RYCHECKÁ, Petra: Brnkání na cestách - 15. ročník nesoutěžní přehlídky a dílny dětských divadelních souborů. AS 2008, č. 4, s. 51-52
Brnkání na cestách
15. ročník nesoutěžní přehlídky a dílny dětských divadelních souborů
Petra Rychecká
Ve dnech 5.–8. června se v brněnských Lužánkách – Středisku volného času – pod patronací domácího Dětského divadelního souboru Brnkadla odehrálo už patnácté Brnkání – přehlídka dětských divadelních souborů, která původně vznikla jako jarní protiváha podzimního Setkání v Ostravě.
Její podoba se v minulosti ustálila na osvědčené kombinaci divadelních dílen pro děti, představení souborů a diskuzních klubů o nich, doplněné o společné večerní programy, ohňostroje nad Špilberkem a další neformální aktivity. V loňském roce jsme ale chtěli jít na to jinak a přizvali jsme ke spolupráci Cirkus Legrando a profesionální Divadlo Husa na provázku, které se staly našimi partnery. Protože možnost zahrát si na prknech profesionálního divadla se osvědčila, proběhla na nich i část letošního Brnkání na cestách. Rozhodli jsme se ale vycestovat ještě dále – za hranice města Brna, a to do obce Dolní Kounice, kde stojí hrad a zámek v jednom. Ten se stal v tomto roce třetím partnerem, a tak se mohlo uskutečnit Brnkání ve zcela novém formátu.
Ve čtvrtek vše začalo v Divadle Husa na provázku úvodním happeningem s názvem Brnkání na cestách. Alžbětinská scéna pak patřila souboru ZŠ Rousínov a jejich zpracování pohádky M. Macourka Barborka a cucavé bonbony. Velice poučný příběh o tom, jak se zuby při konzumaci cucavých bonbonů nudí, začnou proto hrát na schovávanou a postupně jeden po druhém vypadávají, je s energií a nadhledem, za použití jednoduchých jevištních metafor, odehrána skupinou zhruba jedenáctiletých dětí. Představení Guvernantka podle povídky A.P. Čechova v podání tří členek ostravského Dividla mířilo k jinému publiku. Pracovalo také s náznakem psychologického herectví, což bylo dáno i věkem hrajících dívek – okolo sedmnácti až dvaceti let. Pro starší diváky bylo i Procitnutí jara F. Wedekinda v dramatizaci (H. Šmahelová a B. Voráčová) a předvedení oddílu Přepravka domácích Brnkadel. Toto představení jsme viděli ve sklepní scéně CED, která umocnila jeho magickou atmosféru, pracující s jemnými náznaky, psychologií postav, metaforami a citlivým herectvím odkrývajícím otázky tabu dospívání a života a smrti. Představení bylo jedním z vrcholů divadelní části přehlídky. Poslední inscenaci tohoto dne přinesl domácí profesionální soubor DHNP. Bylo jí Shakespyré – commedia plná omylů, která byla skvělou tečkou divadelního podvečera.
Také v pátek se hrálo divadlo, a to v SVČ Lužánky, kam se Brnkání přesunulo. Den začal hororovou autorskou povídkou souboru ZŠ TGM z Moravských Budějovic s názvem Tři přání. Základem je motiv nešťastné smrti syna a neuváženého přání splněného kouzelným předmětem. Tento soubor se pravidelně pokouší o velké formáty a realistické herectví v podání –náctiletých, a ne vždy se jim podaří udržet základní dramaturgickou linii příběhu. Tentokrát se jednalo o zdařilejší pokus, byť se stále vnucovala otázka věrohodnosti hereckých projevů takto starých dětí. O realistické ztvárnění života se ostatně pokusila také Přípravka Střední z Brnkadel v autorské inscenaci Mazlík, vzniklé na základě improvizací dětí. Základní příběh, byť jeho překvapivá pointa ukázala, že se jedná o anekdotu, byl ale zdlouhavý a málo zajímavý. Podobně, byť už přece jen se snahou o metaforu, dopadla Přípravka Velká téhož souboru s opět autorskou inscenací s názvem Pravda vyplave na povrch…. Jejich příběh o dívce, která je obětí šikany a domácího násilí, nenabízí dětem možnost nadhledu a metaforického vyjádření. Jakýmsi mezistupněm mezi těmito realistickými výjevy a divadelní metaforou bylo představení slovenského souboru DDS Kamarát z Martina s názvem Robin Hood. Předlohou byl televizní seriál a scénář vznikl na základě úprav jedné ze starších členek souboru, která pak hrála i titulní roli. Už v seriálové předloze se objevují prvky parodie a situačního humoru, které dramatizátorka dovedla ještě dál. Představení se tak pohybuje na hranici kýče a laciné zábavy, přestože z něj čiší to, že se jím herci baví. Divadelní prostředky jsou přitom poměrně vkusné a jednoduché a poukazují ke hře a hravosti. Přesto už jsme od Martinských viděli mnohem zajímavější kusy…
Jinými příklady byly inscenace, které pracovaly buď s kvalitními předlohami nebo stavěly na divadelním jazyce. K nim patřila především čapkovská Princezna solimánská souboru Ty-já-tr z Prahy. Skupina nejmladších účastníků Brnkání předvedla s obrovskou energií svou hru na princeznu, sultána a lékaře z Čech. Naopak nejstarší účastníci z DDS Dividlo Ostrava představili svou dramatizaci několika povídek K. Houby pod názvem Cizinka. Tyto absurdní texty stále provokují už několikátou generaci teenagerů. Dividlo se pokusilo o jejich propojení a některé z obrazů měly opravdu sílu. Problémem zůstává jak konec poslední povídky Zahrada, tak celého kusu. Zajímavým pokusem o dramatizaci dlouhé ságy byla inscenace domácích Golemů z DDS Brnkadla s názvem Řada nešťastných příhod. Je na ní velice cenný a sympatický pokus o jevištní metafory a divadelní obrazy nepotřebující slovní vysvětlení. Problémem je dramatizace sama – její linka, jasnost závěru a stavba celého příběhu vzniklého z celé řady drobných epizod. Každopádně má ale oddíl nakročeno ke vzniku zajímavé inscenace.
Divadelní část letošního Brnkání na cestách tak byla především ve znamení hledání. Hledání cesty od realismu k metafoře, od psychologického „neherectví“ k poctivosti přirozeného jevištního bytí, hledání cesty, jak jasně sdělit to, co chci. Zároveň se oproti jiným ročníkům více otevřel prostor starším dětem nad patnáct let, což přineslo své klady i problémy.
Na novou cestu se Brnkání vydalo v sobotu ráno. Všechny soubory se přestěhovaly na Hrad a zámek Dolní Kounice, který jim nabídl prostory pro divadelní dílny i večerní představení DDS Dividlo s názvem Don Quichote de La Macha. Celý, značně vybydlený prostor i zásluhou lektorů, kterými byli Saša Rychecký, Monika Svobodová, Jirka Hauser, Eva Šrotová, Alena Opluštilová a Jirka Nováček, ožil dětskými hlasy, zpěvem, hudbou, potleskem a energií, a tak jsme v neděli dopoledne mohli provádět návštěvníky po hradě a zahrát jim sedm pověstí z hradu a okolí v prostorech renesančních sálů a komnat. Dílny nabídly dětem možnost spolupráce napříč soubory, poznání nových lektorů a způsobů práce i setkání s historií a současností místa s velmi působivou atmosférou.
Brnkání na cestách se vydařilo. A to nejen zásluhou organizátorů – vedoucích a dětí z DDS Brnkadla, ale i majitelů Hradu a zámku Dolní Kounice a Divadlu Husa na provázku. Bylo jiné, bylo nové a bylo příjemné. Doufejme, že spolupráce těchto subjektů a dětských divadelních souborů bude pokračovat i nadále a že se zase za rok všichni sejdeme!
15. ročník nesoutěžní přehlídky a dílny dětských divadelních souborů
Petra Rychecká
Ve dnech 5.–8. června se v brněnských Lužánkách – Středisku volného času – pod patronací domácího Dětského divadelního souboru Brnkadla odehrálo už patnácté Brnkání – přehlídka dětských divadelních souborů, která původně vznikla jako jarní protiváha podzimního Setkání v Ostravě.
Její podoba se v minulosti ustálila na osvědčené kombinaci divadelních dílen pro děti, představení souborů a diskuzních klubů o nich, doplněné o společné večerní programy, ohňostroje nad Špilberkem a další neformální aktivity. V loňském roce jsme ale chtěli jít na to jinak a přizvali jsme ke spolupráci Cirkus Legrando a profesionální Divadlo Husa na provázku, které se staly našimi partnery. Protože možnost zahrát si na prknech profesionálního divadla se osvědčila, proběhla na nich i část letošního Brnkání na cestách. Rozhodli jsme se ale vycestovat ještě dále – za hranice města Brna, a to do obce Dolní Kounice, kde stojí hrad a zámek v jednom. Ten se stal v tomto roce třetím partnerem, a tak se mohlo uskutečnit Brnkání ve zcela novém formátu.
Ve čtvrtek vše začalo v Divadle Husa na provázku úvodním happeningem s názvem Brnkání na cestách. Alžbětinská scéna pak patřila souboru ZŠ Rousínov a jejich zpracování pohádky M. Macourka Barborka a cucavé bonbony. Velice poučný příběh o tom, jak se zuby při konzumaci cucavých bonbonů nudí, začnou proto hrát na schovávanou a postupně jeden po druhém vypadávají, je s energií a nadhledem, za použití jednoduchých jevištních metafor, odehrána skupinou zhruba jedenáctiletých dětí. Představení Guvernantka podle povídky A.P. Čechova v podání tří členek ostravského Dividla mířilo k jinému publiku. Pracovalo také s náznakem psychologického herectví, což bylo dáno i věkem hrajících dívek – okolo sedmnácti až dvaceti let. Pro starší diváky bylo i Procitnutí jara F. Wedekinda v dramatizaci (H. Šmahelová a B. Voráčová) a předvedení oddílu Přepravka domácích Brnkadel. Toto představení jsme viděli ve sklepní scéně CED, která umocnila jeho magickou atmosféru, pracující s jemnými náznaky, psychologií postav, metaforami a citlivým herectvím odkrývajícím otázky tabu dospívání a života a smrti. Představení bylo jedním z vrcholů divadelní části přehlídky. Poslední inscenaci tohoto dne přinesl domácí profesionální soubor DHNP. Bylo jí Shakespyré – commedia plná omylů, která byla skvělou tečkou divadelního podvečera.
Také v pátek se hrálo divadlo, a to v SVČ Lužánky, kam se Brnkání přesunulo. Den začal hororovou autorskou povídkou souboru ZŠ TGM z Moravských Budějovic s názvem Tři přání. Základem je motiv nešťastné smrti syna a neuváženého přání splněného kouzelným předmětem. Tento soubor se pravidelně pokouší o velké formáty a realistické herectví v podání –náctiletých, a ne vždy se jim podaří udržet základní dramaturgickou linii příběhu. Tentokrát se jednalo o zdařilejší pokus, byť se stále vnucovala otázka věrohodnosti hereckých projevů takto starých dětí. O realistické ztvárnění života se ostatně pokusila také Přípravka Střední z Brnkadel v autorské inscenaci Mazlík, vzniklé na základě improvizací dětí. Základní příběh, byť jeho překvapivá pointa ukázala, že se jedná o anekdotu, byl ale zdlouhavý a málo zajímavý. Podobně, byť už přece jen se snahou o metaforu, dopadla Přípravka Velká téhož souboru s opět autorskou inscenací s názvem Pravda vyplave na povrch…. Jejich příběh o dívce, která je obětí šikany a domácího násilí, nenabízí dětem možnost nadhledu a metaforického vyjádření. Jakýmsi mezistupněm mezi těmito realistickými výjevy a divadelní metaforou bylo představení slovenského souboru DDS Kamarát z Martina s názvem Robin Hood. Předlohou byl televizní seriál a scénář vznikl na základě úprav jedné ze starších členek souboru, která pak hrála i titulní roli. Už v seriálové předloze se objevují prvky parodie a situačního humoru, které dramatizátorka dovedla ještě dál. Představení se tak pohybuje na hranici kýče a laciné zábavy, přestože z něj čiší to, že se jím herci baví. Divadelní prostředky jsou přitom poměrně vkusné a jednoduché a poukazují ke hře a hravosti. Přesto už jsme od Martinských viděli mnohem zajímavější kusy…
Jinými příklady byly inscenace, které pracovaly buď s kvalitními předlohami nebo stavěly na divadelním jazyce. K nim patřila především čapkovská Princezna solimánská souboru Ty-já-tr z Prahy. Skupina nejmladších účastníků Brnkání předvedla s obrovskou energií svou hru na princeznu, sultána a lékaře z Čech. Naopak nejstarší účastníci z DDS Dividlo Ostrava představili svou dramatizaci několika povídek K. Houby pod názvem Cizinka. Tyto absurdní texty stále provokují už několikátou generaci teenagerů. Dividlo se pokusilo o jejich propojení a některé z obrazů měly opravdu sílu. Problémem zůstává jak konec poslední povídky Zahrada, tak celého kusu. Zajímavým pokusem o dramatizaci dlouhé ságy byla inscenace domácích Golemů z DDS Brnkadla s názvem Řada nešťastných příhod. Je na ní velice cenný a sympatický pokus o jevištní metafory a divadelní obrazy nepotřebující slovní vysvětlení. Problémem je dramatizace sama – její linka, jasnost závěru a stavba celého příběhu vzniklého z celé řady drobných epizod. Každopádně má ale oddíl nakročeno ke vzniku zajímavé inscenace.
Divadelní část letošního Brnkání na cestách tak byla především ve znamení hledání. Hledání cesty od realismu k metafoře, od psychologického „neherectví“ k poctivosti přirozeného jevištního bytí, hledání cesty, jak jasně sdělit to, co chci. Zároveň se oproti jiným ročníkům více otevřel prostor starším dětem nad patnáct let, což přineslo své klady i problémy.
Na novou cestu se Brnkání vydalo v sobotu ráno. Všechny soubory se přestěhovaly na Hrad a zámek Dolní Kounice, který jim nabídl prostory pro divadelní dílny i večerní představení DDS Dividlo s názvem Don Quichote de La Macha. Celý, značně vybydlený prostor i zásluhou lektorů, kterými byli Saša Rychecký, Monika Svobodová, Jirka Hauser, Eva Šrotová, Alena Opluštilová a Jirka Nováček, ožil dětskými hlasy, zpěvem, hudbou, potleskem a energií, a tak jsme v neděli dopoledne mohli provádět návštěvníky po hradě a zahrát jim sedm pověstí z hradu a okolí v prostorech renesančních sálů a komnat. Dílny nabídly dětem možnost spolupráce napříč soubory, poznání nových lektorů a způsobů práce i setkání s historií a současností místa s velmi působivou atmosférou.
Brnkání na cestách se vydařilo. A to nejen zásluhou organizátorů – vedoucích a dětí z DDS Brnkadla, ale i majitelů Hradu a zámku Dolní Kounice a Divadlu Husa na provázku. Bylo jiné, bylo nové a bylo příjemné. Doufejme, že spolupráce těchto subjektů a dětských divadelních souborů bude pokračovat i nadále a že se zase za rok všichni sejdeme!
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.