Boháček, Karel, tvorba opon, scén, živých obrazů pro ochotníky na Mladoboleslavsku, inf. M. Broučka, 2008
Martin Brouček:
Mohu Vám sdělit jen něco málo o činnosti ak. mal. Karla Boháčka pro místní spolky divadelních ochotníků v regionu jeho rodiště, jak jsem po ní pátral ve snaze zachytit poslední zbytky informací k potřebě PhDr. Jiřího Kohoutka, který připravoval a provedl výstavu životního díla malíře v roce 2000 v Praze, ve výstavní síni Českého muzea výtvarných umění v Husově ul. Výstava se nakonec zaměřovala na obrazy a nebyl zde prostor k vystavení prací z další tvorby, ač zatím jediná dochovaná divadelní opona již byla v té době zrestaurovaná. Práce pro divadelnictví zůstává nadále neznámou částí umělcovy tvorby, stejně tak jako jeho návrhářská tvorba pro nábytek, keramiku, hračky, diplomy, prapor, pomník padlým, atp.
Boháček se činností okolo divadelnictví zabýval ze slušnosti a ze vztahu ke spolkovému venkovskému životu, i když mu brala sílu a odváděla ho od hodnotnějšího malířského díla v jeho velmi krátkém životě. Zdobil obecní divadelní jeviště v hostinských sálech, provedl výpravu divadelní hry, živých obrazů na návsi, psal scénář a režíroval divadel. hru v přírodě.
Já jsem bohužel už pravnuk malíře a paběrkoval jsem útržky vzpomínek starých lidí, z nichž už pravděpodobně nikdo nežije. Škoda, že záznamy a sběratelstvím poznatků se nezabýval někdo z předchozí generace, tedy v době kdy bylo možno získat živější vzpomínky a byla možnost dosloužené, přehlížené, ale ještě existující artefakty zachránit.
V době 60. - 80. let se jevištní prvky ještě povalovaly po půdách hostinců, sokoloven a stodol. V různých stavech dochovanosti byly v rámci úklidových brigád a „akcí Z“ vyklízeny, vyhazovány na skládky nebo přímo páleny. Činili tak představitelé obcí spolu občany. Bohužel i za spolupráce, nebo tichého souhlasu dřívějších ochotníků, nebo jejich potomků, kterým z minulosti tyto artefakty něco připomínaly. Někde tak byly zcela zničeny a někde se přímo v hodině dvanácté pohnutím vzpomínek zachránily alespoň odnesením na jiné místo, nebo se ve snaze „záchrany“ byly odvezly do jiné vesnice k druhotnému použití a dnes jsou nezvěstné a bohužel zcela ojediněle došlo k zrestaurování – viz opona z Rokytovce.
Co se týče Mladoboleslavska a Mělnicka ve spojitosti s Boháčkovou tvorbou
pro ochotníky, jde větší měrou o práce na kulisách než oponách. Je uváděno několik obcí, které jsem v regionech zachytil. Ne všechny informace jsou potvrzené! Někde nedošlo dále k ověření. Zdrojem byly vzpomínky a zkušenosti jeho nejstarší dcery Anny, mé babičky
( 1915 – 1998 ), která sama hrála ochotnické divadlo a dále zmínky posledních žijících pamětníků, které jsem náhodně potkal, nebo cíleně vyhledal. Někteří z nich měli i dobové fotografie – mnohdy jediné vodítko k potvrzení existence a výtvarného provedení i stylizace jevištní dekorace.
Mohu Vám sdělit jen něco málo o činnosti ak. mal. Karla Boháčka pro místní spolky divadelních ochotníků v regionu jeho rodiště, jak jsem po ní pátral ve snaze zachytit poslední zbytky informací k potřebě PhDr. Jiřího Kohoutka, který připravoval a provedl výstavu životního díla malíře v roce 2000 v Praze, ve výstavní síni Českého muzea výtvarných umění v Husově ul. Výstava se nakonec zaměřovala na obrazy a nebyl zde prostor k vystavení prací z další tvorby, ač zatím jediná dochovaná divadelní opona již byla v té době zrestaurovaná. Práce pro divadelnictví zůstává nadále neznámou částí umělcovy tvorby, stejně tak jako jeho návrhářská tvorba pro nábytek, keramiku, hračky, diplomy, prapor, pomník padlým, atp.
Boháček se činností okolo divadelnictví zabýval ze slušnosti a ze vztahu ke spolkovému venkovskému životu, i když mu brala sílu a odváděla ho od hodnotnějšího malířského díla v jeho velmi krátkém životě. Zdobil obecní divadelní jeviště v hostinských sálech, provedl výpravu divadelní hry, živých obrazů na návsi, psal scénář a režíroval divadel. hru v přírodě.
Já jsem bohužel už pravnuk malíře a paběrkoval jsem útržky vzpomínek starých lidí, z nichž už pravděpodobně nikdo nežije. Škoda, že záznamy a sběratelstvím poznatků se nezabýval někdo z předchozí generace, tedy v době kdy bylo možno získat živější vzpomínky a byla možnost dosloužené, přehlížené, ale ještě existující artefakty zachránit.
V době 60. - 80. let se jevištní prvky ještě povalovaly po půdách hostinců, sokoloven a stodol. V různých stavech dochovanosti byly v rámci úklidových brigád a „akcí Z“ vyklízeny, vyhazovány na skládky nebo přímo páleny. Činili tak představitelé obcí spolu občany. Bohužel i za spolupráce, nebo tichého souhlasu dřívějších ochotníků, nebo jejich potomků, kterým z minulosti tyto artefakty něco připomínaly. Někde tak byly zcela zničeny a někde se přímo v hodině dvanácté pohnutím vzpomínek zachránily alespoň odnesením na jiné místo, nebo se ve snaze „záchrany“ byly odvezly do jiné vesnice k druhotnému použití a dnes jsou nezvěstné a bohužel zcela ojediněle došlo k zrestaurování – viz opona z Rokytovce.
Co se týče Mladoboleslavska a Mělnicka ve spojitosti s Boháčkovou tvorbou
pro ochotníky, jde větší měrou o práce na kulisách než oponách. Je uváděno několik obcí, které jsem v regionech zachytil. Ne všechny informace jsou potvrzené! Někde nedošlo dále k ověření. Zdrojem byly vzpomínky a zkušenosti jeho nejstarší dcery Anny, mé babičky
( 1915 – 1998 ), která sama hrála ochotnické divadlo a dále zmínky posledních žijících pamětníků, které jsem náhodně potkal, nebo cíleně vyhledal. Někteří z nich měli i dobové fotografie – mnohdy jediné vodítko k potvrzení existence a výtvarného provedení i stylizace jevištní dekorace.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.