Citace k Setkání divadel ve Valašském Meziříčí 2009

V roce 1978 se Krajské přehlídky zúčastnila pouhá dvě divadla MJF a dva recitační kolektivy, ale v roce 1981 se už počet soutěžících rozrostl na osm, v roce 1982 jich už bylo patnáct a tak to už také zůstalo. I dnes do Valašského Meziříčí přijíždí někdy osm a někdy až patnáct divadel, která si zde chtějí zahrát a setkat se s jinými divadly, ať už s těmi, s nimiž se zde setkávají již několik let, tak i s těmi, která zde uvidí poprvé. A pochopitelně i s nezbytnou porotou, která v konečné fázi rozhodne o tom, koho pošle nebo alespoň doporučí na Šrámkův Písek, případně na některou z jiných národních přehlídek.
Josef Fabián, Oponka 1

Valmez je přehlídkou velmi specifickou svým zaměřením na alternativní divadlo. Je to pro mě vždy velmi zajímavá inspirace, která se týká možných divadelních cest i možných divadelních slepých uliček. Cesta k experimentu a hledání nemusí vždy dojít k cíli, který má smysl dál rozvíjet. To už k tomuto typu divadla patří a je mi to vlastně sympatičtější, než jít dávno vyšlapanou cestou. Cestou, která je už ozkoušená, nevyžaduje žádné tvůrčí hledání, a je to jen cesta k publiku. I když na druhou stranu u souborů, které se vydávají osvědčenou cestou komedií, zase oceňuji herecký růst. Svou energii příliš nevěnují tvůrčímu hledání, jen objeví nějaký zajímavý komediální titul, soustřeďují se na rozvíjení hereckých schopností svých členů. A to je věc, která by mohla být inspirativní pro tuto přehlídku ve Valmezu. Velmi často se tu setkáváme s herectvím, se kterým se nepracuje. Vidíme soubory, které se snaží tvůrčím způsobem rozvíjet, ale nepřemýšlí o svém projevena jevišti. Některé inscenace jsou zahleděny a uzavřeny do sebe. I při experimentální práci jew třeba přemýšlet o tom, jakým způsobem bude rezonovat u publika a pokud soubory chtějí, aby rezonovala co nejpřesvědčivěji, tak by měly usilovat o to, aby rezonovala co nejpřesvěčivěji, tak by měly usilovat o co nejčistější a nejpreciznější tvar.
Vladimír Fekar, Oponka 1

…Snad jen pár slov o celku. Za ten bych chtěl totiž zvláště poděkovat. Za dramaturgickou sestavu: nekomunikace v příběhu dvou osudem zaněných žen jako ne zrovna dozrálý, ale zato velmi energií nabitý jevištní skeč, rozjezdová etuda, řekl bych, a vnitřnosti byly venku (Studna – Údivadlo). Následoval opět žánrový experiment, nyní ve formě grotesky v „nemocném světě“ maturantky Evy, které neumírá a neumírá, protože to herečku už nebaví, pořád umírat, ale já jsem vlastně rád, že je to takhle jiné, i když pořád nevím proč (Hrkbrk). Pak jsem se najednou ocitl ve světě zmechanizovaného řádu supermarketu, v žánrově zcela odlišném videoartovém divadle, útočícím tak intenzivně na smysly obrazem, zvukem, rytmem i nitřní znakovostí, nenechám se tupit strojovitostí, mechanickým rituálem. Je ERROR konec nebo začátek dalšího dramatu? (Kohen) S posledním představením, jevištní anekdotě o uklízečce, která se náhodou ocitne v roli soudce, přišla řada i na komedii. A chtěl bych zdůraznit, že velmi inteligentní komedii, přestože ve velmi zjednodušené, aktovkové formě balancuje na hraně mezi lascivitou a ryzím humorem (NŽDS Tom a Jerry)
Jan Bolívar Pohořelický, Oponka 2

Telegraficky ke dnešku: 3 Deka – Velmi přesvědčivé herecké výkony. Soudní proces zde herci ztvárnili daleko originálněji než Tom a Jeff * Láhor/soundsystém opět nezklamal. Neobvyklé téma, život třicetiletých squaterů, kteří si vlastně na squatery celý život jen hráli. Lež mezi kamarády, přetvářka, krize věku, touha po svobodě, ale… * Divadlo Na cucky – Z této hry mám jen zmatek v hlavě. Jsem asi povrchní divák, ale nějaký hlubší význam jsem jen marně hledala. Ale možná jsem nebyla sama, všimla jsem si, že v průběhu lidé opouštěli prostor. Bylo to účelem?
Tereza Kyšáková, Oponka 2