Uničov, Dřevěné království za oponou, 2016
Zdroj: Marie a Pavel Jiráskovi květen 2016
Uničov, Dřevěné království za oponou, 2016
Zdroj: Marie a Pavel Jiráskovi květen 2016
Uničov, Dřevěné království za oponou, 2016
Zdroj: Marie a Pavel Jiráskovi květen 2016
Uničov, Dřevěné království za oponou, 2016
Loutky a loutková divadla 1850 - 1950 ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových
České loutkářství tento rok usiluje o zápis do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO). Kořeny tohoto umění sahají až do 18. století, kdy začali naší zemí putovat kočovní loutkáři. Na sklonku 19. století se loutkové divadlo přestěhovalo z návsí, náměstí a hostinců i do vesnických chalup či měšťanských pokojů a výroba loutek se stala českou tradicí. V průběhu staletí se obliba loutek měnila, za nejslavnější období této obliby je považována první polovina minulého století, kdy loutkové divadlo nesmělo chybět v žádné české rodině.
Výstava představuje nejen ukázky sériové produkce loutek, dekorací i celých divadel, vytvářených špičkovými výtvarníky své doby (např. František Kysela nebo Artuš Scheiner), ale i loutky jedinečné, originální, vytvořené umělci pro konkrétní rodinná divadla.
Po první světové válce na základě úspěchu Alešova loutkového divadla i dobového vnímání loutky jako typicky národního dědictví začala ohromná produkce divadel a loutek v ustálených velikostech 18-25-35 cm několika firmami. Nejznámějšími producenty průmyslových loutek byli Antonín Münzberg, Modrý a Žanda, firma Jana a Elišky Králových s ochrannou značkou JEKA či pražské nakladatelství A. Storch syn. Podobně jako loutky ve dvacátých letech produkovaly loutkářské firmy i nová tištěná divadla s dekoracemi více formátů pro loutky různých velikostí. Autorem předlohy takového uceleného souboru jednotného výtvarného rázu býval často profesionální výtvarník. S firmou Antonína Münzberga například trvale spolupracoval šéf výpravy pražského Národního divadla, akademický malíř Karel Štapfer, akademický malíř Vít Skála tvořil dekorace pro firmy Modrý a Žanda a A. Storch syn, ilustrátor Artuš Scheiner pro nakladatelství J. R. Vilímka.
České loutky se tehdy staly fenoménem, z něhož po roce 1950 vyrostl také úspěch českého moderního loutkového divadla i mezinárodní věhlas českého loutkového filmu a televize.
Všechny loutky i divadla jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Oba jsou dnes známí jako sběratelé a badatelé v oblasti českých historických loutek a loutkových divadel. Loutky a loutkářskou scénografii začali sbírat v polovině osmdesátých let a dnes po třiceti letech je jejich sbírka ucelenou kolekcí zaměřenou především na tzv. rodinné, spolkové a umělecké loutkové divadlo od konce 19. století až do roku 1950. Marie a Pavel Jiráskovi o historických loutkách také píší a účastní se řady výstavních projektů u nás i v cizině, jsou spoluautory prestižních publikací Česká loutka a Loutka a moderna.
České loutkářství tento rok usiluje o zápis do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO). Kořeny tohoto umění sahají až do 18. století, kdy začali naší zemí putovat kočovní loutkáři. Na sklonku 19. století se loutkové divadlo přestěhovalo z návsí, náměstí a hostinců i do vesnických chalup či měšťanských pokojů a výroba loutek se stala českou tradicí. V průběhu staletí se obliba loutek měnila, za nejslavnější období této obliby je považována první polovina minulého století, kdy loutkové divadlo nesmělo chybět v žádné české rodině.
Výstava představuje nejen ukázky sériové produkce loutek, dekorací i celých divadel, vytvářených špičkovými výtvarníky své doby (např. František Kysela nebo Artuš Scheiner), ale i loutky jedinečné, originální, vytvořené umělci pro konkrétní rodinná divadla.
Po první světové válce na základě úspěchu Alešova loutkového divadla i dobového vnímání loutky jako typicky národního dědictví začala ohromná produkce divadel a loutek v ustálených velikostech 18-25-35 cm několika firmami. Nejznámějšími producenty průmyslových loutek byli Antonín Münzberg, Modrý a Žanda, firma Jana a Elišky Králových s ochrannou značkou JEKA či pražské nakladatelství A. Storch syn. Podobně jako loutky ve dvacátých letech produkovaly loutkářské firmy i nová tištěná divadla s dekoracemi více formátů pro loutky různých velikostí. Autorem předlohy takového uceleného souboru jednotného výtvarného rázu býval často profesionální výtvarník. S firmou Antonína Münzberga například trvale spolupracoval šéf výpravy pražského Národního divadla, akademický malíř Karel Štapfer, akademický malíř Vít Skála tvořil dekorace pro firmy Modrý a Žanda a A. Storch syn, ilustrátor Artuš Scheiner pro nakladatelství J. R. Vilímka.
České loutky se tehdy staly fenoménem, z něhož po roce 1950 vyrostl také úspěch českého moderního loutkového divadla i mezinárodní věhlas českého loutkového filmu a televize.
Všechny loutky i divadla jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Oba jsou dnes známí jako sběratelé a badatelé v oblasti českých historických loutek a loutkových divadel. Loutky a loutkářskou scénografii začali sbírat v polovině osmdesátých let a dnes po třiceti letech je jejich sbírka ucelenou kolekcí zaměřenou především na tzv. rodinné, spolkové a umělecké loutkové divadlo od konce 19. století až do roku 1950. Marie a Pavel Jiráskovi o historických loutkách také píší a účastní se řady výstavních projektů u nás i v cizině, jsou spoluautory prestižních publikací Česká loutka a Loutka a moderna.
Rok konání:
2016
2016
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.