EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních Divadelního Děčína a Divadelní Třebíče 2007 - 451 stupňů Fahrenheita. AS 2007, č. 3, s. 28-29.

Divadlo Zdrhovadlo z Klášterce nad Ohří si vzalo za základ pro svou inscenaci román Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita a připravilo ji v dramatizaci a režii Václava Poldy. V podstatě se drží základního příběhu, i když je oklestěn až na samou tezi. Je jasné, že se v postavě Montaga – v herecky kvalitním provedení Miroslava Nyklíčka – hraje o postupném uvědomování si sama sebe v zmanipulovaném světě. Toto téma je ale poněkud oslabeno skutečností, že tento svět je zde příliš slabý, že velitelka hasičů není Montagovi partnerem – není mozkem této společnosti a vědomým vykonavatelem moci (tak jako velitel v románu), ale jen jejím nástrojem. Stejně tak už samotný začátek příběhu je příliš lyrizován, než abychom si naplno uvědomovali nebezpečnost světa, z něhož se Montag díky několika setkáním s mladou dívkou Clarissou snaží vymanit, až posléze vlivem dalších okolností přestává být poslušným služebníkem režimu a uniká do společnosti vyděděnců, jejichž vzpourou je to, že se učí nazpaměť knihy, které si nemohou ponechat, protože je to nebezpečné. I tento závěr v inscenaci je v podstatě tezí, plakátem. Vnímáme to tak proto, že v inscenaci nejsou budovány vztahy k okolnostem, tlaky situací… Celek je vybudován v obrazech, tu více, tu méně zdařilých (za ty zdařilé jmenujme například podpálení domu, v němž uhoří žena či obraz s údržbářem lidských těl). Abstraktnost obrazů a výše zmíněna lyrizace pak způsobují, že jako důležitější a závažnější problém se jeví být pálení knih než nebezpečí, které spočívá v likvidaci pro nastolený režim nepohodlných lidí, kteří se nějak vymykají. Jako se například vymyká Clarissa, která umírá, a i když v inscenaci tato skutečnost poněkud vyšumí, je zřejmé, že byla zlikvidována. Scénické řešení inscenace vesměs funguje, pouze v samotném závěru selhává, protože neumožňuje výraznou proměnu prostředí, v němž se Montag včleňuje mezi vyděděnce.