TEJKL, Josef: Modrý kocour letos dvoubarevný. AS 2008, č. 2.

Modrý kocour letos dvoubarevný

Josef Tejkl

Alespoň co se porot týče. Toho bleděmodrého pětiocasého, běžícího k Náchodu, sledovala porota tříčlenná ve složení Haken-Stuchlík-Tejkl. O tmavomodrém víceocasém, kvapícím směr Písek, vydává svědectví Vladimír Hulec, člen druhého porotcovského triumvirátu Christov-Hulec-Lanta. Prozraďme jen, že toto dvoubarevné řešení je prozíravé, pro porotce únosné, a že vzniklo na základě vzpoury doktora Christova. Tento již tradiční postupový turnovský festival s akcentem na Ústecko a Liberecko a ozdobený několika hosty vypukl již ve čtvrtek 22. února a končil v neděli 25. února kolem 16. hodiny vyhlášením výsledků a závěrečným hodnocením.
Oblast divadla studentského a divadla se studenty v Turnově přinesla nejinspirativnější výsledky díky libereckému matadoru Lukáši Horáčkovi a potažmo jeho svěřencům. Nejdále dospěl v projektu Please, try again later, na jehož nominaci do Náchoda se porota jednoznačně shodla. Spíše než o inscenaci jde o velice autentickou jevištní existenci skupiny -náctiletých v drtivé převaze dívek, s jedním skvělým chlapeckým outsiderem. Téma jinakosti, odlišnosti jedince a posléze jeho vyobcování až zavržení je zde rozehráno na základě skutečného příběhu a písemné zpovědi lesbicky orientované dívky, souboru blízké. Skvělým tahem je přenesení příběhu do venkovského prostředí, kde podobné anomálie oproti velkoměstu pobuřují ještě naprosto spolehlivě. Zvlášť dobře funguje mikroklima autobusové zastávky coby shromaždiště postpubertální mládeže. Liberecký projekt není zcela bez problémů, zvláště finálních pět až deset minut ještě motivačně kulhá (těhotenství aj.), avšak provokující odvaha otevřít po svém podobná témata vyvažuje několik, možná dočasných, neobratností.
Týž Lukáš Horáček získal doporučení se souborem Stopa Liberec a inscenací Krysař v Hameln. Početný ansámbl je zpočátku režisérem beze zbytku funkčně zapojen do překotného děje, v jehož průběhu město zamoří krysy. Scénografie, především jednoduchý rozkládací vůz, je dynamicky a nápaditě využita. S příchodem Krysaře se však karta obrací –začíná se deklamovat, dynamika vázne, mizanscéna se vytrácí, především se ale nezrodí tajemno a napětí a tajemný příběh bez tajemství začíná postupně nudit a hasnout. Inscenace zatím působí dojmem rozpracované, dosud nehotové, byť v lecčems nadějné skici. Porota však usoudila, že v osobě Lukáše Horáčka je záruka a zároveň příslib jejího růstu.
Zklamáním tentokrát bylo vystoupení dalšího libereckého souboru Li-Di. Jeho vedoucí Pavel Skála jako by zapomněl na předchozí slibné směřování (Čekárna, Lampa) a v produkci nazvané Do žen a do pomerančů nevidíš se vydal na tenký led divadelní detektivky. Soubor, pro činohru naprosto nevybavený, se tak doslova vysvlékl do nedbalek.
Stejnou mírou divadelní nepolíbenosti se vyznačoval též Limonádový Joe Divadelního klubu mladých z České Lípy. Díky kvalitám Brdečkovy předlohy držel alespoň daleko více pohromadě.
Ambiciózní projekt Ty-já-tru Praha Kocour v botách trpěl po mém soudu především předimenzovanou metráží (dvě hodiny, adresa dětský divák). Vedoucí souboru Radka Tesárková vsadila na verzi autorského tandemu Jan Neckář-Rupert Dubský, jež slibuje více úspěch komerční než umělecký. K nejšťastnějším a nejdotaženějším pasážím inscenace patří dynamicky a vtipně pojaté výstupy Myší.