Vsetín, IPSEN, Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka - R. Švehlík: Otrokovická forbína 2003. AS 2003, č. 2
Divadelní soubor IPSEN Klubu přátel Masarykova gymnázia Vsetín
Kazimír Lupinec, Sonya Štemberová: Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka
Večerní představení vsetínských herců vedlo především k zamyšlení nad úlohou divadla a jeho dramaturgie v dnešní době. Divadlo se stává okrajovou kulturní záležitostí. Máme tedy právo zbytečně plýtvat energií inscenátorů a diváků? Problém souboru IBSEN spočívá ve výběru textu. Onen postmoderní, naprosto samoúčelný kotlík nahořklého guláše se promítl i do nejasného žánrového vedení celé inscenace. Režisér Miroslav Urubek balancuje někde na hranici grotesky, crazy i frašky. Tato nejasnost se zcela projeví v závěru hry, kdy divák zmaten bezpointovým koncem neví, zda tleskat či počkat na další rozuzlení.
Představení si najde své diváky, jež se budou velmi dobře bavit, zejména na domácí scéně zaznamenává hra úspěch. Nezúčastněnému divákovi však chybí jisté individuální informace a vazba herců na své okolí. Pro nezúčastněného diváka zůstává jen obecnost a té je v této inscenaci pramálo. Chybí především ukázněnost a pevný řád. I postmoderní guláš musí vycházet z pevných principů, aneb jak praví teorie chaosu – i chaos je založen na řádu. Ukázněná je především Helena Kašparová v roli sestřičky, také herecké nasazení titulní postavy doktora Svatopluka v podání Martina Metelky stojí za povšimnutí.
Je na škodu, že IBSEN se spokojil pouze s holou parafrází textu a humorem za každou cenu. Divadlo by mělo otvírat nové úhly pohledu jak divákům, tak hercům. Denis Diderot kdysi napsal: „Jen zřídka se stává, že vás výtečnost jednoho jediného herce odškodní za prostřednost ostatních.“ To není urážka, jen konstatování či pobídka k tomu, že vsetínský soubor má navíc, než jak pravil: „Chtěli jsme jen pobavit sebe a diváky!“
Kazimír Lupinec, Sonya Štemberová: Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka
Večerní představení vsetínských herců vedlo především k zamyšlení nad úlohou divadla a jeho dramaturgie v dnešní době. Divadlo se stává okrajovou kulturní záležitostí. Máme tedy právo zbytečně plýtvat energií inscenátorů a diváků? Problém souboru IBSEN spočívá ve výběru textu. Onen postmoderní, naprosto samoúčelný kotlík nahořklého guláše se promítl i do nejasného žánrového vedení celé inscenace. Režisér Miroslav Urubek balancuje někde na hranici grotesky, crazy i frašky. Tato nejasnost se zcela projeví v závěru hry, kdy divák zmaten bezpointovým koncem neví, zda tleskat či počkat na další rozuzlení.
Představení si najde své diváky, jež se budou velmi dobře bavit, zejména na domácí scéně zaznamenává hra úspěch. Nezúčastněnému divákovi však chybí jisté individuální informace a vazba herců na své okolí. Pro nezúčastněného diváka zůstává jen obecnost a té je v této inscenaci pramálo. Chybí především ukázněnost a pevný řád. I postmoderní guláš musí vycházet z pevných principů, aneb jak praví teorie chaosu – i chaos je založen na řádu. Ukázněná je především Helena Kašparová v roli sestřičky, také herecké nasazení titulní postavy doktora Svatopluka v podání Martina Metelky stojí za povšimnutí.
Je na škodu, že IBSEN se spokojil pouze s holou parafrází textu a humorem za každou cenu. Divadlo by mělo otvírat nové úhly pohledu jak divákům, tak hercům. Denis Diderot kdysi napsal: „Jen zřídka se stává, že vás výtečnost jednoho jediného herce odškodní za prostřednost ostatních.“ To není urážka, jen konstatování či pobídka k tomu, že vsetínský soubor má navíc, než jak pravil: „Chtěli jsme jen pobavit sebe a diváky!“
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.