Turnov, výstava Loutky ze staré půdy - plakát, 2017
Zdroj: Marie a Pavel Jiráskovy, Brno, listopad 2017
Turnov, výstava Loutky ze staré půdy, 2017
Zdroj: Marie a Pavel Jiráskovy, Brno, listopad 2017
Turnov, výstava Loutky ze staré půdy, 2017
Zdroj: Marie a Pavel Jiráskovy, Brno, listopad 2017
Loutky ze staré půdy, Turnov, 2017
Výstava loutek a loutkových divadel z přelomu 19. a 20. století (loutková rodinná divadla, divadla salonů, spolková a školní divadla v době Rakouska - Uherska), 9. 11. 2017 - 21. 1. 2018 Muzeum Českého ráje v Turnově.
Loutky ze staré půdy
České loutky jsou fenoménem… Více než sto let jsou vnímány jako národní kulturní poklad a v prosinci 2016 byly zapsány do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Tvorba loutek patřila k české tradici, z níž po roce 1950 vyrostl také úspěch českého moderního loutkového divadla i mezinárodní věhlas českého loutkového filmu. Tato tradice vznikla už během devatenáctého století u kočovných marionetářů, kteří putovali od vesničky k vesničce ve vozech a hrávali ve skládací scéně v sálech hostinců. Stávalo se, že byli pozváni s představením i k panstvu na zámek, kde v případě úspěchu bývali štědře odměněni. Někdy si šlechta nechala řezat loutky a malovat kulisy pro vlastní hraní divadla z libosti, jindy loutek užívali s úspěchem učitelé šlechtických dětí.
Také v podzámčí panoval čilý loutkářský ruch. Nebylo třeba jen čekat, kdy do městečka zavítá některý s kočovných loutkářů. Od konce 19. století vznikala spolková ochotnická loutková divadla často s pravidelným provozem. O něco později došlo k mohutnému rozmachu rodinného loutkového divadla, kdy v mnoha rodinách fungovala malá stolní divadla, stále častěji s repertoárem věnovaným dětem.
Výstava Loutky ze staré půdy představuje historické loutky a kompletní loutková divadla s mnoha proměnami dekorací, určená pro šlechtická, patricijská, později domácí, školní či spolková představení z let 1850–1920. Na rozdíl od sériově vyráběných loutek a divadel se soustředí na loutky jedinečné, originální, vytvořené umělci pro konkrétní spolková a rodinná divadla často s originálními ručně malovanými kulisami.
Nejrozšířenějším typem loutky tehdy byla marioneta vyřezávaná z lipového dřeva, bohatě kostýmovaná a vedená drátem a nitkami. Každý z řezbářů vtiskl svým loutkám osobitý charakter, sahající od lidové naivní řezby až po virtuózní uměleckou stylizaci umělců pracujících převážně pro kostely. Podobně je tomu s divadelními scénami i kulisami, které také velmi zřetelně odráží vkus i schopnosti svého tvůrce.
Na sklonku 19. století se nejprve loutkové divadlo přestěhovalo z návsí, náměstí a hostinců do zámeckých salonů či měšťanských pokojů a nakonec i do škol, sokoloven a běžných rodin. Loutkové divadlo se stalo důležitým nástrojem výchovy i nositelem národního uvědomění.
Mnohá z těchto divadel se později stala základem veřejných ochotnických loutkových scén s pravidelným provozem a kvalitním repertoárem, která založila slávu českého loutkářství v době Československa.
O sbírce
Všechna divadla a loutky na výstavě jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Absolventka Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU Marie Jirásková je známá jako scénografka, která spolupracuje s řadou divadel a od roku 1996 působí jako pedagog v atelieru scénografie divadelní fakulty JAMU v Brně. Souběžně se scénografií se věnuje volné tvorbě, kterou prezentuje na společných i samostatných výstavách u nás i v zahraničí. Absolvent estetiky a hudební vědy na Filozofické fakultě MU Pavel Jirásek se vyprofiloval jako režisér dokumentarista, pravidelně spolupracující s ČT. Je nejen autorem magazínů o kultuře a umění, ale zejména autorem oceňovaných dokumentárních filmů z oblasti umění, kultury a společnosti. Dnes jsou oba známí jako sběratelé a badatelé v oblasti českých historických loutek, loutkových divadel a uměleckých dřevěných hraček. Loutky a loutkářskou scénografii začali studovat a sbírat v polovině osmdesátých let, kdy jejich jediným divadlem bylo dědictví po dědečkovi – prvorepublikovém cejchovním úředníkovi Otakaru Jiráskovi – Štapferovo divadlo s loutkami od Antonína Münzberga.
Po dvaceti letech je jejich sbírka ucelenou kolekcí zaměřenou především na tzv. rodinné a spolkové divadlo od konce 19. století až do roku 1950. Na rozdíl od muzeí podporovaných veřejnými financemi a dotacemi vytvořili rozsáhlou sbírku vlastními prostředky i nemalým úsilím restaurátorským, valná většina loutkářských artefaktů je totiž nalezena zpravidla ve značně poškozeném stavu. Marie a Pavel Jiráskovi o historických loutkách také píší a účastní se řady výstavních projektů u nás i v cizině, dlouhodobě spolupracují s Oddělením dějin divadla MZM v Brně. Mezi jejich nejúspěšnější výstavní autorské projekty patří zejména „Dům plný loutek“ Palác šlechtičen, Brno 1996; „Full House of Puppets“ Centro kulturistico Macau, Čína 1999; „Česká loutka“ Císařská konírna Pražského hradu 2002 a Moravská galerie Brno 2003; „Loutky na zámku“ SZ Lysice 2010–2011; „Klauni, čerti, kašpaři“ Muzeum Karlovy Vary 2012 – 2013 a „Magický svět loutek“ Muzeum loutkářských kultur, Chrudim 2013.
Marie a Pavel Jiráskovi jsou spoluautory prestižních publikací „Česká loutka“ a „Loutka a moderna“, loutky z jejich sbírky nedávno reprezentovaly české loutkářství také na výstavě Strings Attached: The Living Tradition of Czech Puppets v americkém Ohiu.
Akce probíhá za podpory Jihomoravského kraje
Loutky ze staré půdy
České loutky jsou fenoménem… Více než sto let jsou vnímány jako národní kulturní poklad a v prosinci 2016 byly zapsány do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Tvorba loutek patřila k české tradici, z níž po roce 1950 vyrostl také úspěch českého moderního loutkového divadla i mezinárodní věhlas českého loutkového filmu. Tato tradice vznikla už během devatenáctého století u kočovných marionetářů, kteří putovali od vesničky k vesničce ve vozech a hrávali ve skládací scéně v sálech hostinců. Stávalo se, že byli pozváni s představením i k panstvu na zámek, kde v případě úspěchu bývali štědře odměněni. Někdy si šlechta nechala řezat loutky a malovat kulisy pro vlastní hraní divadla z libosti, jindy loutek užívali s úspěchem učitelé šlechtických dětí.
Také v podzámčí panoval čilý loutkářský ruch. Nebylo třeba jen čekat, kdy do městečka zavítá některý s kočovných loutkářů. Od konce 19. století vznikala spolková ochotnická loutková divadla často s pravidelným provozem. O něco později došlo k mohutnému rozmachu rodinného loutkového divadla, kdy v mnoha rodinách fungovala malá stolní divadla, stále častěji s repertoárem věnovaným dětem.
Výstava Loutky ze staré půdy představuje historické loutky a kompletní loutková divadla s mnoha proměnami dekorací, určená pro šlechtická, patricijská, později domácí, školní či spolková představení z let 1850–1920. Na rozdíl od sériově vyráběných loutek a divadel se soustředí na loutky jedinečné, originální, vytvořené umělci pro konkrétní spolková a rodinná divadla často s originálními ručně malovanými kulisami.
Nejrozšířenějším typem loutky tehdy byla marioneta vyřezávaná z lipového dřeva, bohatě kostýmovaná a vedená drátem a nitkami. Každý z řezbářů vtiskl svým loutkám osobitý charakter, sahající od lidové naivní řezby až po virtuózní uměleckou stylizaci umělců pracujících převážně pro kostely. Podobně je tomu s divadelními scénami i kulisami, které také velmi zřetelně odráží vkus i schopnosti svého tvůrce.
Na sklonku 19. století se nejprve loutkové divadlo přestěhovalo z návsí, náměstí a hostinců do zámeckých salonů či měšťanských pokojů a nakonec i do škol, sokoloven a běžných rodin. Loutkové divadlo se stalo důležitým nástrojem výchovy i nositelem národního uvědomění.
Mnohá z těchto divadel se později stala základem veřejných ochotnických loutkových scén s pravidelným provozem a kvalitním repertoárem, která založila slávu českého loutkářství v době Československa.
O sbírce
Všechna divadla a loutky na výstavě jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Absolventka Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU Marie Jirásková je známá jako scénografka, která spolupracuje s řadou divadel a od roku 1996 působí jako pedagog v atelieru scénografie divadelní fakulty JAMU v Brně. Souběžně se scénografií se věnuje volné tvorbě, kterou prezentuje na společných i samostatných výstavách u nás i v zahraničí. Absolvent estetiky a hudební vědy na Filozofické fakultě MU Pavel Jirásek se vyprofiloval jako režisér dokumentarista, pravidelně spolupracující s ČT. Je nejen autorem magazínů o kultuře a umění, ale zejména autorem oceňovaných dokumentárních filmů z oblasti umění, kultury a společnosti. Dnes jsou oba známí jako sběratelé a badatelé v oblasti českých historických loutek, loutkových divadel a uměleckých dřevěných hraček. Loutky a loutkářskou scénografii začali studovat a sbírat v polovině osmdesátých let, kdy jejich jediným divadlem bylo dědictví po dědečkovi – prvorepublikovém cejchovním úředníkovi Otakaru Jiráskovi – Štapferovo divadlo s loutkami od Antonína Münzberga.
Po dvaceti letech je jejich sbírka ucelenou kolekcí zaměřenou především na tzv. rodinné a spolkové divadlo od konce 19. století až do roku 1950. Na rozdíl od muzeí podporovaných veřejnými financemi a dotacemi vytvořili rozsáhlou sbírku vlastními prostředky i nemalým úsilím restaurátorským, valná většina loutkářských artefaktů je totiž nalezena zpravidla ve značně poškozeném stavu. Marie a Pavel Jiráskovi o historických loutkách také píší a účastní se řady výstavních projektů u nás i v cizině, dlouhodobě spolupracují s Oddělením dějin divadla MZM v Brně. Mezi jejich nejúspěšnější výstavní autorské projekty patří zejména „Dům plný loutek“ Palác šlechtičen, Brno 1996; „Full House of Puppets“ Centro kulturistico Macau, Čína 1999; „Česká loutka“ Císařská konírna Pražského hradu 2002 a Moravská galerie Brno 2003; „Loutky na zámku“ SZ Lysice 2010–2011; „Klauni, čerti, kašpaři“ Muzeum Karlovy Vary 2012 – 2013 a „Magický svět loutek“ Muzeum loutkářských kultur, Chrudim 2013.
Marie a Pavel Jiráskovi jsou spoluautory prestižních publikací „Česká loutka“ a „Loutka a moderna“, loutky z jejich sbírky nedávno reprezentovaly české loutkářství také na výstavě Strings Attached: The Living Tradition of Czech Puppets v americkém Ohiu.
Akce probíhá za podpory Jihomoravského kraje
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.