AS 2004, č. 5, s. 36, Saša Rychetský.
OPĚT V JESENÍKU, TENTOKRÁTE „V ÚDOLÍ“…
Snad pouhou šťastnou náhodou (jeli jsme si užít babího léta v horách) jsme se ocitli v pátek 17.9.2004 ve městě Jeseníku, kam už tolik let jezdím – a rád – nejen na „Divadelní Žatvu“, ale i na semináře k dramatické výchově a další akce. V tamním divadle právě začínal DIVADELNÍ MINIFESTIVAL „V ÚDOLÍ“, pořádaný sekcí Jirka a MKZ Jeseník, ve spolupráci s mnohými dalšími sponzory, spolupořadateli a přispěvateli. Zaujal mě už plakátek na tento festival – zkrvavená tvář Kristova z posledního amerického velkofilmu, s nápisem „Zasažen divadlem“. Proč ne – i když, nebýt poučen, asi bych dále nečetl, zařadil bych tuto propagaci po bok podobným veledílům, jako „Myslím to upřímně“! Taky docela dobrý fór… Ale naštěstí jsem dočetl, a dočetl jsem se, že prvé představení začne za pět minut (dále už jsem nedočetl, spěchaje)… Tak jsme vešli.
V takřka prázdném sále (jaká škoda, divadlo je to pěkné, bylo zatopeno a sedadla jsou čalouněná) jsem viděl hned několik známých, i napjatě jsem čekal, co se vlastně bude hrát. Šly fámy, že Vyškovská Romance pro křídlovku, nebo něco jiného. Pak vešla jakási silně nalíčená, silně oblečená silnější paní a učinila přednášku. A začala smršť gagů, výsostného herectví, obrovského nasazení, zábavy, smíchu pod názvem GOLDONIÁDA Divadelního souboru PIKI Volyně. Volné divadelní variace na Sluhu dvou pánů a jiné Goldoniho kousky, občas vše proloženo opět onou paní ze začátku, která, uvedena bubeníčkem na kolečkách a na provázku, vznosně recitovala jakési nesmyslné veršovánky. Vše se to nádherně propojovalo do zábavy, která mě nenechala moc vydechnout a přemýšlet, o čem to vlastně je a proč. Bavil jsem se nejméně tak dobře, jako oni na jevišti! Teprve až později, dávno po skončení, mi přišlo líto několika věcí. Že bylo v divadle tak málo lidí na tak skvělou zábavu! Že to celé nebylo nijak uvedeno, ani zakončeno, jako by to nikdo nepořádal, jako by to nebyl festival, jen jakýsi kšeftík. A hlavně mi trochu v tom nádherném mumraji a skvělém herectví absentoval jasnější příběh, téma, zacílení odkud, kam, proč…
Po skončení jsem byl pořadateli převelen do internetové kavárny Plíživá kontra na další představení Divadla D.N.O. Hradec Králové pod názvem: To je jeD.N.O. Po příchodu jsem se mírně vyděsil – někde vpředu malé jevišťátko, kavárna nabita mnoha lidmi, z nichž ti u vchodu nebyli nejstřízlivější a vše na jevišti „ftipně“ komentovali. V zakouřeném prostředí zvenčí fučel mrazivý jesenický vichr, tu a tam někomu zazvonil mobil a v příšeří jevišťátka někde v dáli několik človíčků, kteří se snažili předvádět nádherné etudy miniaturního divadla (jakou roli asi hrála ona krabička od sirek, tabatěrka, klobouk s pletenými panáčky a podobně) a taky k tomu moc hezky něco zpívali a mluvili a recitovali. Jenže moc jsem nevěděl, co vlastně. Pak nám ještě promítli – asi zajímavý – film z diáků doprovázený komentářem a hudbou, taky jsem moc neviděl, co na obrázcích je, a pak to skončilo… Nu což, snad, kdybych byl blíže, nejlépe v nulté, či prvé řadě, měl bych z toho více. Možná bych i pochopil, o čem a proč to hrají, co tím a komu chtějí sdělit, že nepředvádějí jen své herecké, pěvecké, pohybové, recitátorské dovednosti a schopnosti. Bylo mi těch Hradeckých chvílemi líto, i když je pravda, že se s prostředím prali statečně a vytrvali! I když je pravda, že i diváci vytrvali. A zase i tady mi chyběla nějaká tečka, o uvedení a přehlídkové atmosféře nemluvě.
V sobotu jsem pak – ke své lítosti (drobet jsme zabloudili v jesenických horách a marně hledali cestu zpět do civilizace) nestihl představení divadelního souboru Divá Bára z Prahy MY SE VLKA NEBOJÍME. Ale všichni, kteří byli (a dětí se prý v Jeseníku sešlo docela dost) byli nadšeni pohádkou, herectvím, tím, jak se bavili nejen ti na jevišti, ale celé hlediště, zpíváním, scénou, kostýmy. To je dobře, i když mi to bylo líto!
Večerní představení Divadelního souboru Černí šviháci z Kostelce nad Orlicí AMATÉŘI, které autorsky připravil Josef Tejkl (mám toho chlapa rád a moc si ho vážím), začalo černou vlajkou nad divadlem (po celý večer pak byly telefony, cože se stalo?), vystavenou rakví s lahví fernetu ve foyeru divadla, parte, které dostal každý z přicházejících diváků oznamovalo osoby a obsazení. Neskutečně morbidní, podivná, černá atmosféra každého diváka vtáhla do pocitů dost prazvláštních, ale nikdo nezůstal lhostejný. Ona „výjimečně hořká komedie“ o pohřebním ústavu, litrech vypitého fernetu, bezdomovci sedícím v přítmí u dalšího a dalšího piva a provokujícího tím, že je – ale nikdo netuší proč, jehož excelentní part jedné věty přijde až na samý konec, korupci, amatérství v podnikání, bezohlednosti, krutosti, sebeukájení se v katechismu frází byla sice hodně pro smích, ale pod ním mrazilo. Až naturalistické herectví přesně korespondovalo s obsahem a sdělením, vše proloženo podivně komentujícím švihákem a zemitým, drsným (a skvěle zahraným) šramlem. Skvělé, výborné představení, hluboké, s prazvláštní poezií - ne náhodou se mu mohli obdivovat i na loňském Hronově. Jen zase až hluboko v noci jsem si kladl podivné otázky o některých nesrovnalostech – kam se poděl výčepní najednou? Proč tu Mařenu hrál chlap – to se všechno posunulo jinam, spíše do trapnosti. Snad ocitovat text finálové písně je nutno:
Kobližky zasněženy a husy podřezány,
a dozlatova září monstrance pecí
na číšky kořaleny jak na Kristovy rány
a do dna civí dědci širokoplecí,
kabáty promočeny jak nemotorné vrány,
co zkoušejí si rubáš svléci…
Po skončení jsme se jen tak mimochodem dozvěděli, že právě dorazil i inzerovaný a několikráte již pořadateli omluvený Zdeněk Vrága z Hradce Králové se svou recitací POPIS LÁZNÍ KUKS . Po předešlém DIVADLE to měl bezesporu hodně těžké. Vyrovnat se s doznívajícím fernetově hořkým zážitkem, s velkým sálem divadla, s unavenými diváky, se svým velmi nešikovným kostýmem (bílá paruka, červený kabátek, krátké civilní plátěnky, černé ponožky a černé lakýrky) – to byl úkol vskutku nelehký. Hlavně pak dramaturgicky naprosto nesmyslný. Hluboký obdiv zbyvším diváků, že vytrvali poslouchat onu krásně artikulovanou, byť trochu bezobsažnou deklamaci. Komu a proč to bylo učeno? Snad propagace turistických kanceláří? Nevím.
Poslední plakátovaný soubor XXXHX XOXXOXX z Ostravy s představením UMĚŘENÁ DELIKÁTNOST se nedostavil vůbec, nemusel jsem tedy znovu absolvovat cestu do Plíživé kontry a pobyt v ní. Možná dobře tak – jen mě zase mrzelo, že jsem se nedozvěděl informaci proč ne, či nevyslechl omluvu pořadatelů, jejich uvedení celého bloku a každého představení, ani zakončení přehlídky. Tak nějak to všechno přestalo a diváci se rozešli – a nic.
Z Jesenického víkendu budou dlouho doznívat zážitky z Goldoniády i z Amatérů, obolavělé nohy po 40 km se snad spraví, právě tak, jako vyčichne i pachuť z té výjimečné nekonformní neatmosféry přehlídky. Snad příště by stálo za to, mít možnost si i se soubory povídat, to, aby se viděli hrající navzájem, aby přišli i lidé – diváci, aby to zkrátka byl další svátek. Jeseník si jej zaslouží – a pořadatelé také. I oni by měli mít onen pocit výjimečnosti a svátečnosti! Každopádně – díky!
Saša Rychecký
Snad pouhou šťastnou náhodou (jeli jsme si užít babího léta v horách) jsme se ocitli v pátek 17.9.2004 ve městě Jeseníku, kam už tolik let jezdím – a rád – nejen na „Divadelní Žatvu“, ale i na semináře k dramatické výchově a další akce. V tamním divadle právě začínal DIVADELNÍ MINIFESTIVAL „V ÚDOLÍ“, pořádaný sekcí Jirka a MKZ Jeseník, ve spolupráci s mnohými dalšími sponzory, spolupořadateli a přispěvateli. Zaujal mě už plakátek na tento festival – zkrvavená tvář Kristova z posledního amerického velkofilmu, s nápisem „Zasažen divadlem“. Proč ne – i když, nebýt poučen, asi bych dále nečetl, zařadil bych tuto propagaci po bok podobným veledílům, jako „Myslím to upřímně“! Taky docela dobrý fór… Ale naštěstí jsem dočetl, a dočetl jsem se, že prvé představení začne za pět minut (dále už jsem nedočetl, spěchaje)… Tak jsme vešli.
V takřka prázdném sále (jaká škoda, divadlo je to pěkné, bylo zatopeno a sedadla jsou čalouněná) jsem viděl hned několik známých, i napjatě jsem čekal, co se vlastně bude hrát. Šly fámy, že Vyškovská Romance pro křídlovku, nebo něco jiného. Pak vešla jakási silně nalíčená, silně oblečená silnější paní a učinila přednášku. A začala smršť gagů, výsostného herectví, obrovského nasazení, zábavy, smíchu pod názvem GOLDONIÁDA Divadelního souboru PIKI Volyně. Volné divadelní variace na Sluhu dvou pánů a jiné Goldoniho kousky, občas vše proloženo opět onou paní ze začátku, která, uvedena bubeníčkem na kolečkách a na provázku, vznosně recitovala jakési nesmyslné veršovánky. Vše se to nádherně propojovalo do zábavy, která mě nenechala moc vydechnout a přemýšlet, o čem to vlastně je a proč. Bavil jsem se nejméně tak dobře, jako oni na jevišti! Teprve až později, dávno po skončení, mi přišlo líto několika věcí. Že bylo v divadle tak málo lidí na tak skvělou zábavu! Že to celé nebylo nijak uvedeno, ani zakončeno, jako by to nikdo nepořádal, jako by to nebyl festival, jen jakýsi kšeftík. A hlavně mi trochu v tom nádherném mumraji a skvělém herectví absentoval jasnější příběh, téma, zacílení odkud, kam, proč…
Po skončení jsem byl pořadateli převelen do internetové kavárny Plíživá kontra na další představení Divadla D.N.O. Hradec Králové pod názvem: To je jeD.N.O. Po příchodu jsem se mírně vyděsil – někde vpředu malé jevišťátko, kavárna nabita mnoha lidmi, z nichž ti u vchodu nebyli nejstřízlivější a vše na jevišti „ftipně“ komentovali. V zakouřeném prostředí zvenčí fučel mrazivý jesenický vichr, tu a tam někomu zazvonil mobil a v příšeří jevišťátka někde v dáli několik človíčků, kteří se snažili předvádět nádherné etudy miniaturního divadla (jakou roli asi hrála ona krabička od sirek, tabatěrka, klobouk s pletenými panáčky a podobně) a taky k tomu moc hezky něco zpívali a mluvili a recitovali. Jenže moc jsem nevěděl, co vlastně. Pak nám ještě promítli – asi zajímavý – film z diáků doprovázený komentářem a hudbou, taky jsem moc neviděl, co na obrázcích je, a pak to skončilo… Nu což, snad, kdybych byl blíže, nejlépe v nulté, či prvé řadě, měl bych z toho více. Možná bych i pochopil, o čem a proč to hrají, co tím a komu chtějí sdělit, že nepředvádějí jen své herecké, pěvecké, pohybové, recitátorské dovednosti a schopnosti. Bylo mi těch Hradeckých chvílemi líto, i když je pravda, že se s prostředím prali statečně a vytrvali! I když je pravda, že i diváci vytrvali. A zase i tady mi chyběla nějaká tečka, o uvedení a přehlídkové atmosféře nemluvě.
V sobotu jsem pak – ke své lítosti (drobet jsme zabloudili v jesenických horách a marně hledali cestu zpět do civilizace) nestihl představení divadelního souboru Divá Bára z Prahy MY SE VLKA NEBOJÍME. Ale všichni, kteří byli (a dětí se prý v Jeseníku sešlo docela dost) byli nadšeni pohádkou, herectvím, tím, jak se bavili nejen ti na jevišti, ale celé hlediště, zpíváním, scénou, kostýmy. To je dobře, i když mi to bylo líto!
Večerní představení Divadelního souboru Černí šviháci z Kostelce nad Orlicí AMATÉŘI, které autorsky připravil Josef Tejkl (mám toho chlapa rád a moc si ho vážím), začalo černou vlajkou nad divadlem (po celý večer pak byly telefony, cože se stalo?), vystavenou rakví s lahví fernetu ve foyeru divadla, parte, které dostal každý z přicházejících diváků oznamovalo osoby a obsazení. Neskutečně morbidní, podivná, černá atmosféra každého diváka vtáhla do pocitů dost prazvláštních, ale nikdo nezůstal lhostejný. Ona „výjimečně hořká komedie“ o pohřebním ústavu, litrech vypitého fernetu, bezdomovci sedícím v přítmí u dalšího a dalšího piva a provokujícího tím, že je – ale nikdo netuší proč, jehož excelentní part jedné věty přijde až na samý konec, korupci, amatérství v podnikání, bezohlednosti, krutosti, sebeukájení se v katechismu frází byla sice hodně pro smích, ale pod ním mrazilo. Až naturalistické herectví přesně korespondovalo s obsahem a sdělením, vše proloženo podivně komentujícím švihákem a zemitým, drsným (a skvěle zahraným) šramlem. Skvělé, výborné představení, hluboké, s prazvláštní poezií - ne náhodou se mu mohli obdivovat i na loňském Hronově. Jen zase až hluboko v noci jsem si kladl podivné otázky o některých nesrovnalostech – kam se poděl výčepní najednou? Proč tu Mařenu hrál chlap – to se všechno posunulo jinam, spíše do trapnosti. Snad ocitovat text finálové písně je nutno:
Kobližky zasněženy a husy podřezány,
a dozlatova září monstrance pecí
na číšky kořaleny jak na Kristovy rány
a do dna civí dědci širokoplecí,
kabáty promočeny jak nemotorné vrány,
co zkoušejí si rubáš svléci…
Po skončení jsme se jen tak mimochodem dozvěděli, že právě dorazil i inzerovaný a několikráte již pořadateli omluvený Zdeněk Vrága z Hradce Králové se svou recitací POPIS LÁZNÍ KUKS . Po předešlém DIVADLE to měl bezesporu hodně těžké. Vyrovnat se s doznívajícím fernetově hořkým zážitkem, s velkým sálem divadla, s unavenými diváky, se svým velmi nešikovným kostýmem (bílá paruka, červený kabátek, krátké civilní plátěnky, černé ponožky a černé lakýrky) – to byl úkol vskutku nelehký. Hlavně pak dramaturgicky naprosto nesmyslný. Hluboký obdiv zbyvším diváků, že vytrvali poslouchat onu krásně artikulovanou, byť trochu bezobsažnou deklamaci. Komu a proč to bylo učeno? Snad propagace turistických kanceláří? Nevím.
Poslední plakátovaný soubor XXXHX XOXXOXX z Ostravy s představením UMĚŘENÁ DELIKÁTNOST se nedostavil vůbec, nemusel jsem tedy znovu absolvovat cestu do Plíživé kontry a pobyt v ní. Možná dobře tak – jen mě zase mrzelo, že jsem se nedozvěděl informaci proč ne, či nevyslechl omluvu pořadatelů, jejich uvedení celého bloku a každého představení, ani zakončení přehlídky. Tak nějak to všechno přestalo a diváci se rozešli – a nic.
Z Jesenického víkendu budou dlouho doznívat zážitky z Goldoniády i z Amatérů, obolavělé nohy po 40 km se snad spraví, právě tak, jako vyčichne i pachuť z té výjimečné nekonformní neatmosféry přehlídky. Snad příště by stálo za to, mít možnost si i se soubory povídat, to, aby se viděli hrající navzájem, aby přišli i lidé – diváci, aby to zkrátka byl další svátek. Jeseník si jej zaslouží – a pořadatelé také. I oni by měli mít onen pocit výjimečnosti a svátečnosti! Každopádně – díky!
Saša Rychecký
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.