KOLÁŘOVÁ, Jana AS 2000, č. 1
Českolipský divadelní podzim třiadvacátý
Nedávno jsem se probírala archivem našeho souboru. Mimo jiné jsem narazila na články o naší divadelní přehlídce na stránkách Amatérské scény z let - dalo by se říci - dávno minulých... Ano, přiznávám, je to vina souboru, že touto cestou svou přehlídku velmi málo zviditelňuje, a vůbec tu asi neobstojí výmluva, že "nejsou lidi". A tak letos, po ukončení XXIII. ročníku Českolipského divadelního podzimu, mi dovolte malé ohlédnutí z pohledu organizátora, který sice nemůže svou práci chválit, ale na druhou stranu - když to nepochválím já, nikdo to za mně neudělá...
Ale vážně: ČDP proběhl ve dnech 24.-27.listopadu 1999. V posledních několika letech každoročně dělám dramaturgický výběr na Jiráskově Hronově, a tak i naše přehlídka se stává žatvou toho nejlepšího. Řadu let se u nás v rámci ČDP objevují i inscenace profesionálních souborů; vedle HaDivadla, Naivního divadla a dalších malých divadélek to byla letos Divadelní společnost Elf z Prahy. Jezdí do našeho Jiráskova divadla pravidelně hrát pro školní děti a rádi přijali pozvání i na náš "podzim".
"Měli nabito!", potvrzuje kolega dr.Mirek Kučaba. "Jejich loutkové představení se hrálo za oponou, aby měli diváci dokonalý požitek z kontaktu. A požitek se konal! Inscenace staré loutkové hry Johannes doktor Faust v provedení pouhých dvou protagonistů (Jan Prokeš a Dana Vacková) v nás vyvolala dojem akusticko-vizuální show, s mnoha loutkami, hudebními a pěveckými vstupy, s ohněm, párou, bublifukem... a především s humorem. Naivní příběh měl nejen půvab vyvolaný archaickým jazykem, ale byl též okořeněn mnohými aktualizacemi, místy trochu lechtivými. Je totiž omylem myslet si, že loutkové divadlo je jen pro ty nejmenší. Někdy naopak!"
Po Faustovi mělo českolipské publikum možnost již potřetí zhlédnout domácí Tři sestry. Přestože jsme se obávali o návštěvu, sešlo se nakonec v divadle kolem stovky diváků. Hůř na tom bylo následující večer Rádobydivadlo Klapý se svým „Ježíškem“. Na dobré pověsti představení to však neubralo a sklidili zasloužený ohlas.
Tradičně dobře jsou navštěvována sobotní představení pro děti. Nebylo tomu jinak ani u Čmukařů a jejich „Kašpárka“, kdy se pobavily všechny generace. Přehlídku pak večer zcela triumfálně ukončily kroměřížské Jeptišky. Dalo se to vzhledem k žánru předpokládat, stejně jako to, že si od nás odvezou Cenu diváka. (A leckterý divák nechtěl odejít...).
Kromě zajímavé fotografické výstavy Jaroslava Krejčího Osobnosti českého divadla jsme uspořádali seminář, který vedl doc. Jan Vedral (patří mu dík za rychlý záskok za dr. Josefa Vinaře). Celou "vzdělávací akci" letošního ČDP nechám zhodnotit jeho: Seminář, konaný v rámci letošního XXIII. ročníku divadelní přehlídky, první jednání své (Klapkovy) inscenace Čechovových sester jako improvizovaný tvar, ve kterém by si herci "odreagovali" v samotné inscenaci neuplatněné nápady a "přetlaky" ze zkoušek a repríz. Čebutykin se tak přiznává k otcovství tří sester, Veršinin sebou vodí svého "blbého" bratra Ríšu, který rozbíjí všechny situace, jevištěm dokonce několikrát proběhne personifikovaná hlávka zelí... Improvizace početného ansámblu, z nějž každý chce přirozeně "prodat" svůj nápad spíše, než rozehrávat nápad toho druhého, končí poměrně logicky postupnou evakuací aktérů ze scény, nápady se buď uplatnily, nebo neuplatnily, a všichni už asi odjíždějí do Moskvy. Při rozpravě jsme proto reflektovali dva okruhy nabízejících se témat - jednak inscenační (a překladatelskou) tradici Čechova v Čechách, od zájezdu MCHATU po Léblovy postmoderní interpretace, - jednak určité zákonitosti improvizace a, řekněme, extemporovaného herectví, na textech určité kvality a určité kompozice. Bylo zcela zřejmé, proč se Čechov, autor "nedointerpretovatelný", pokusu o volnější přístup brání. Potřebu persiflovat dramatikova témata a zobrazovací postupy (resp. jejich inscenačními konvencemi zrigidnělou představu) je možné na vlastním textu. V této souvislosti byla připomenuta hra Slawomira Mrożka Láska na rymu. V České Lípě jsem byl rád. Jan Vedral.
Co říci závěrem? Kromě poděkování všem zúčastněným souborům patří velký dík našemu městu, které výrazně letošní přehlídku finančně podpořilo, také okresu, České spořitelně, NAREXU a několika dalším malým sponzorům. Díky všem naše divadelní přehlídka mohla slavit třiadvacátiny...
A jestli je nějaký stín na kráse ČDP? Určitě se vždycky nějaký najde. Letos třeba ten, že jsme postrádali řadu divadelníků z blízkého okolí, ať už na představeních, nebo na semináři. A tak končím své povídání zase v archivu: za "totáče" se nás na "podzimu" scházelo víc...
Jana Kolářová
Nedávno jsem se probírala archivem našeho souboru. Mimo jiné jsem narazila na články o naší divadelní přehlídce na stránkách Amatérské scény z let - dalo by se říci - dávno minulých... Ano, přiznávám, je to vina souboru, že touto cestou svou přehlídku velmi málo zviditelňuje, a vůbec tu asi neobstojí výmluva, že "nejsou lidi". A tak letos, po ukončení XXIII. ročníku Českolipského divadelního podzimu, mi dovolte malé ohlédnutí z pohledu organizátora, který sice nemůže svou práci chválit, ale na druhou stranu - když to nepochválím já, nikdo to za mně neudělá...
Ale vážně: ČDP proběhl ve dnech 24.-27.listopadu 1999. V posledních několika letech každoročně dělám dramaturgický výběr na Jiráskově Hronově, a tak i naše přehlídka se stává žatvou toho nejlepšího. Řadu let se u nás v rámci ČDP objevují i inscenace profesionálních souborů; vedle HaDivadla, Naivního divadla a dalších malých divadélek to byla letos Divadelní společnost Elf z Prahy. Jezdí do našeho Jiráskova divadla pravidelně hrát pro školní děti a rádi přijali pozvání i na náš "podzim".
"Měli nabito!", potvrzuje kolega dr.Mirek Kučaba. "Jejich loutkové představení se hrálo za oponou, aby měli diváci dokonalý požitek z kontaktu. A požitek se konal! Inscenace staré loutkové hry Johannes doktor Faust v provedení pouhých dvou protagonistů (Jan Prokeš a Dana Vacková) v nás vyvolala dojem akusticko-vizuální show, s mnoha loutkami, hudebními a pěveckými vstupy, s ohněm, párou, bublifukem... a především s humorem. Naivní příběh měl nejen půvab vyvolaný archaickým jazykem, ale byl též okořeněn mnohými aktualizacemi, místy trochu lechtivými. Je totiž omylem myslet si, že loutkové divadlo je jen pro ty nejmenší. Někdy naopak!"
Po Faustovi mělo českolipské publikum možnost již potřetí zhlédnout domácí Tři sestry. Přestože jsme se obávali o návštěvu, sešlo se nakonec v divadle kolem stovky diváků. Hůř na tom bylo následující večer Rádobydivadlo Klapý se svým „Ježíškem“. Na dobré pověsti představení to však neubralo a sklidili zasloužený ohlas.
Tradičně dobře jsou navštěvována sobotní představení pro děti. Nebylo tomu jinak ani u Čmukařů a jejich „Kašpárka“, kdy se pobavily všechny generace. Přehlídku pak večer zcela triumfálně ukončily kroměřížské Jeptišky. Dalo se to vzhledem k žánru předpokládat, stejně jako to, že si od nás odvezou Cenu diváka. (A leckterý divák nechtěl odejít...).
Kromě zajímavé fotografické výstavy Jaroslava Krejčího Osobnosti českého divadla jsme uspořádali seminář, který vedl doc. Jan Vedral (patří mu dík za rychlý záskok za dr. Josefa Vinaře). Celou "vzdělávací akci" letošního ČDP nechám zhodnotit jeho: Seminář, konaný v rámci letošního XXIII. ročníku divadelní přehlídky, první jednání své (Klapkovy) inscenace Čechovových sester jako improvizovaný tvar, ve kterém by si herci "odreagovali" v samotné inscenaci neuplatněné nápady a "přetlaky" ze zkoušek a repríz. Čebutykin se tak přiznává k otcovství tří sester, Veršinin sebou vodí svého "blbého" bratra Ríšu, který rozbíjí všechny situace, jevištěm dokonce několikrát proběhne personifikovaná hlávka zelí... Improvizace početného ansámblu, z nějž každý chce přirozeně "prodat" svůj nápad spíše, než rozehrávat nápad toho druhého, končí poměrně logicky postupnou evakuací aktérů ze scény, nápady se buď uplatnily, nebo neuplatnily, a všichni už asi odjíždějí do Moskvy. Při rozpravě jsme proto reflektovali dva okruhy nabízejících se témat - jednak inscenační (a překladatelskou) tradici Čechova v Čechách, od zájezdu MCHATU po Léblovy postmoderní interpretace, - jednak určité zákonitosti improvizace a, řekněme, extemporovaného herectví, na textech určité kvality a určité kompozice. Bylo zcela zřejmé, proč se Čechov, autor "nedointerpretovatelný", pokusu o volnější přístup brání. Potřebu persiflovat dramatikova témata a zobrazovací postupy (resp. jejich inscenačními konvencemi zrigidnělou představu) je možné na vlastním textu. V této souvislosti byla připomenuta hra Slawomira Mrożka Láska na rymu. V České Lípě jsem byl rád. Jan Vedral.
Co říci závěrem? Kromě poděkování všem zúčastněným souborům patří velký dík našemu městu, které výrazně letošní přehlídku finančně podpořilo, také okresu, České spořitelně, NAREXU a několika dalším malým sponzorům. Díky všem naše divadelní přehlídka mohla slavit třiadvacátiny...
A jestli je nějaký stín na kráse ČDP? Určitě se vždycky nějaký najde. Letos třeba ten, že jsme postrádali řadu divadelníků z blízkého okolí, ať už na představeních, nebo na semináři. A tak končím své povídání zase v archivu: za "totáče" se nás na "podzimu" scházelo víc...
Jana Kolářová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.