Olomouc, Nekrolog - Zdarek Pop, Rolnička 2008, č. 3, AS 2008, č. 4
Celý život mi dávaly loutky radost
Tak znělo motto rozhovoru kulturního měsíčníku KDY–KDE–CO v Olomouci v listopadu 2007 s Miluší Boháčkovou a principálem Kašpárkovy říše Zdarkem Popem. Totiž citace není přesná, tehdy tam stálo dávají. Nyní musíme užít minulého času, protože jsme se se Zdarem Popem 15. května 2008 rozloučili v obřadní síni olomouckého krematoria. Skládací smrtka ze znovu nastudovaného Čechova Draka přestřihla nitě na jeho životním vahadle jen pár měsíců před jeho osmdesátými narozeninami.
Od mládí nadšený amatérský loutkář, odchovanec přerovského sokolského loutkového divadla a pak 45 let vedoucí Kašpárkovy říše, má na svém kontě nepřeberné množství režií, scénografií, výtvarných počinů a realizací výprav. Jím vyrobené loutky se prezentovaly na několika výstavách. Jmenujme například „Lidé a loutky“ v olomouckém muzeu k 50. výročí Kašpárkovy říše, „Čas pro pohádku“ tamtéž o 20 let později, „Ohlédnutí Zdarma Pop“ v roce 1998 v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi nebo poslední bilancování v roce 2005 s názvem „Žil jsem v pohádce“, opět v sále Vlastivědného muzea Olomouc.
Měl ke kumštu blízko už svým původním povoláním uměleckého knihaře. Jako student grafické průmyslovky v Praze působil v legendární Umělecké výchově. Později absolvoval školu scénografie organizovanou SČDO v Praze. Jeho učiteli i osobními přáteli byly takové loutkářské osobnosti jako Vojtěch Cinybulk, Vladimír Leština, Erik Kolár či Richard Lander. Za svoji činnost byl odměněn postupně Zlatým odznakem Josefa Skupy, J.K. Tyla a Cenou města Olomouce. Stál u zrodu festivalu Čechova Olomouc a pak u všech dosavadních 19 ročníků.
Z jeho režií a navržených i realizovaných výprav včetně loutek (převážně marionet) vzpomeňme např. Kainarovu Zlatovlásku, Pavlíčkova Bajaju, Erbenova Ptáka Ohniváka a Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Karafiátovy Broučky (v roce 1971 na LCH) či Kiplingova Mauglího nebo Malou čarodějnici O. Preusslera. Jeho věrnou spolupracovnicí byla manželka Zdeňka, do Kašpárkovy říše přivedl i dceru Helenu a syna Aleše i vnuky Tomáše a Matěje.
„Pan Pop je silná osobnost. A to je dobře. On dovede přesvědčit lidi, nadchnout je,“ říkala pracovnice Slovanského domu v Olomouci Miluše Boháčková. A z jiného pramene cituji myšlenku: „Princip amatérské práce lze definovat jako DAR. A Zdarek Pop uměl dávat.“
Za to mu patří vděčná vzpomínka všech, kdož jsme ho znali. -jn-
Převzato z občasníku pro přátele loutkového divadla Rolnička č. 3 z června 2008.
Tak znělo motto rozhovoru kulturního měsíčníku KDY–KDE–CO v Olomouci v listopadu 2007 s Miluší Boháčkovou a principálem Kašpárkovy říše Zdarkem Popem. Totiž citace není přesná, tehdy tam stálo dávají. Nyní musíme užít minulého času, protože jsme se se Zdarem Popem 15. května 2008 rozloučili v obřadní síni olomouckého krematoria. Skládací smrtka ze znovu nastudovaného Čechova Draka přestřihla nitě na jeho životním vahadle jen pár měsíců před jeho osmdesátými narozeninami.
Od mládí nadšený amatérský loutkář, odchovanec přerovského sokolského loutkového divadla a pak 45 let vedoucí Kašpárkovy říše, má na svém kontě nepřeberné množství režií, scénografií, výtvarných počinů a realizací výprav. Jím vyrobené loutky se prezentovaly na několika výstavách. Jmenujme například „Lidé a loutky“ v olomouckém muzeu k 50. výročí Kašpárkovy říše, „Čas pro pohádku“ tamtéž o 20 let později, „Ohlédnutí Zdarma Pop“ v roce 1998 v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi nebo poslední bilancování v roce 2005 s názvem „Žil jsem v pohádce“, opět v sále Vlastivědného muzea Olomouc.
Měl ke kumštu blízko už svým původním povoláním uměleckého knihaře. Jako student grafické průmyslovky v Praze působil v legendární Umělecké výchově. Později absolvoval školu scénografie organizovanou SČDO v Praze. Jeho učiteli i osobními přáteli byly takové loutkářské osobnosti jako Vojtěch Cinybulk, Vladimír Leština, Erik Kolár či Richard Lander. Za svoji činnost byl odměněn postupně Zlatým odznakem Josefa Skupy, J.K. Tyla a Cenou města Olomouce. Stál u zrodu festivalu Čechova Olomouc a pak u všech dosavadních 19 ročníků.
Z jeho režií a navržených i realizovaných výprav včetně loutek (převážně marionet) vzpomeňme např. Kainarovu Zlatovlásku, Pavlíčkova Bajaju, Erbenova Ptáka Ohniváka a Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Karafiátovy Broučky (v roce 1971 na LCH) či Kiplingova Mauglího nebo Malou čarodějnici O. Preusslera. Jeho věrnou spolupracovnicí byla manželka Zdeňka, do Kašpárkovy říše přivedl i dceru Helenu a syna Aleše i vnuky Tomáše a Matěje.
„Pan Pop je silná osobnost. A to je dobře. On dovede přesvědčit lidi, nadchnout je,“ říkala pracovnice Slovanského domu v Olomouci Miluše Boháčková. A z jiného pramene cituji myšlenku: „Princip amatérské práce lze definovat jako DAR. A Zdarek Pop uměl dávat.“
Za to mu patří vděčná vzpomínka všech, kdož jsme ho znali. -jn-
Převzato z občasníku pro přátele loutkového divadla Rolnička č. 3 z června 2008.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.