Police nad Metují, SCHEJBALOVÁ, Pavlína: Divadlo v Polici nad Metují. AS 2008, č. 6, s. 7.
Divadlo v Polici nad Metují
S použitím stránek www.meu-police.cz a www.policko.cz a materiálů pana Miroslava Pichla připravila Pavlína Schejbalová
Dalo by se to říct tak: Divadelní festival Polické divadelní hry vstoupil letos do své druhé šedesátky. Anebo jinak: V pěti večerech od října do listopadu 2008 proběhl letos v Kolárově divadle v Polici nad Metují jednašedesátý ročník tradičních Polických divadelních her.
Historie divadla v Polici ale začíná mnohem dříve, a to u prvního doloženého divadelního kusu Hrabě Beňovský, uvedeného v sále místního hostince U Černého koně roku 1820, kde se pak hrávalo častěji od sdružených měšťanských synků a dcer divadlo, kteréžto dál a dál se vzmáhalo. A skutečně se vzmáhalo. Od té doby poličtí ochotníci uvedli spoustu her a vystřídali mnohá jeviště v sálech polických hostinců. Významným mezníkem v dějinách se pro ně se stal rok 1877, kdy vznikl řádný Spolek divadelních ochotníků Kolár s úředně schválenými stanovami. Postupně v něm rostla touha po vlastní divadelní budově, která by byla pomohla nejen dalšímu rozvoji polického ochotnického divadelnictví, ale i ostatní kulturní činnosti ve městě. Prvním krokem k naplnění té touhy byl rok 1918, kdy zásluhou režiséra Jana Pejskara vzniklo Družstvo pro postavení divadla, s cílem získat finanční prostředky k postavení nové budovy. Uběhlo dvacet let hledání vhodného místa pro budoucí divadlo, ale hlavně usilovné snahy získat potřebné peníze. Pořádaly se různé slavnosti, plesy, vznikla tradice polických poutí, jejichž výtěžek významně přispíval k naplnění pokladny, konaly se i veřejné sbírky. Události roku 1938 s vědomím, že nastala snad poslední vhodná příležitost, nakonec uspíšily rozhodnutí o zahájení stavby. Dne 9. července 1939 byly slavnostně položeny základní kameny, stavba pak zdárně pokračovala i díky brigádnické pomoci ochotníků a ostatních občanů města a už 27. června 1940 byla provedena Zemským úřadem kolaudace budovy Kolárova divadla, projektované architektem Čeňkem Mužíkem z Chocně.
Po slavnostním otevření budovy dne 29. června 1940 bylo uvedeno celkem deset divadelních inscenací. Ty se staly zárodkem přehlídky ochotnického divadla v příštích letech – Polických divadelních her. Jejich tradice však nebyla zcela souvislá. V roce 1944 přehlídku německé úřady zakázály a podařilo se ji obnovit až v roce 1946. Rok 1950 byl svým způsobem také významný. Divadelní spolek Kolár v Polici nad Metují donutili vstoupit jako dramatický kroužek do Závodního klubu ROH Kovopol a převést veškerý majetek spolku, tj. celou divadelní budovu se zařízením, inventářem, divadelními rekvizitami, spolkovou knihovnou a peněžní hotovostí do správy Revolučního odborové hnutí. Ke všemu nebyla ten rok povolena ani přehlídka, pro změnu tentokrát úřady komunistickými, což trvalo, s výjimkou roku 1954, až do roku 1955. Pak už se přehlídka konala každoročně. V roce 1970 proběhly oslavy 150 let trvání ochotnického divadla v Polici nad Metují, které se však staly jakousi tečkou za dosud pravidelnou ochotnickou činností. Po několika velmi úspěšných inscenacích polických ochotníků (Masér v dámské lázni, Tři v tom, Kat a blázen) nastala stagnace. V letech 1984 a 1986 polický soubor dokonce žádnou divadelní hru nenastudoval. Načas skončily i Polické divadelní hry. Ani změna politického systému v roce 1989 nepřinesla v ochotnické činnosti zpočátku žádoucí obrat.
Roku 1992 převzalo budovu Kolárova divadla město Police nad Metují, což byl veskrze pozitivní čin. V několika etapách se postupně podařilo uskutečnit velkolepou rekonstrukci technického zázemí, interiérů i exteriérů divadelní budovy. Na činnost ochotnického souboru to však velký dopad nemělo. Po roce 1989 se mnoha lidem objevily dosud nepoznané možnosti smysluplného uplatnění v soukromém i politickém životě. Na divadlo tak trochu nezbýval část. Po nějaké době se však začali Poličtí k divadlu opět přiklánět a od té doby vznikly další inscenace (Revizor (1994), Hrátky s čertem (1996), Mnoho povyku pro nic (1997), Ženitba (1999), Námluvy, Mistr Pleticha (2001), Truchlící pozůstalí (2002) a Někdo to rád horké (2005)), které se pravidelně objevovaly i v programu polických přehlídek. Je potěšující, že i přes všechny překážky se festival přenesl až dodnes a zachoval si přízeň diváků i zájem ochotnických herců.
Letos se konal už 61. ročník Polických divadelních her. Jako každý rok se konaly v místním Kolárově divadle v Polici nad Metují. Pořadatelem je město Police nad Metují. Program sestavují a s kulturní komisí města konzultují zaměstnanci MÚ. Přehlídka je nesoutěžní, soubory se tu tedy nesetkají s porotou, rozborovými semináři atp. Během letošního ročníku vystoupili vedle amatérských souborů i profesionálové: Agentura Harlekýn s. r. o. – Manžel pro Opalu (John Patrick), DS Wokno Broumov – Romeo a Julie (William Shakespeare), Divadelní společnost Fr. Kreuzmanna – Na salaši draci jsou (pohádkový příběh z valašských hor), DS Jiří Poděbrady – Jak vykrást banku (Samy Fayad), DS Kolár Police nad Metují – Báječná léta pod psa (Michal Viewegh).
S použitím stránek www.meu-police.cz a www.policko.cz a materiálů pana Miroslava Pichla připravila Pavlína Schejbalová
Dalo by se to říct tak: Divadelní festival Polické divadelní hry vstoupil letos do své druhé šedesátky. Anebo jinak: V pěti večerech od října do listopadu 2008 proběhl letos v Kolárově divadle v Polici nad Metují jednašedesátý ročník tradičních Polických divadelních her.
Historie divadla v Polici ale začíná mnohem dříve, a to u prvního doloženého divadelního kusu Hrabě Beňovský, uvedeného v sále místního hostince U Černého koně roku 1820, kde se pak hrávalo častěji od sdružených měšťanských synků a dcer divadlo, kteréžto dál a dál se vzmáhalo. A skutečně se vzmáhalo. Od té doby poličtí ochotníci uvedli spoustu her a vystřídali mnohá jeviště v sálech polických hostinců. Významným mezníkem v dějinách se pro ně se stal rok 1877, kdy vznikl řádný Spolek divadelních ochotníků Kolár s úředně schválenými stanovami. Postupně v něm rostla touha po vlastní divadelní budově, která by byla pomohla nejen dalšímu rozvoji polického ochotnického divadelnictví, ale i ostatní kulturní činnosti ve městě. Prvním krokem k naplnění té touhy byl rok 1918, kdy zásluhou režiséra Jana Pejskara vzniklo Družstvo pro postavení divadla, s cílem získat finanční prostředky k postavení nové budovy. Uběhlo dvacet let hledání vhodného místa pro budoucí divadlo, ale hlavně usilovné snahy získat potřebné peníze. Pořádaly se různé slavnosti, plesy, vznikla tradice polických poutí, jejichž výtěžek významně přispíval k naplnění pokladny, konaly se i veřejné sbírky. Události roku 1938 s vědomím, že nastala snad poslední vhodná příležitost, nakonec uspíšily rozhodnutí o zahájení stavby. Dne 9. července 1939 byly slavnostně položeny základní kameny, stavba pak zdárně pokračovala i díky brigádnické pomoci ochotníků a ostatních občanů města a už 27. června 1940 byla provedena Zemským úřadem kolaudace budovy Kolárova divadla, projektované architektem Čeňkem Mužíkem z Chocně.
Po slavnostním otevření budovy dne 29. června 1940 bylo uvedeno celkem deset divadelních inscenací. Ty se staly zárodkem přehlídky ochotnického divadla v příštích letech – Polických divadelních her. Jejich tradice však nebyla zcela souvislá. V roce 1944 přehlídku německé úřady zakázály a podařilo se ji obnovit až v roce 1946. Rok 1950 byl svým způsobem také významný. Divadelní spolek Kolár v Polici nad Metují donutili vstoupit jako dramatický kroužek do Závodního klubu ROH Kovopol a převést veškerý majetek spolku, tj. celou divadelní budovu se zařízením, inventářem, divadelními rekvizitami, spolkovou knihovnou a peněžní hotovostí do správy Revolučního odborové hnutí. Ke všemu nebyla ten rok povolena ani přehlídka, pro změnu tentokrát úřady komunistickými, což trvalo, s výjimkou roku 1954, až do roku 1955. Pak už se přehlídka konala každoročně. V roce 1970 proběhly oslavy 150 let trvání ochotnického divadla v Polici nad Metují, které se však staly jakousi tečkou za dosud pravidelnou ochotnickou činností. Po několika velmi úspěšných inscenacích polických ochotníků (Masér v dámské lázni, Tři v tom, Kat a blázen) nastala stagnace. V letech 1984 a 1986 polický soubor dokonce žádnou divadelní hru nenastudoval. Načas skončily i Polické divadelní hry. Ani změna politického systému v roce 1989 nepřinesla v ochotnické činnosti zpočátku žádoucí obrat.
Roku 1992 převzalo budovu Kolárova divadla město Police nad Metují, což byl veskrze pozitivní čin. V několika etapách se postupně podařilo uskutečnit velkolepou rekonstrukci technického zázemí, interiérů i exteriérů divadelní budovy. Na činnost ochotnického souboru to však velký dopad nemělo. Po roce 1989 se mnoha lidem objevily dosud nepoznané možnosti smysluplného uplatnění v soukromém i politickém životě. Na divadlo tak trochu nezbýval část. Po nějaké době se však začali Poličtí k divadlu opět přiklánět a od té doby vznikly další inscenace (Revizor (1994), Hrátky s čertem (1996), Mnoho povyku pro nic (1997), Ženitba (1999), Námluvy, Mistr Pleticha (2001), Truchlící pozůstalí (2002) a Někdo to rád horké (2005)), které se pravidelně objevovaly i v programu polických přehlídek. Je potěšující, že i přes všechny překážky se festival přenesl až dodnes a zachoval si přízeň diváků i zájem ochotnických herců.
Letos se konal už 61. ročník Polických divadelních her. Jako každý rok se konaly v místním Kolárově divadle v Polici nad Metují. Pořadatelem je město Police nad Metují. Program sestavují a s kulturní komisí města konzultují zaměstnanci MÚ. Přehlídka je nesoutěžní, soubory se tu tedy nesetkají s porotou, rozborovými semináři atp. Během letošního ročníku vystoupili vedle amatérských souborů i profesionálové: Agentura Harlekýn s. r. o. – Manžel pro Opalu (John Patrick), DS Wokno Broumov – Romeo a Julie (William Shakespeare), Divadelní společnost Fr. Kreuzmanna – Na salaši draci jsou (pohádkový příběh z valašských hor), DS Jiří Poděbrady – Jak vykrást banku (Samy Fayad), DS Kolár Police nad Metují – Báječná léta pod psa (Michal Viewegh).
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.