Svitavy, C, FILCÍK, Štěpán: Loutkářská nadílka 2007 aneb Co přinesly krajské přehlídky. AS 2007, č. 3, s. 63-64.

REGIONÁLNÍ LOUTKÁŘSKÁ PŘEHLÍDKA, DIVADLO JESLIČKY, HRADEC KRÁLOVÉ - 31. 3.–1. 4. 2007
15 soutěžních a 2 nesoutěžní představení
Porota: Anička Duchaňová, Tomáš Žižka, Alena Exnarová
Divadlo DNO/DAMU: LAPOhádky tedy Ladové techno
Několik členů Divadla DNO, někteří z nich již studují DAMU, připravilo insce-naci laponských pohádek. Je to v podstatě laponský pohled na stvoření světa. Insce-nace se vyznačuje silnou imaginací. Pracuje především s výtvarnými metaforami a obrazy. Výrazná je práce se světlem. Základem scény je jakýsi půlkruh z látky na-pnuté mezi dvěma ohnutými a spojenými klacky. Takto vytvořený objekt postaven na bok slouží pro stínohru, přetočen, pak představuje loď. Hraje se živě i malými lout-kami z klacíků či větví. Na zadním prospektu je pak promítací plátno, kde se občas promítají české titulky. Představení je totiž hráno v laponštině – prý. Nemohu posou-dit, do jaké míry jsou vydávané zvuky smysluplné, ale v každém případě je řeč ma-lebná a sugestivní a v podstatě organickou částí výborné hudebně-zvukové složky inscenace, kterou obstarávají manželé Kratochvílovi. Inscenace působí natolik su-gestivně, až se divákovi může stát, že dějovou linku jednotlivých příběhů dobrovolně vypustí a nechá se unášet celkovou atmosférou překrásné země za polárním kru-hem. Především pro její silnou imaginaci se odborná porota rozhodla inscenaci no-minovat na LCH.
Céčko Svitavy, Daniil Charms: Fialový vítr
“Mozaika poskládaná z povídek, divadelních her a hříček, filozofických úvah, básní, anekdot… petrohradského básníka, spisovatele, dramatika, osobitého myslite-le a tajuplného podivína Daniila Charmse (1905-1942)” – tak uvádí Céčko v programu svoji inscenaci. Hraje ve střídmé a v kultivované výpravě Jindry Pevného (základem jsou lepenkou vykryté pojízdné paravány s okny, stůl, židle). Hraje a vy-práví se prostřednictvím malých marionet, náznakem kostýmu, předměty, světlem, zvukem a zpěvem. Atmosféru doby a společnosti výborně vyjadřuje ruská dumka. V první polovině inscenace se pracuje s měkkými světelnými přechody, v druhé části pak se střihy do tmy. To bylo patrně příčinou, proč jsme vnímali několik konců. Ale to je problém, který Céčko jistě dořeší. Rozhodně jde, mimo jiné i ve srovnání s jinými pokusy o interpretaci Charmse na jevišti, o mimořádnou inscenaci – především vysti-žením jazyka a ducha Charmsových satirických veršů, absurdit, černého humoru a nalezením odpovídajících divadelních prostředků pro jeho jevištní interpretaci.
Terka ZUŠ Vamberk, František Hrubín: 1 x 3 pohádky
Terka nebo-li Tereza Schlöglová vyprávěla a zahrála veršované Hrubínovy pohádky O kůzlátkách, Smolíčkovi a Červené Karkulce na malém paravánu, na nějž si postupně stavěla dekorace. Hrála třemi druhy loutek – malinkými na tyčce, většími maňásky a svým vlastním obličejem s dotvořeným znakem. Výtvarné prostředky byly jednoduché a čisté, Terezin projev živý a suverénní, přestože jde o její první insce-naci. Je schopná výrazně pointovat situace, střídat vyprávění s interpretací postav, má smysl pro nadhled. Prostřední pohádce O Smolíčkovi by ještě prospělo výrazněji rozehrát jezinky a Smolíčka atakovat postupně tak, aby byl vývoj pohádky zřetelnější. Přes tuto drobnou připomínku je inscenace výbornou ukázkou dobrého pedagogic-kého vedení interpretky (vedoucí Olga Strnadová) i kvalitní sólové loutkářské produk-ce.
Moje pětka ZUŠ Jaroměř, Gyula Urbán, Jarka Holasová: Bleděmodrý Petr
Inscenace o pejskovi, kterému všichni ubližovali, protože byl jiný než ostatní je velmi aktuální. Jaroměřské děti hrají zaujatě a soustředěně, a tak cítíme, že je to i jejich problém. Hrají hadrovými loutkami, které přímo vodí, ale hrají samy za sebe (například si občas předají nějakou sladkost jako vyjádření přízně). Hrají také s malými autíčky či z papíru složenými loďkami, ale i s opravdovým párkem, jehož ukradení je svedeno na Petříka. Hraje se ve scéně složené z vysokého paravánu a překrytého stolu (či soklu) a okolo nich. Na stole při Petrově putování ubíhá látková silnice. Z paravánu se pak po moři spouštějí papírové loďky. Inscenace je silně emo-tivně působivá, a tak se odborná porota rozhodla doporučit ji k postupu na LCH i s vědomím rizika, které s sebou různá představení téže inscenace dětských souborů svou proměnlivostí přinášejí.
Někdo ZUŠ Jaroměř: O Honzoj (podle japonské pohádky)
Jakub Maksymov si pohádku sám napsal a přenesl ji do naší reality. Než in-scenace začne, vidíme prázdné jeviště s hromádkou odpadků. Pak přijde uklízeč v oranžové vestě, tlačící úklidový vozík (z něj místo násad nářadí trčí vahadla loutek), a z nádražního hlášení se dozvídáme, v jakém prostředí jsme se ocitli. Uklízeč zame-tá a nadává na poplivané odpadky, a poté nabídne, že nám bude vyprávět pohádku o tom, jak jindy nehygienický plivanec jednou pozitivně zasáhl. Z vozíku vytahuje loutky vyrobené nápaditě z odpadků, jen pro stonožku odběhne do zákulisí, kde mu ji pomocník navlékne na koště. Poté, protože mu chybějí ruce, požádá o vodění sto-nožky jednoho z diváků, a pak už pohádka, v níž plivanec zlikvidoval nebezpečnou stonožku, spěje ke zdárnému konci. Jde o inscenaci nápaditou a netuctovou, v níž se jistě zúročilo pedagogické vedení Jarky Holasové. Jen by celku ještě prospělo logič-tější propojení rámce s volbou výrazových prostředků pro odehrání pohádky (tedy nikoliv nadávání, ale radost nad odpadky, které lidi zanechávají a které jsou vhod-ným prostředkem pro výrobu loutek; nadávání pak pouze proto, že je lidi nehygienic-ky poplivou…).
Vlastislav ZUŠ Na Střezině Hradec Králové, Felipo Rio de Chou-Costa: Úplněk nad pampou
V programu soubor uvádí, že představení je zkrácenou rekonstrukcí mexické telenovely, kterou v polovině sedmdesátých let uvedla Yucatánská skupina Artistico manuale v mexických deštných pralesích. Už to samo o sobě nastiňuje charakter inscenace, která je vynalézavou parodií. Na scéně vidíme několik televizních obrazo-vek – dějišť - překrytých oponkami a vždy jedna z nich se zvedne, abychom mohli sledovat hlasatele, děj hraný malými marionetami či živě provedený detailní záběr postavy. Soubor odehraje tři díly mnohadílné (tuším, že dvousetdílné) telenovely (za-čátek, prostředek a závěr) a hlasatelé dovyprávějí, co se událo v dílech mezi tím. Inscenace je vtipná, ale místy přece jen nastává trochu stereotyp, který by potřeboval občas něčím nečekaným ozvláštnit. V každém případě jde tématem i zvolenými vý-razovými prostředky o zajímavou inscenaci a je rozhodně v silách inscenátorů uve-dené problémy odstranit.
Divadlo Jesličky, stálá scéna ZUŠ Na Střezině, Hradec Králové, Edward Lear: Čtyři nové knihy třesků plesků
Soubor uvádí, že jde o kontroverzní poctu Edwardu Learovi, městu Hradec Králové a jeho okolí. Inspirováni Learovou poezií mladí lidé vymysleli spolu se svým vedoucím Janem Dvořákem limericky o dědečcích z různých míst Hradce Králové a okolních vesnic, což v duchu patriotismu završují limerickem o sousedních Pardubi-cích. Rýmy jsou vesměs vynalézavé a limericky až na řídké výjimky vtipné a vypoin-tované, a jak ukázal názor nehradeckých členů poroty, mají vesměs co říci i místních poměrů neznalým divákům. Není to inscenace vysloveně loutková, ale loutkářské prvky a postupy v řadě případů využívá a pracuje s nimi. Takže je předpoklad, že by mohla zaujmout i účastníky LCH.