Výčapy, vzpomínky, informace 2004
Divadelnictví
V této kapitole si netroufneme konstatovat, od kterého roku se ve Výčapech hrálo divadlo, ale existuje fotografie, na které jsou vyfotografováni divadelníci a před nimi je cedule „ Pro kus chleba, 28.8. 1910, Ochotníci z Výčap“.
Text z roku 1998 p. Antonína Semeráda, výčapského kronikáře doplněný v červnu 2004 vzpomínkami p. Amálie Pokorné :
Ochotnické divadlo se hrálo v sokolovně od roku 1922. Ta byla 10. září 1922 otevřena.
Divadelní představení organizovala a hrála Tělocvičná jednota Sokol Výčapy. Od roku 1922 hrál Sokol jedno až dvě představení za rok. Hrála se často i opereta.
O tuto divadelní kulturu se nejvíce zasloužili řídící učitelé jako Antonín Slavíček, Václav Lemberk, který maloval kulisy, režisér František Otevřel, režisér František Kuba. Hry byly doprovázeny hudbou Ferdinanda Kopečného. Na hrách se podílela skvělá plejáda nadšených herců a hereček všech generací, které se výčapského ochotnického divadla dotkli. O činnosti ochotníků svědčí i dochované fotografie a vzpomínky pamětníků.
Tuto činnost vykonávala TJ Sokol až do 14. dubna 1941, kdy byl Sokol rozpuštěn, jmění zabaveno a sokolovna zavřena. V tuto dobu se mělo opakovat divadelní představení „ To byl český muzikant“, ale již se nehrálo.
Po válce byla činnost Sokola obnovena a opět se hrála divadelní představení. Ochotníci se odvážili hrát i takové hry české divadelní klasiky jako jsou Lucerna nebo Maryša. Hrálo se až do roku 1952, kdy sokolovna vyhořela. Nouzově se hrálo v místním hostinci.
Až v roce 1958 byla opět v nové sokolovně zahájena činnost Sokola a opět se hrálo divadlo, ale již velmi zřídka a více jen školní divadlo. Kolem šedesátých let divadlo zaniklo úplně.
Divadelní hry hrané v období před 2. světovou válkou a za okupace (přehled poskytla p. Amálie Kubová) :
Miluška , dítě lesní víly, Ta česká muzika, ta srdcem proniká, Námořnická krev, Srdíčko z lásky, Pod naší lípou, Madlinka z kovárny, Cestička k nebi, Románek krásné cikánky, Hraběnka z podskalí, To byl český muzikant, Hospůdka u Markyty, Zasvitlo nám slunko zlaté, Bejvávalo, Slovácká princezka, Strýček Křópal v říši mořských panen, Rozmysli si Mařenko.
Zmínky o divadelní činnosti v kronice výčapských hasičů (poskytl p. Jiří Barák) :
Dne 24. srpna 1930 byl pořádán výlet v lese tzv. Boroviček“.Ve 13:30 h se seřadil průvod před hostincem br. Kuchaře, odkud se vyšlo s hudbou na výletiště. Vstupné odpoledne bylo 2,-Kčs a taneční odznak 3,- Kčs. Večer vstupné v hostinci na taneční zábavě byly 3,- Kčs. Byl i vybírán bufet a to dary surové, zpeněžil br. Kopečný Ferdinand, obchodník a zabezpečil tombolu. Na prvním výletě bylo vybráno 2.648,- Kčs a příjem z prvního divadla 1.420 ,-Kč. Byla hrána „Paličova dcera“.
Ještě v roce1931 bylo konáno posvícení a to dva dny, kde se celkem vybralo 1.221.20 Kč, vydání 956.20 Kčs a čistý zisk 265,- Kčs. Na divadle bylo vybráno 737.70 Kč, vydání 67,30 Kčs a čistý zisk 670.40 Kčs. Bylo pořízeno jeviště za 3000,- Kčs zhotovené panem Kašpárkem (stolařem) a bylo pojištěné. Vyzdobení opony provedla slečna Milada Kadlecová ze Slavic.
Dne 1.ledna 1932 bylo sehráno divadlo „ Čtveráctví krajánka Švejka“, veselohra. Příjem 856,60 Kčs, vydání 217,- Kčs, čistý zisk 639,60 Kčs. Dále byla v r. 1932 sehrána divadelní představení „ Trpký návrat“, příjem 339,- Kč, další divadlo „Poklad statku Lhoty“, příjem 479,40 Kčs.
V roce 1933 byla sehrána představení „ Můj mužíček je anděl“, „Pytlákova dcera“, „Slečna Máří“ a ta se musela ještě jednou opakovat.
V roce 1934 jsou zmiňována představení „ Andulka šafářova“, hrubý zisk 640, 90 Kčs, „ Vesnička pod Šumavou“, hrubý zisk 405,50 Kčs.
V roce 1938 divadlo nemělo dost účinkujících, bratři v důsledku mobilizace povoláni na vojenskou službu. Uskutečnila se dvě představení – „Slečinka z Bílého zámečku“ a „ Románek krásné cikánky“. Učitel Vladimír Hobza na vlastní žádost byl zbaven funkce vedoucího divadelního odboru.
Léta 1947, 1948 – 1951. Jakékoliv kulturní akce, zvláště pak divadelní hry, byly cenzurovány a o doporučované hry neprojevovali ochotníci zájem.
Tolik zmínky o divadelnictví v hasičské kronice.
Výše uvedený text byl uveden v brožuře Výčapy 1104 – 2004, vydané u příležitosti 900. výročí první písemné zmínky o obci Výčapy v roce 2004. Napsal Ing. Jiří Jonáš, starosta obce Výčapy.
V této kapitole si netroufneme konstatovat, od kterého roku se ve Výčapech hrálo divadlo, ale existuje fotografie, na které jsou vyfotografováni divadelníci a před nimi je cedule „ Pro kus chleba, 28.8. 1910, Ochotníci z Výčap“.
Text z roku 1998 p. Antonína Semeráda, výčapského kronikáře doplněný v červnu 2004 vzpomínkami p. Amálie Pokorné :
Ochotnické divadlo se hrálo v sokolovně od roku 1922. Ta byla 10. září 1922 otevřena.
Divadelní představení organizovala a hrála Tělocvičná jednota Sokol Výčapy. Od roku 1922 hrál Sokol jedno až dvě představení za rok. Hrála se často i opereta.
O tuto divadelní kulturu se nejvíce zasloužili řídící učitelé jako Antonín Slavíček, Václav Lemberk, který maloval kulisy, režisér František Otevřel, režisér František Kuba. Hry byly doprovázeny hudbou Ferdinanda Kopečného. Na hrách se podílela skvělá plejáda nadšených herců a hereček všech generací, které se výčapského ochotnického divadla dotkli. O činnosti ochotníků svědčí i dochované fotografie a vzpomínky pamětníků.
Tuto činnost vykonávala TJ Sokol až do 14. dubna 1941, kdy byl Sokol rozpuštěn, jmění zabaveno a sokolovna zavřena. V tuto dobu se mělo opakovat divadelní představení „ To byl český muzikant“, ale již se nehrálo.
Po válce byla činnost Sokola obnovena a opět se hrála divadelní představení. Ochotníci se odvážili hrát i takové hry české divadelní klasiky jako jsou Lucerna nebo Maryša. Hrálo se až do roku 1952, kdy sokolovna vyhořela. Nouzově se hrálo v místním hostinci.
Až v roce 1958 byla opět v nové sokolovně zahájena činnost Sokola a opět se hrálo divadlo, ale již velmi zřídka a více jen školní divadlo. Kolem šedesátých let divadlo zaniklo úplně.
Divadelní hry hrané v období před 2. světovou válkou a za okupace (přehled poskytla p. Amálie Kubová) :
Miluška , dítě lesní víly, Ta česká muzika, ta srdcem proniká, Námořnická krev, Srdíčko z lásky, Pod naší lípou, Madlinka z kovárny, Cestička k nebi, Románek krásné cikánky, Hraběnka z podskalí, To byl český muzikant, Hospůdka u Markyty, Zasvitlo nám slunko zlaté, Bejvávalo, Slovácká princezka, Strýček Křópal v říši mořských panen, Rozmysli si Mařenko.
Zmínky o divadelní činnosti v kronice výčapských hasičů (poskytl p. Jiří Barák) :
Dne 24. srpna 1930 byl pořádán výlet v lese tzv. Boroviček“.Ve 13:30 h se seřadil průvod před hostincem br. Kuchaře, odkud se vyšlo s hudbou na výletiště. Vstupné odpoledne bylo 2,-Kčs a taneční odznak 3,- Kčs. Večer vstupné v hostinci na taneční zábavě byly 3,- Kčs. Byl i vybírán bufet a to dary surové, zpeněžil br. Kopečný Ferdinand, obchodník a zabezpečil tombolu. Na prvním výletě bylo vybráno 2.648,- Kčs a příjem z prvního divadla 1.420 ,-Kč. Byla hrána „Paličova dcera“.
Ještě v roce1931 bylo konáno posvícení a to dva dny, kde se celkem vybralo 1.221.20 Kč, vydání 956.20 Kčs a čistý zisk 265,- Kčs. Na divadle bylo vybráno 737.70 Kč, vydání 67,30 Kčs a čistý zisk 670.40 Kčs. Bylo pořízeno jeviště za 3000,- Kčs zhotovené panem Kašpárkem (stolařem) a bylo pojištěné. Vyzdobení opony provedla slečna Milada Kadlecová ze Slavic.
Dne 1.ledna 1932 bylo sehráno divadlo „ Čtveráctví krajánka Švejka“, veselohra. Příjem 856,60 Kčs, vydání 217,- Kčs, čistý zisk 639,60 Kčs. Dále byla v r. 1932 sehrána divadelní představení „ Trpký návrat“, příjem 339,- Kč, další divadlo „Poklad statku Lhoty“, příjem 479,40 Kčs.
V roce 1933 byla sehrána představení „ Můj mužíček je anděl“, „Pytlákova dcera“, „Slečna Máří“ a ta se musela ještě jednou opakovat.
V roce 1934 jsou zmiňována představení „ Andulka šafářova“, hrubý zisk 640, 90 Kčs, „ Vesnička pod Šumavou“, hrubý zisk 405,50 Kčs.
V roce 1938 divadlo nemělo dost účinkujících, bratři v důsledku mobilizace povoláni na vojenskou službu. Uskutečnila se dvě představení – „Slečinka z Bílého zámečku“ a „ Románek krásné cikánky“. Učitel Vladimír Hobza na vlastní žádost byl zbaven funkce vedoucího divadelního odboru.
Léta 1947, 1948 – 1951. Jakékoliv kulturní akce, zvláště pak divadelní hry, byly cenzurovány a o doporučované hry neprojevovali ochotníci zájem.
Tolik zmínky o divadelnictví v hasičské kronice.
Výše uvedený text byl uveden v brožuře Výčapy 1104 – 2004, vydané u příležitosti 900. výročí první písemné zmínky o obci Výčapy v roce 2004. Napsal Ing. Jiří Jonáš, starosta obce Výčapy.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.