Praha-Spořilov, DRBALOVÁ, Ivana: Sokolské loutkové divadlo. Rkp 2009.
Ivana Drbalová-Krausová
Sokolské loutkové divadlo
Založení loutkového divadla, 1928
Již velmi brzy po založení sokolské jednoty na Spořilově , což se událo 10.9.1927, usilovali sokolští nadšenci o to, aby bylo vybudováno loutkové divadlo. Člen výboru br. Talafous na schůzích vybíral „pro Kašpárka“ (Sokolská kronika, s.22). V r. 1928 bylo založeno Sdružení, které na doporučení školského odboru zakoupilo divadélko za 1500,- Kč. Členové Sdružení zahráli 28. října hru ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA v tehdejší dřevěné spořilovské škole. Pro jiné důležité práce a nedostatek místa se Sdružení vzdalo úmyslu hráti divadlo a divadélko bylo darováno sokolské jednotě, která se odstěhovala do sokolovny, vybudované z bývalé dřevěné kantíny Družstva, které budovalo Spořilov. Druhé divadélko věnovala Jednotě matka br. Distla a už v únoru 1929 se začalo v sokolovně hrát loutkové divadlo pravidelně za obětavého vedení br.řed. Nejedlého a br. JUDr. Sochra. Divadélko bylo umístěno v čele sálu před nápovědní budkou divadelního jeviště. Kromě jiných her byla uvedena hra KAŠPÁREK LÉKAŘEM, hrálo se jedenáctkrát a návštěva byla vždy četná. Zdatnými pomocníky byli bratři Grafnetter, Komenda, Mašinda, a Vaníček, též sestra Hradilová. U příležitosti 28. října byla sehrána loutkohra LIBUŠE A PŘEMYSL, opět za velké účasti diváků.
Loutkové divadlo putuje, 1931–1935
Zanedlouho vznikla potřeba zvláštní místnosti pro divadélko, protože se hrálo v části tělocvičny a bylo třeba vždy divadélko uklidit, aby byl prostor pro cvičení. Přičiněním loutkářského odboru bylo docíleno, že v r. 1931 tehdejší dřevěná škola, stojící v tzv.
1. sekci, mezi ulicemi Severovýchodní IV. a Severovýchodní VI., propůjčila pro účely loutkového divadla dvě třídy a šatnu, byly opatřeny lavice a představení se konala zde.
O divadlo se nejvíce zasloužil br. Svatopluk Nejedlý. Divadlo neslo název „Divadlo Světluščino“ na paměť jeho zesnulé dcerky. O technické vybavení se zasloužili bratři Kalousek, Čochnář, Štork. Jako autoři a loutkoherci působili bratři řed. Nejedlý, dr. Sochr, dalšími aktivními příznivci byli bratři Nápravník, Stuna, dr. Šťastný a sestry Marečková a Nápravníková. Autorem loutek byl br. Nejedlý, oblečení loutek opatřily sestry Nejedlá, Grafnetterová, Jandová, Burdová, Hradilová, Kučerová, Němečková, Ornstová, Trešlová. Hrálo se každou sobotu (kromě prázdnin a dobu nakažlivých nemocí). Bylo sehráno kolem 25 her autorů dr. Nejedlého a Grafnettera, hrálo se několikrát i pro dospělé. Sestry Sveřepová a Soustružníková se účastnily župní loutkářské školy.
Loutkové divadlo ve vlastním stánku v sokolovně, 1935-1941
Když byla na Spořilově postavena nová škola, došlo k likvidaci staré dřevěné školy. Bylo dohodnuto, že materiálu staré školy bude použito na přístavbu loutkového divadla ve stávající dřevěné sokolovně a tak budou mít sokolští loutkáři vlastní stánek. Divadlo bylo vybudováno v levé boční stěně tělocvičny a mělo i potřebné zázemí. V novém divadle se začalo hrát 30.11.1935 a hrála se hra PRINCEZNA A LOUPEŽNÍK. Kronika na s. 96 uvádí, že veškeré loutky postupně zhotovil br. Svatopluk Nejedlý a v současné době je jich 106. Z valné části namaloval také sám kulisy.
Dcera br. Nejedlého Svatava podala v květnu 2008 při své návštěvě Prahy krátký popis výroby loutek:
„Všechny loutky byly ručně vyrobené, každá originál s odpovídajícím charakterem. Vyrobil je br. Nejedlý technikou, kterou vymyslel a která umožňovala větší pohyblivost loutek a snadné vedení. Základem byla sádrová forma, do které se pomocí škrobu vlepovaly útržky papíru. Po uschnutí se háčky spojila tělíska a vymodeloval obličej loutky. Forem na obličeje ruce nohy a těla bylo asi 10. Tato metoda byla svého času mezi loutkáři velmi obdivována, ale pro svou namáhavost a komplikovanost nenašla následovníky.“
Časopis „Loutkář“, roč. 1934-35, uveřejnil na s. 154 článek Svatopluka Nejedlého s názvem Papírová těla, ruce, nohy i závěsy loutek, v němž je výroba loutek popsána podrobně.
Pokud se týče repertoáru – krátkou zprávu přináší „Loutkář“, roč. 1934-35 na s. 18. „Nejplodnějším autorem působivých komedií je Svat. Nejedlý (HONZA – HRABĚ PAŘEZ, KRAKONOŠ A JEHO DARY, HASAN A ŠULEJKA, DĚDEČEK A BABIČKA
V PEKLE, PRINCEZNA SNĚDLA JITRNICI, O JÍROVI, KOZA RÓZA), svou hřivnou přispívají k repertoáru i Grafnetter (PEKLA ŽEZLO) a Nápravník (KAŠPÁREK MEZI LIDOJEDY).“
Autor článku, známý loutkář dr. Jan Malík, hodnotí sokolské divadélko na Spořilově jako „velmi platnou uměleckou složku v této pražské čtvrti, škoda že tyhle vtipné hry zůstávají v rukopise, ač o jejich působivosti svědčí, že jednu z her S. Nejedlého provedla i vinohradská Umělecká výchova.“
O dalším působení loutkového divadla není v sokolské kronice žádná zmínka. Hrálo se patrně i nadále, na což si pamatujeme my, dnešní starci a tehdy děti. Repertoár však není nikde zaznamenán.
Až v pro náš národ pohnuté době, v r. 1940, je v kronice uvedeno, že 10.1.1940 bylo usneseno „podati žádost Zemskému úřadu za udělení licence k provozování loutkových her na období 1940 – 45.“ Tato žádost byla úřadu zaslána, zda byla licence udělena, není uvedeno.
Na výroční schůzi 22.2.1941 byl udělen Bílkův diplom za zásluhy o kulturní činnost, a to br. řed. Svatoplukovi Nejedlému za dlouholeté řízení divadla a jeho vybavení uměleckými loutkami a br. dr. Sochrovi za dlouholeté hraní úlohy Kašpárka a podporu loutkového divadla.
V dalším období byla činnost Sokola zastavena, v říjnu 1941 byl Sokol rozpuštěn.
O činnosti loutkového divadla žádné zmínky.
Sokolské divadélko po válce, 1946-1948
Až v r. 1946 byl obnoven loutkářský soubor (Sokolská kronika, s. 172). Na ustavující schůzi 11.9.1946 byl předsedou zvolen br. Nejedlý, místopředsedou br. Hájek, pokladníkem ses. Nejedlá, zapisovatelem Jiří Bauer. „Loutkového divadla ujala se chutě samospráva dorostu Sokola. Opravila loutky, za okupace velmi poškozené, opravila jeviště a zařídila potřebné osvětlení. Odbor sehrál v říjnu 4 představení.“ O elektrotechnické vybavení se nejvíce zasloužil otec Jiřího Bauera, br. Josef Bauer.
Jak se činnost vyvíjela dál není nikde uvedeno. Až v r. 1947 je v kronice zmínka o tom, že od října do prosince bylo sehráno 13 představení.
Člen loutkového odboru Miloš Kubíček byl vyslán do župní loutkářské školy a obdržel osvědčení, že loutkářství ovládá. Stal se platným členem a loutkohercem.
V r. 1948 se ustavil loutkářský odbor ve složení: předseda Jaroslav Válek, místopředseda Marie Kulhánková. V lednu a březnu sehráno po jednom představení. Častěji nebylo možno hrát, protože tělocvična byla propůjčována jiným korporacím.
Konec všech zápisů o loutkovém divadle.
Nikde není uvedeno, kam se podělo veškeré vybavení, loutky atd. Vše vzalo za své v rámci různých reorganizací tělovýchovy.
Sokolské loutkové divadlo
Založení loutkového divadla, 1928
Již velmi brzy po založení sokolské jednoty na Spořilově , což se událo 10.9.1927, usilovali sokolští nadšenci o to, aby bylo vybudováno loutkové divadlo. Člen výboru br. Talafous na schůzích vybíral „pro Kašpárka“ (Sokolská kronika, s.22). V r. 1928 bylo založeno Sdružení, které na doporučení školského odboru zakoupilo divadélko za 1500,- Kč. Členové Sdružení zahráli 28. října hru ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA v tehdejší dřevěné spořilovské škole. Pro jiné důležité práce a nedostatek místa se Sdružení vzdalo úmyslu hráti divadlo a divadélko bylo darováno sokolské jednotě, která se odstěhovala do sokolovny, vybudované z bývalé dřevěné kantíny Družstva, které budovalo Spořilov. Druhé divadélko věnovala Jednotě matka br. Distla a už v únoru 1929 se začalo v sokolovně hrát loutkové divadlo pravidelně za obětavého vedení br.řed. Nejedlého a br. JUDr. Sochra. Divadélko bylo umístěno v čele sálu před nápovědní budkou divadelního jeviště. Kromě jiných her byla uvedena hra KAŠPÁREK LÉKAŘEM, hrálo se jedenáctkrát a návštěva byla vždy četná. Zdatnými pomocníky byli bratři Grafnetter, Komenda, Mašinda, a Vaníček, též sestra Hradilová. U příležitosti 28. října byla sehrána loutkohra LIBUŠE A PŘEMYSL, opět za velké účasti diváků.
Loutkové divadlo putuje, 1931–1935
Zanedlouho vznikla potřeba zvláštní místnosti pro divadélko, protože se hrálo v části tělocvičny a bylo třeba vždy divadélko uklidit, aby byl prostor pro cvičení. Přičiněním loutkářského odboru bylo docíleno, že v r. 1931 tehdejší dřevěná škola, stojící v tzv.
1. sekci, mezi ulicemi Severovýchodní IV. a Severovýchodní VI., propůjčila pro účely loutkového divadla dvě třídy a šatnu, byly opatřeny lavice a představení se konala zde.
O divadlo se nejvíce zasloužil br. Svatopluk Nejedlý. Divadlo neslo název „Divadlo Světluščino“ na paměť jeho zesnulé dcerky. O technické vybavení se zasloužili bratři Kalousek, Čochnář, Štork. Jako autoři a loutkoherci působili bratři řed. Nejedlý, dr. Sochr, dalšími aktivními příznivci byli bratři Nápravník, Stuna, dr. Šťastný a sestry Marečková a Nápravníková. Autorem loutek byl br. Nejedlý, oblečení loutek opatřily sestry Nejedlá, Grafnetterová, Jandová, Burdová, Hradilová, Kučerová, Němečková, Ornstová, Trešlová. Hrálo se každou sobotu (kromě prázdnin a dobu nakažlivých nemocí). Bylo sehráno kolem 25 her autorů dr. Nejedlého a Grafnettera, hrálo se několikrát i pro dospělé. Sestry Sveřepová a Soustružníková se účastnily župní loutkářské školy.
Loutkové divadlo ve vlastním stánku v sokolovně, 1935-1941
Když byla na Spořilově postavena nová škola, došlo k likvidaci staré dřevěné školy. Bylo dohodnuto, že materiálu staré školy bude použito na přístavbu loutkového divadla ve stávající dřevěné sokolovně a tak budou mít sokolští loutkáři vlastní stánek. Divadlo bylo vybudováno v levé boční stěně tělocvičny a mělo i potřebné zázemí. V novém divadle se začalo hrát 30.11.1935 a hrála se hra PRINCEZNA A LOUPEŽNÍK. Kronika na s. 96 uvádí, že veškeré loutky postupně zhotovil br. Svatopluk Nejedlý a v současné době je jich 106. Z valné části namaloval také sám kulisy.
Dcera br. Nejedlého Svatava podala v květnu 2008 při své návštěvě Prahy krátký popis výroby loutek:
„Všechny loutky byly ručně vyrobené, každá originál s odpovídajícím charakterem. Vyrobil je br. Nejedlý technikou, kterou vymyslel a která umožňovala větší pohyblivost loutek a snadné vedení. Základem byla sádrová forma, do které se pomocí škrobu vlepovaly útržky papíru. Po uschnutí se háčky spojila tělíska a vymodeloval obličej loutky. Forem na obličeje ruce nohy a těla bylo asi 10. Tato metoda byla svého času mezi loutkáři velmi obdivována, ale pro svou namáhavost a komplikovanost nenašla následovníky.“
Časopis „Loutkář“, roč. 1934-35, uveřejnil na s. 154 článek Svatopluka Nejedlého s názvem Papírová těla, ruce, nohy i závěsy loutek, v němž je výroba loutek popsána podrobně.
Pokud se týče repertoáru – krátkou zprávu přináší „Loutkář“, roč. 1934-35 na s. 18. „Nejplodnějším autorem působivých komedií je Svat. Nejedlý (HONZA – HRABĚ PAŘEZ, KRAKONOŠ A JEHO DARY, HASAN A ŠULEJKA, DĚDEČEK A BABIČKA
V PEKLE, PRINCEZNA SNĚDLA JITRNICI, O JÍROVI, KOZA RÓZA), svou hřivnou přispívají k repertoáru i Grafnetter (PEKLA ŽEZLO) a Nápravník (KAŠPÁREK MEZI LIDOJEDY).“
Autor článku, známý loutkář dr. Jan Malík, hodnotí sokolské divadélko na Spořilově jako „velmi platnou uměleckou složku v této pražské čtvrti, škoda že tyhle vtipné hry zůstávají v rukopise, ač o jejich působivosti svědčí, že jednu z her S. Nejedlého provedla i vinohradská Umělecká výchova.“
O dalším působení loutkového divadla není v sokolské kronice žádná zmínka. Hrálo se patrně i nadále, na což si pamatujeme my, dnešní starci a tehdy děti. Repertoár však není nikde zaznamenán.
Až v pro náš národ pohnuté době, v r. 1940, je v kronice uvedeno, že 10.1.1940 bylo usneseno „podati žádost Zemskému úřadu za udělení licence k provozování loutkových her na období 1940 – 45.“ Tato žádost byla úřadu zaslána, zda byla licence udělena, není uvedeno.
Na výroční schůzi 22.2.1941 byl udělen Bílkův diplom za zásluhy o kulturní činnost, a to br. řed. Svatoplukovi Nejedlému za dlouholeté řízení divadla a jeho vybavení uměleckými loutkami a br. dr. Sochrovi za dlouholeté hraní úlohy Kašpárka a podporu loutkového divadla.
V dalším období byla činnost Sokola zastavena, v říjnu 1941 byl Sokol rozpuštěn.
O činnosti loutkového divadla žádné zmínky.
Sokolské divadélko po válce, 1946-1948
Až v r. 1946 byl obnoven loutkářský soubor (Sokolská kronika, s. 172). Na ustavující schůzi 11.9.1946 byl předsedou zvolen br. Nejedlý, místopředsedou br. Hájek, pokladníkem ses. Nejedlá, zapisovatelem Jiří Bauer. „Loutkového divadla ujala se chutě samospráva dorostu Sokola. Opravila loutky, za okupace velmi poškozené, opravila jeviště a zařídila potřebné osvětlení. Odbor sehrál v říjnu 4 představení.“ O elektrotechnické vybavení se nejvíce zasloužil otec Jiřího Bauera, br. Josef Bauer.
Jak se činnost vyvíjela dál není nikde uvedeno. Až v r. 1947 je v kronice zmínka o tom, že od října do prosince bylo sehráno 13 představení.
Člen loutkového odboru Miloš Kubíček byl vyslán do župní loutkářské školy a obdržel osvědčení, že loutkářství ovládá. Stal se platným členem a loutkohercem.
V r. 1948 se ustavil loutkářský odbor ve složení: předseda Jaroslav Válek, místopředseda Marie Kulhánková. V lednu a březnu sehráno po jednom představení. Častěji nebylo možno hrát, protože tělocvična byla propůjčována jiným korporacím.
Konec všech zápisů o loutkovém divadle.
Nikde není uvedeno, kam se podělo veškeré vybavení, loutky atd. Vše vzalo za své v rámci různých reorganizací tělovýchovy.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.