské přehlídce Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou. Zde získali dva herci souboru za své výkony ocenění poroty.
53 Po úspěchu Filozofské historie se členové spolku a Dušan Sitek rozhodli pokračovat ve spolupráci. V následující sezoně byla opět nasazena hra lehčího žánru – komedie Carla Goldoniho Poprask na laguně, se kterou se soubor opět prezentoval na přehlídce v Němčicích nad Hanou.54 Následující Sitkova inscenace divadelní hry Istvána Örkénye Rodina Tothu vznikla v roce 1988 také z důvodu malého počtu aktivních herců v souboru, obsazení této komedie totiž vyžaduje pouze čtyři účinkující. Dle vlastních slov si byl režisér Sitek vědom obtížnosti tohoto textu a nároků, které na herce klade zařazením této hry do repertoáru souboru. Záměrně šlo tedy spíše o jakýsi herecký experiment bez ambicí účastnit se přehlídek či soutěží.55 V tom samém roce vznikla také inscenace pohádky Vlk, koza a kůzlátka. Z dnešního pohledu na celkovou podobu repertoáru souboru znamená tato inscenace výrazný dramaturgický posun. Do této doby totiž neměla v činnosti Kroužku divadelní tvorba pro děti příliš prostoru a za téměř 80 let existence spolku vzniklo sotva šest pohádkových inscenací. Během 25 let působení Dušana Sitka ve hvozdenském ochotnickém divadle, kdy se divadlo pro děti stalo významnou součástí skladby repertoáru, vzniklo celkem 14 pohádkových inscenací.
U příležitosti osmdesátého výročí založení Kroužku byla souborem uvedena inscenace divadelní hry Františka Hrubína Kráska a zvíře. Po režijní stránce šlo opět o dílo Dušana Sitka, který vizuální stránku inscenace obohatil o prvky černého divadla a sám také ztvárnil roli Zvířete. Slibně se
53 POLÁŠEK, VÍT: 90 let svorně a stále vpřed, Cit. d., s. 54.
54 Tamtéž, s. 54.
55 Rozhovor s Dušanem Sitkem.
25
rozvíjející nová etapa činnosti spolku však byla paradoxně zastavena politickými událostmi konce roku 1989. Došlo k zániku Osvětové besedy a místo ní vzniklo Klubové zařízení. V roce 1990 se soubor ještě zúčastnil krajské přehlídky v Němčicích nad Hanou s inscenací Kráska a zvíře, ale poté jeho divadelní činnost na dva roky úplně utichla.
56
První porevoluční léta byla dobou velkých změn nejen v politické, ale i ve společenské a kulturní sféře. Instituce divadla profesionálního i amatérského a její fungování tuto dobu plnou hledání, boření a znovubudování reflektovala. „Historie vzniku, vývoje a činnosti českých divadelně ochotnických jednot jsou spolehlivým ukazatelem různých údobí i poměrů kulturních, společenských a sociálních.“ 57 Pádem komunistického režimu zanikla řada do té doby fungujících organizací – mezi nimi také Ústřední matice divadelních ochotníků československých. Bylo nutno založit novou sjednocující organizaci, která by zastřešovala všechny ochotnické divadelní spolky, proto tedy v březnu 1990 vznikla Amatérská divadelní asociace.58 Kromě těchto administrativních změn byla porevoluční činnost ochotnických spolků poznamenána také tím, že jejich členové již nemohli nebo nechtěli věnovat divadlu tolik svého volného času.59
56 POLÁŠEK, VÍT: 90 let svorně a stále vpřed. Cit. d., s. 55. S obnovením svobodného podnikání a možnosti cestování nacházelo najednou mnoho lidí příležitosti seberealizace jinde než prostřednictvím
57 MICHALOV-BARTUŠKA. K.: Služba českému domovu a jeho kultuře. In TALÍK, Vojtěch - RYDVAN, Jakub: Ve službách Thalie: české divadlo ochotnické: soubor dokladových statí II. Cit. d., s. 142.
58 V čele tohoto nového sdružení stanuli vedoucí osobnosti pražských amatérských divadelních skupin: Dušan Hübl, Ervín Hrych a František Mikeš. Sjednotit všechny české amatérské soubory pod jednou záštitou se jim však nepodařilo a ještě téhož roku vznikly další zájmová sdružení například v Brně a v Hradci Králové. Srov. LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Dovětek 1990-1997. In CÍSAŘ, Jan (ed.): Cesty českého amatérského divadla: vývojové tendence. Cit. d., s. 353.
59 Tamtéž, s. 354.
26
zájmových spolků, řada z nich například odešla do soukromých podniků nebo si založila své vlastní. Dušan Sitek se navíc brzy po revoluci začal intenzivně věnovat práci v dabingu, takže ani z jeho strany nedošlo v těchto letech k výraznějšímu impulzu k obnovení divadelní činnosti souboru.
60
V roce 1992 dochází ke krátkému oživení, kdy pod vedením Dušana Sitka vznikla inscenace hry Ladislava Smočka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho. Z této situace logicky vyplynulo dvouleté období, kdy ve Hvozdné nevznikla žádná divadelní inscenace a činnost ochotníků se omezila na správu a údržbu Spolkového domu.
61
I přes poměrný úspěch této ambiciózní inscenace, která byla uvedena kromě pohostinských představení v Provodově a Vizovicích také na krajské přehlídce V Němčicích nad Hanou, se Dušanu Sitkovi nepodařilo zformovat stabilnější herecký soubor, který by byl ochotný obnovit divadelní činnost spolku v předlistopadové intenzitě. V roce 1996 pak vznikla inscenace komedie Sluha dvou pánů, na které se však režijně podílel další člen Městského divadla Zlín Jan Nejedlý. Tato absurdní komedie plná groteskních metafor a parodických postupů rozhodně není příkladem obvyklé součásti repertoárů ochotnických souborů a v kontextu dosavadní dramaturgie hvozdenského Kroužku lze hovořit o divadelním experimentu, kterým režisér nechal projít jak členy souboru, tak stálé publikum.
62
60 Rozhovor s Dušanem Sitkem.
61 POLÁŠEK, VÍT: 90 let svorně a stále vpřed, Cit. d., s. 56.
62 Tamtéž, s. 56.
27
4.1. Druhá etapa spolupráce Dušana Sitka s Kroužkem
Po pětileté pauze Dušan Sitek v roce 1997 znovuobnovil svou spolupráci s Kroužkem, a to na úrovni práce jak s dospělým hereckým souborem, tak i s hereckou přípravkou, která zahrnovala děti z mateřské školy a nižších ročníků školy základní. Dle slov režiséra bylo po tak dlouhém přerušení v divadelní činnosti souboru třeba začít prakticky znovu. Proto se také rozhodl inscenovat pohádku O rohaté princezně, která umožňovala zapojení účinkujících různého věku a zkušeností s divadlem. Kromě toho, že byl soubor obnoven, byl také obohacen o nové členy, kteří pak v divadelní činnosti i nadále pokračovali a zasloužili se o kontinuitu v té tobě již téměř devadesátileté tradice ochotnického divadla ve Hvozdné. V roce 1998 se převážně dětská část souboru představila v pohádkové inscenaci Dušana Sitka Broučci.63
Kromě divadelní činnosti došlo v těchto letech k podstatným změnám také ve správě spolku. V souvislosti s devadesátým výročím Šlo o vizuálně působivou inscenaci atraktivní nejen pro dětské, ale i pro dospělé publikum. Těmito pohádkovými inscenacemi začala druhá etapa spolupráce Dušana Sitka se souborem hvozdenského Kroužku, během které se zde věnoval nejen tvorbě pro děti, ale také inscenování náročných dramatických textů jako Maryša nebo Gazdina roba. V tom samém roce vzniká také autorská montáž lidových vánočních her Hvozdenský Betlém, kterou je předznamenáno další z dramaturgických směřování Sitkovy režijní činnosti ve Hvozdné. Jde o inscenace vzniklé převážně u příležitosti vánočních svátků a tedy vycházející z vánočních a biblických námětů. Jejich uvádění mělo pravděpodobně obdobnou funkci a účinek jako pravidelné vánoční inscenování stále se opakujících biblických příběhů ve středověkém vesnickém divadle, tedy především jako jedinečná událost, při které se sejde většina obyvatel obce a kdy je důraz kladen na vytvoření emocionálně působivé sváteční atmosféry.
63 Tamtéž, s. 56.
28
založení Kroužku jeho členové cítili povinnost řádně zajistit právní status spolku podle nových – porevolučních – norem. „Až teprve blížící se 90. výročí založení KDO vyburcovalo dva členy KDO p. Poláška Víta st. a pana Bednaříka Jindřicha, aby se pokusili znovu oživit ochotnickou tradici.“
64 Podstatným krokem ke znovuobnovení ochotnického spolku jako samostatné instituce bylo opětovné získání právní subjektivity, neboť Kroužek dosud stále fungoval pouze jako soubor při Klubovém zařízení. Proběhla schůze aktivních členů Kroužku, z nichž byl zvolen přípravný výbor, který měl zajistit registraci občanského sdružení s názvem Kroužek divadelních ochotníků ve Hvozdné a přepracovat stanovy z roku 1909. Dne 1. února 1998 proběhla valná hromada, kde došlo ke zvolení nového výboru, jehož předsedou byl zvolen Jindřich Bednařík. Dalšími členy výboru se stali například Josef Langer ve funkci místopředsedy, Milena Juříková ve funkci pokladníka nebo Jiří Juřík ve funkci hospodáře.65
K oslavám devadesátiletého výročí vzniku spolku inscenoval hostující režisér Jan Nejedlý divadelní hru Aloise Jiráska Lucerna. Tato inscenace po mnoha letech navázala na tradici exteriérového divadla, které ve Hvozdné ve spojitosti s ochotnickým souborem vznikalo ve dvacátých a třicátých letech. Představení se totiž konalo v prostředí zahradní restaurace U Juříků. Vznikem občanského sdružení byla po více než padesáti letech budova divadla převzata do vlastní péče Kroužku.
66
64 Tamtéž, s. 57.
65 Tamtéž, s. 58.
66 SITEK, Dušan: 95 let svorně a stále vpřed. Cit. d., s. 10.
29
4.2. Dramaturgické postupy
Funkce režiséra v ochotnickém divadelním souboru v sobě sdružuje mnohem více povinností než slaďování uměleckých divadelních složek inscenace jako je tomu u jeho profesionálního kolegy. Léta, která Dušan Sitek působil ve hvozdenském divadle coby hlavní a prakticky jediný režisér, byly v této funkci soustředěny také povinnosti uměleckého šéfa a dramaturga. Kromě toho se podílel na organizaci a technickém zajištění jednotlivých představení a v neposlední řadě také v souboru účinkoval jako herec.
Dramaturgická činnost Dušana Sitka v ochotnickém spolku ve Hvozdné spočívala především ve výběru her adekvátních ke složení souboru a jeho schopnostem. Zde často dochází ke sporu mezi režisérovou ideou o podobě a formě divadelní výpovědi, která má vzniknout, a mezi hereckým i technickým zabezpečením souboru. „Dramaturgie musí mít na mysli dvojí zřetel: k obecenstvu a k souboru; uvážit, co chce říci hledišti a nač stačí jeviště.“ 67 Dušan Sitek se coby režisér a zároveň dramaturg snažil obě tyto ambice skloubit tak, aby vznikl oboustranně přijatelný divadelní tvar, který by byl schopen také konfrontace s nedomácím publikem. „Seznámil jsem se s repertoárem, se všemi hrami, které byli v minulosti ve Hvozdné realizovány, a snažil jsem se vždy přinést hru, která by odpovídala složení a možnostem souboru, hru, která by přitáhla do hlediště co nejvíce diváků, aby se zvýšila možnost reprízovat i hostovat na jevištích v okolí. Nestalo se mi ani jednou, že by někdo z výboru protestoval proti výběru her a já jsem se snažil, aby všichni ke společné práci přistupovali s nadšením a láskou.“68
Členové ochotnických divadelních souborů často z finančních důvodů k inscenování volí raději lehčí dramatické formy, a tak většinou repertoáru dominují divácky nenáročné komedie. Hvozdenskému souboru v čele s Dušanem Sitkem se však dařilo propojit komické, často muzikálové
67 BROUSIL, Antonín Martin. Listy ochotníkům. Cit. d., s. 39.
68 Z e-mailové korespondence s Dušanem Sitkem ze dne 20. 1. 2012.
30
hry, s typem exteriérového divadla, a tak vznikly divácky i finančně nejúspěšnější inscenace jako Noc na Karlštejně nebo Nebe na zemi. Díky nim se následně dařilo realizovat projekty s vysokým uměleckým potenciálem, překračující úroveň běžné ochotnické produkce, které zase souboru zajistily úspěchy na divadelních přehlídkách. Většinou šlo o žánr vesnického realistického dramatu, který již určitou tradici v historii hvozdenského ochotnického divadla měl.
69 Právě postavy těchto her byly podle Sitka nejblíže přirozenému vystupování a vzezření členů souboru, což se pozitivně promítlo ve ztvárnění jejich rolí. „Bylo mi od začátku jasné, že Shakespeare pro ochotníky nebude, ale že jejich herectví vynikne v českém dramatu. Proto jsem se s chutí pustil do Maryši, Gazdiny roby a dalších, protože právě v těchto hrách se ukázali hvozdenští ochotníci v nejlepším světle a tyto inscenace nás dostaly na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysoké nad Jizerou a na Jiráskův Hronov.“70 Žánrovými výjimkami v této koncepci jsou dvě inscenace: tragikomická hra Leonarda Gersheho Motýli a muzikálové drama Milana Uhdeho Balada pro banditu. Inscenace Motýli, která se v roce 2002 představila na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou, byla zajímavá také tím, že jednu z postav ztvárnila herečka Městského divadla Zlín Milena Marcilisová.71
Největší dramaturgickou odlišností od skladby repertoáru v době před příchodem Dušana Sitka bylo zavedení linie divadla pro děti, které se Inscenace Balada pro banditu (2005), vynikala především vizuální a pěveckou stránkou. Syrovost hry byla podtržena umístěním inscenace do prostor venkovního kruhového jeviště, kolem kterého se nacházela částečně zalesněná plocha s místy pro diváky, toto scénografické řešení umožňovalo větší sepjetí diváků a účinkujících a přispívalo k celkové působivosti inscenace.
69 Jde například o inscenaci divadelní hry Vojnarka A. Jiráska z roku 1926, hry Její pastorkyňa G. Preissové z roku 1933 nebo inscenace her L. Stroupežnického Naši furianti z let 1946 a 1972.
70 Z e-mailové korespondence s Dušanem Sitkem ze dne 20. 1. 2012.
71 SITEK, Dušan: 95 let svorně a stále vpřed. Cit. d., s. 32.
31
do té doby ve Hvozdné téměř nehrálo. Tvorba pro dětské publikum byla ještě posílena existencí skupiny dětských hereckých talentů, kteří nejen, že vystupovaly v pohádkových inscenacích, ale postupem času také řada z nich přecházela mezi členy dospělého hereckého souboru a pomáhala tak udržet návaznost v činnosti souboru. „Těší mě, že se mi podařilo dát dohromady i „přípravku“ mladých herců a každý rok jsme uvedli jednu pohádku. Většina dětských herců se postupem času dostávala mezi dospělé herce a docházelo k jisté kontinuitě. Vychovávali jsme si vlastní dorost a svoje následovníky.“
72
Z perspektivy přehledu veškeré divadelní tvorby, která v prostředí hvozdenského Kroužku vznikla za dobu spolupráce s Dušanem Sitkem, lze vysledovat v jeho dramaturgickém přínosu tři linie. Toto dělení je založeno především na žánrové příslušnosti jednotlivých dramatických předloh. Inscenátoři pracovali s určitými standardními vzorci a postupy a v neposlední řadě také s diváckým očekáváním. Pohádkové inscenace se většinou vyznačovaly působivou vizuální stránkou a brzy se staly pevnou součástí repertoáru. Z divácké obliby těchto inscenací se zrodila idea založení vlastní přehlídky ochotnického divadla pro děti, které bude věnována samostatná kapitola.
První linie je charakterizovaná převážně inscenacemi klasických českých nebo světových dramat a tragikomedií. Z první etapy působení Dušana Sitka ve Hvozdné sem spadají inscenace absurdních divadelních her Rodina Tothů a Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, z druhé etapy pak především vesnická dramata Maryša a Gazdina roba. Především dvě posledně jmenované inscenace jsou příkladem jasného dramaturgického záměru, který počítal jak s dispozicemi členů hereckého souboru, tak s očekáváním a nároky publika domácího i „festivalového“. Poslední inscenací této linie byla úprava dramatu Pera Olova Enquista V hodině rysa z roku 2008. Oproti předchozím předlohám žánru českého realistického dramatu, kdy docházelo pouze k minimálním úpravám textů – především ke krácení delších monologů s ohledem na hereckou zvládnutelnost – v pojetí této divadelní hry došlo k výrazné změně. Dušan Sitek přepsal příběh
72 Z e-mailové korespondence s Dušanem Sitkem ze dne 20. 1. 2012.
32
psychicky narušeného chlapce, který je umístěn do prostředí psychiatrické léčebny, pro dívku. Stejně jako u předešlých příkladů této dramaturgické linie jde o inscenaci založenou na vynikajících hereckých výkonech – v tomto případě především Kristiny Sitkové v hlavní roli. V hodině rysa se coby moderní psychologická hra zcela vymykala nejen předchozímu dramaturgickému směřování v kterékoliv etapě z historie hvozdenského divadla, ale i v kontextu současné tvorby venkovských ochotnických souborů, šlo ze strany inscenátorů o velmi odvážný krok. Režisér musel počítat s určitým zažitým očekáváním ze strany místního obecenstva, které bylo navyklé na poněkud jinou skladbu repertoáru. Také proto se Dušan Sitek snažil představit tuto inscenaci spíše publiku profesionálních scén jako Studia Z Městského divadla Zlín nebo Divadla Na zábradlí.
73
Druhá dramaturgická linie zahrnovala komediální, často muzikálový repertoár, který však oproti předchozí tvorbě tohoto žánru ve hvozdenském divadle nebyl fraškovitého ani konverzačního charakteru. Většina her této linie byla upravena do podoby exteriérového divadla a byla tedy hrána v amfiteátrovém prostoru v areálu myslivecké chaty Lovka. Zde měly v letních měsících stovky diváků možnost zhlédnout inscenace jako Nebe na zemi nebo Noc na Karlštejně. V několika případech vznikly v rámci této linie u příležitosti oslav vánočních svátků také divadelní tvary s náboženskou tematikou – například Česká mše vánoční nebo Hvozdenský Betlém. Dušana Sitka lákala při tvorbě těchto inscenací konfrontace mladých a v souboru často začínajících herců s biblickými texty a lidovou poezií.
Třetí dramaturgickou linií, které se soubor hvozdenského divadla pod vedením Dušana Sitka držel, bylo divadlo pro děti. Herecky se na těchto pohádkových inscenacích často podíleli nejmladší členové Kroužku, mnohdy ještě předškolního věku. Na tuto linii navazuje i současná tvorba především mladých režisérských osobností hvozdenského divadla –
73 Rozhovor s Dušanem Sitkem.
33
například pohádkové inscenace Mrazík v režii Jakuba Henzelého nebo O spanilé Barunce v režii Terezy Řeháčkové.
V následující tabulce je zaznamenán přehled všech inscenací, které Dušan Sitek za dobu své spolupráce s Kroužkem režíroval, seřazených podle data premiéry a příslušnosti k daným výše popsaným dramaturgickým liniím:
34
ROK
PRVNÍ LINIE
DRUHÁ LINIE
TŘETÍ LINIE
1986
Filozofská historie
1987
Poprask na laguně
1988
Rodina Tothů
Vlk, koza a kůzlátka
1989
Kráska a zvíře
1992
Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho
1997
O rohaté princezně
1998
Hvozdenský Betlém
Broučci
1999
Maryša
2000
Nebe na zemi
Sněhurka a sedm trpaslíků
2002
Motýli
Noc na Karlštejně
Půjdem spolu do Betléma
Velká kočičí pohádka
2003
Česká mše vánoční
Příhody lišky Bystroušky
2004
Gazdina roba
2005
Balada pro banditu
Sněhová královna
2006
Muzikálový koktejl
Vlk, koza a kůzlátka
2007
Malá mořská víla
2008
V hodině rysa
Rumcajs
2009
Palackého třída č. 27
Sedmimílové boty
2010
Ferda mravenec
Jak rozesmát princeznu
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.