Hodonín, Masarykovo muzeum, výstava Od Kašpara k čertu!, za sbírky manželů Jiráskových Brno, 4.11. 2009 – 24.1.2010

Od Kašpara k čertu!
Masarykovo muzeum v Hodoníně, Národní třída 21
4.11. 2009 – 24.1.2010
Od Kašpara k čertu!

Loutky, spolková a rodinná loutková divadla
ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových

Popularita loutkového divadla v Čechách a na Moravě vedla v 1. polovině 20. století k oblibě a značnému rozšíření rodinných a spolkových loutkových divadel, pro něž byly hojně sériově vyráběny loutky, dekorace a vydávány hry. Šlo o malá stolní i velká skládací divadla s možností výměny kulis a k nim vyráběné celé série stylizovaných loutkových postaviček. Takové loutkové divadlo bylo mnohdy nádherným vánočním dárkem, umocněným možností provádět si během zimních večerů vlastní divadelní představení.
Už roku 1912 právě před svátky vánočními nedávno založený Český svaz přátel loutkového divadla společně s výrobcem Antonínem Münzbergem překvapil české děti i jejich rodiče nádhernou kolekcí prvních českých loutek pro rodinné divadlo, které byly vymodelovány podle kreseb Mikoláše Alše. V roce 1913 k těmto Alšovkám zhotovili přední čeští výtvarní umělci návrhy kultivovaných dekorací a proscénia, které se staly známými jako „Dekorace českých umělců“ a tím zahájili téměř padesát let trvající produkci malých rodinných i spolkových loutkových divadélek různé velikosti a výtvarné kvality. Divadla i loutky začala produkovat celá řada firem (A.Münzberg, Petrus, Žanda a Modrý, Storch, Preclík, JEKA a další), ale mnohá divadla si kompletně vytvořili také loutkomilové sami, či si je dávali vyrábět výtvarníky v jediném originálu.Loutkovému rodinnému a spolkovému divadlu se v té době začalo věnovat mnoho vzdělaných, kulturně orientovaných lidí. Řada publicistů, umělců a vzdělanců si uvědomovala, že velkého vlivu loutkového divadla na děti je možno využít i pro výchovné cíle. Proto loutkové divadlo proniklo i do škol.
Výstava „Od Kašpara k čertu!“ představuje ukázky modelovaných loutek i loutky jedinečné, originální, vytvořené umělci pro konkrétní rodinná či spolková divadla. Stejně tak divadla z českých tištěných dekorací i divadla s originálními malovanými kulisami.Vstupní prostor výstavy je věnován ukázkám spolkového a školního divadla. Zaujme zde konfrontace velkého divadla ručně malovaného na plátně Jindřichem Boškou z Vlachova Březí (který tvořil pro cirkusáky, staré kočovné marionetáře i spolkové divadlo) se sokolským divadlem ze třicátých let, ve kterém jsou ukázky kulis malíře Víta Skály, které vydal v roce 1926 Masarykův lidovýchovný ústav. Nejspíše školám určené bylo loutkové divadlo firmy Antonína Münzberga z roku 1925, se kterou trvale spolupracoval šéf výpravy Národního divadla v Praze, akademický malíř Karel Štapfer. Také spolkové loutky zde vystavené mají různý styl, od lidových řezeb v naivním duchu, přes vynikající řezby pražských specialistů, mezi nimiž vyniká řezbář Josef Chochol, až po stylizované funkcionalistické soustružené loutky známého loutkářského modernisty Jana Malíka.
Také rodinné divadlo v druhém sále je představeno souborem rodinných divadel ve velikostech od 1,5 metru až po malá pár desítek centimetrů velká divadélka. Jsou to jednak ukázky produkce tehdy známých firem, výběr umělecky nejzdařilejších rodinných dekorací a loutek, které vznikly podle návrhů známých českých výtvarných umělců. Unikátní litografie prvních českých tištěných "Dekorací českých umělců" vydávaných od roku 1913, včetně prvního kubistického proscénia Františka Kysely a také několik významných souborně tištěných divadel meziválečné produkce, např. Miroslava Koláře, Artuše Scheinera či Víta Skály a modelované loutky i nim, ale též původní jedinečná rodinná loutková divadla s převážně řezbovanými loutkami, vytvořená výtvarníky v jediném kusu pro konkrétního zákazníka.
Výtvarnice Marie Jirásková a režisér dokumentarista Pavel Jirásek jsou dnes známí jako sběratelé a odborníci v oblasti českých historických loutek a loutkových divadel. Loutky a loutkářskou scénografii začali sbírat v polovině osmdesátých let a dnes po dvaceti letech je jejich sbírka ucelenou kolekcí zaměřenou především na tzv. rodinné a spolkové divadlo od konce 19. století až do roku 1950. Marie a Pavel Jiráskovi o historických loutkách také píší a účastní se řady výstavních projektů u nás i v cizině. Dlouhodobě spolupracují s Oddělením dějin divadla MZM v Brně, zejména s divadelním historikem Jaroslavem Blechou. V minulém roce Pavel Jirásek a Jaroslav Blecha vydali společně s fotografem Václavem Jiráskem výpravnou knihu Česká loutka, Marie Jirásková loutkám věnovala svou disertační práci Vizualita českého loutkového divadla v první polovině 20. století.

© Marie Jirásková 2008

Marie a Pavel Jiráskovi

Masarykovo muzeum Hodonín

Pavel Jirásek, sběratel a badatel v oboru historických loutek, Brno