BEZOUŠKOVÁ, Simona: Krajské přehlídky činoherního divadla pro děti s postupem na POPELKU Rakovník 2007. AS 2007, č. 3.

Krajské přehlídky
činoherního divadla pro děti
s postupem na POPELKU Rakovník
2007

Z podkladů krajských odborných porot připravila Simona Bezoušková

Letos se konalo patnáct krajských přehlídek amatérského činoherního divadla pro děti s postupem na POPELKU Rakovník 2007. Osm z nich jsou přehlídky samostatné a sedm je jich spojeno s jinými druhy krajských postupových přehlídek. Letošní celková účast však byla nižší než v letech minulých, což se samozřejmě také odrazilo na počtu nominací, ty byly pouze tři, a doporučení, kterých bylo devět. Na základě rozhodnutí programové rady bylo do programu POPELKY Rakovník 2007 vybráno devět soutěžních inscenací a zbývající tři byly s určením pořadí přijaty jako náhradní. V listopadu se tedy v Rakovníku můžeme těšit na devět nejlepších inscenací určených dětskému divákovi z oblasti amatérského divadla, dvě inspirativní představení a absolventské představení Kurzu praktické režie spolu se slavnostním vyřazením všech úspěšných frekventantů. Nepředbíhejme však událostem budoucím a podívejme se, jak se letos amatérskému činohernímu divadlu pro děti na jednotlivých přehlídkách dařilo.

Praha – POPAD
Letošní nevelká úroda se projevila i v Praze. Krajské postupové přehlídky, kterou pořádá Amatérská divadelní asociace, se zúčastnilo pět soutěžních inscenací. Soubor Rachtámiblatník Praha sehrál svoji pohádku Český Honza autora Zdeňka Kozáka v rámci hlavního programu, ostatní soubory svá díla předvedly na domovských scénách. Byly to: D.S.Monde Praha – Dařbuján Reloaded, Teatro Scamaviste Praha – Jorje a paní zrána, Sdružení Kobylek Praha – Princezna se zlatou hvězdou a Divadlo G:U:P:M Praha se svým názorem na dětské představení. Kvalita všech kusů, které vyšly vesměs z kolektivní autorské dílny jednotlivých souborů, byla velice nízká, v případě D.S.Monde se jednalo spíše o parodii na představení určené nejmenším divákům. Jediná inscenace – Český Honza DS Rachtámiblatník – byla herecky dobře zvládnuta, avšak předloha trpí nadmírou zápletek a konců. Žádný ze zmíněných souborů bohužel na nominaci nebo doporučení nedosáhl.

Praha – Karlínská tříska
S podobným výsledkem skončila i část Karlínské třísky, orientované k postupu na Popelku Rakovník, neboť ani jedna z uvedených inscenací zřetelně nesplňovala kritéria národní přehlídky. V Zlatovlásce vsadilo Divadélko na peróně Praha na osvědčenou Kainarovu předlohu, která je ovšem vhodnější spíše pro loutkové divadlo než pro činoherní iluzivnost. V inscenaci samé vítězila vůle k syté, výrazné a přebujelé charakterizaci postav nad logickým a soudržným výkladem situací a (především) nad důsledným budováním motivací postav. Muzikál Ruperta Dubského a Jana Neckáře Kocour v botách je sledem písňových revuálních čísel, kterým je klasická pohádka spíše záminkou ke spojení do celovečerního tvaru, přičemž tento vykazuje množství nedostatků vzhledem k zákonům dramatické výstavby. DDS Ty-já-tr Praha je nedokázal překonat – nadto k tomu, aby nabídl divákům barvitou a efektní písňovou show, o kterou asi tvůrcům předlohy šlo především, jim dosti chybělo větší zdivadelnění písní a osvobození se od až školského důrazu na tzv. pěvecké zvládnutí písní. O víle Modřence je autorským dílem režisérky DS Máj Praha Ivany Vadlejchové – i zde jde o klasickou iluzivní pohádku, podanou sice herecky vyrovnaně, ale svou poetikou přespříliš televizně popisnou, přímočaře vystavěnou, propojující bez hlubšího zdůvodnění několik konvenčních pohádkových motivů.

Český Krumlov
1. doporučení: DS Tábor – František Nepil: Polní žínka Evelínka
Jedno z doporučení přišlo z krajské postupové přehlídky v Českém Krumlově. Odborná porota na Polní žínce Evelínce Divadelního souboru Tábor ocenila především dramaturgický výběr předlohy, kterou soubor inscenačně naplnil ve všech složkách a také plně ctí humor, styl i humanistické poselství autora. Porota dále ocenila hereckou práci tria Janáčková, Vávra, Konrád, které vhodně volenými výrazovými prostředky, prací s rekvizitou a motivem vyznění inscenace umocnilo. Jednotná a vhodně strukturovaná scéna na pomezí loutkového a pouťového divadla umožňuje vtažení dětského diváka do děje a zručné uchopení příběhu. Jednou z předností je i použití loutek (manekýn), kterých však není využito plně a technologicky (nikoliv technicky), je méně propracované. Českokrumlovské přehlídky se dále zúčastnily: DS Čelakovský Strakonice – Miroslav Pikolon: Trampoty vodníka Česílka a Divadélko Múzika Sezimovo Ústí – Miloš Smetana: Kdo se bojí hejkala.

Radnice – Radnický dráček
Nominace: Podividlo ažažAš – Ch. Dickens, I. Peřinová: Čarovná rybí kostička
1. doporučení: DS Jezírko Plzeň – S. Oubram, P. Bartičková: Láska a povidla
2. doporučení: Studio Divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary – Libuše Hašková a Magdaléna Hniličková: Na cestě
Radnický dráček byl v letošním ročníku velmi silně obsazen – poprvé v historii se přehlídka se svými jedenácti inscenacemi protáhla do tří dnů. Potěšitelná byla i skutečnost, že tvorba pro děti nepůsobila dojmem přívažku ke generační výpovědi dospělých a že se objevilo několik slibných režijních debutů.
Hlavní cenu přehlídky a nominaci na rakovnickou POPELKU získala inscenace Podividla ažažAš Čarovná rybí kostička. Hra naší přední autorky Ivy Peřinové vznikla na základě prozaické předlohy Charlese Dickense. Nejde o složitý děj, spíše o situace chaosu, ze kterých se směřuje hledáním vztahu k harmonii. Režisér Vratislav Mikan st. vytvořil dynamické představení, v němž jsou hlavními hodnotami kolektivní herecká souhra, vitalita a hravost. Půvabné je zejména ztvárnění (s nadsázkou, ale vnitřní pravdivostí) dětských rolí zralými herci. K úspěchu představení přispěla i variabilní scéna Petra Vojkůvky, který nejenže získal cenu za scénografickou originalitu, ale podal i půvabný herecký výkon v roli zlobivého chlapečka Richarda.
První doporučenou je inscenace Láska a povidla Divadelního spolku Jezírko z Plzně. Mladá, nadějná režisérka Petra Bartičková dala konečnou podobu textu Láska a povidla vzdáleně inspirovaném Oubramovým Vodníkem Mařenkou. Text, který získal myšlenkovou ujasněnost, pevnou strukturu i hravost, je pod vedením Bartičkové rozehrán plnokrevnými postavami (Ivana Malátová, Jaromír Jirka, David Chyška, Jitka Racková, Petra Bartičková) a ve vzájemné souhře. Drobným nedostatkem inscenace bylo ne zcela plynulé navazování replik.
Druhou doporučenou inscenací na Popelku byla produkce Studia Divadla Dagmar a pedagogické školy z Karlových Varů nazvaná Na cestě. Libuše Hašková a Magdaléna Hniličková vytvořily na základě keltské, svahilské a katalánské pohádky originální, poetickou autorskou výpověď čerpající nejen z moudrosti a humoru textů, ale i z pocitu putování, jehož konkrétním měřítkem je domov. V arénovém prostoru s minimálním mobiliářem a minimem konkrétních předmětů (proměňujících se v rekvizitu nebo loutku) kombinují obě interpretky vyprávění a hudební projev s dramatickou akcí. Zejména herecký projev Magdalény Hniličkové (cena za herecký výkon) má vnitřní napětí, konkrétnost i tajemství. Jako pedagog se na inscenaci podílela zkušená Hana Franková.

Nový Bor
1. doporučení: 1. neratovická divadelní společnost – František Hrubín: Kráska a zvíře
Odborná porota krajské postupové přehlídky Dospělí dětem se rozhodla doporučit k účasti na národní přehlídce Popelka Rakovník představení Kráska a zvíře 1. neratovické divadelní společnosti v režii Miroslava Krále. Velmi ambiciózní tvar usiloval o realizaci básnického textu převážně formou jevištního obrazu. Souboru se podařilo vytvořit velmi působivou atmosféru, která dokázala silně oslovit i mnohem menší diváky, než pro jaké je text určen. Podílela se na tom především nadprůměrná scénografie a výběr hudby. Vyrovnané a zdařilé byly i herecké výkony. Problémem inscenace však byla malá dramatičnost. Dále pak to, že se nepodařilo na jevišti dostatečně pregnantně realizovat základní režijní záměr – a to, že postava Hlasu, personifikována do postavy Alter Ega, na sebe postupně přebírá zvířecí rysy tak, jak se Zvíře polidšťuje, a nakonec umírá, aby s ní zemřelo vše, co bylo ve Zvířeti nelidské – takže zůstává člověk krásný vně i uvnitř. Tento záměr byl však pouze odilustrován. Režijně nebyly vytvořeny odpovídající vztahy mezi postavami Zvířete, Alter Ega a Krásky. Postava Alter Ega byla velmi zmatečně a nejednoznačně naexponována. Králův režijní záměr si tak divák musel pouze dokonstruovat (měl-li však o to zájem). Přesto porota shledala inscenaci za velmi inspirativní – a to v jejích přednostech i nedostatcích.
Na přehlídce se dále představila inscenace hry J.Š. Kubína a P. Vašíčka Když se čerti rojili DS Scéna Kralupy nad Vltavou. Tvar odkazující k divadlu na divadle a pouličnímu divadlu trpěl především doslovnou ilustrativností namísto hravosti a nedostatečným kontaktem s publikem – a to i přes vynikající, na jevišti živě hranou hudební složku.
DS Hraničář OS Rumburk přijel s představením Chyťte zloděje podle vlastního původního textu (Josef Zach). Zajímavý, i když poněkud didaktický námět se však neubránil některým základním dramaturgickým chybám – často se zásadní věci děly mimo jeviště a byly posléze pouze vyprávěny.
Čarodějnická pohádka Pavla Doležala v podání DS Čapek Děčín se mohla pochlubit vynikajícími ženskými hereckými výkony a humorem. Bohužel dějová linie byla zvláště ve druhé polovině překombinovaná a souboru se ji nepodařilo zinscenovat tak, aby se stala přehlednější a méně zmatečnou.

Tanvald – O zlatý člunek měst Tanvaldu
Krajské postupové přehlídky s názvem O zlatý člunek města Tanvaldu se zúčastnila čtyři soutěžní a dvě hostující představení. Přehlídku zahájil místní soubor E.F. Burian, který pro dětské publikum s velkou pečlivostí a hereckou zkušeností připravil pohádku H. Lisické a J.M. Bourka Ženich pro čertici aneb Sedmimílové boty. Představení dominovaly herecké výkony ve stylové jednotě. Herci se nepitvořili, své postavy tvořili přirozeně. Hrálo se v jednoduché, účelné scéně a v odpovídajících kostýmech. Kladem byla práce s textem, který byl výrazně seškrtán. Tím se jeho mnohomluvnost podařilo zmírnit, což inscenaci velice prospělo, i když didaktický závěr se odstranit nepodařilo. Jistým problémem je, že postavy si v situacích spíše povídaly než aby jednaly, takže příběh se nese v jisté obecné rovině.
Druhé soutěžní představení Zkoušky čerta Belínka Zdeňky Horynové přivezl do Tanvaldu DS J.J. Kolár při TJ Sokol Poniklá. Problém nastal hned při otevření představení, hudební úvod byl příliš dlouhý. Potom na jeviště chaoticky přicházeli herci, nebylo jasné, kdo je kdo a oč záporným postavám vlastně jde, neboť nebyly vystavěny vztahy. Hra má více plánů – tematických i scénických – a je nezbytná úprava textu. Režisérka Pavlína A. Holubcová ji upravila jen cudně, takže téma zaniklo v balastu slov. Jediným občasným hybatelem děje byl čert Belínek ztvárněný Bárou Kavánovou.
DS FRK při ŠKK Nová Ves nad Popelkou přivezl pohádku Jana Makáriuse Koláč štěstí. Inscenace byla obohacena písněmi a hudbou Miroslava Pěničky, což ji velmi prospělo, neboť herci zpěv bravurně zvládali. Hrálo se v jednoduché iluzivní dekoraci. Herci jako postavy vycházeli z živých obrazů vytvářených v rámech postavených do půlkruhu kolem trůnu. V polovině však začal plíživě váznout temporytmus především proto, že protagonisté nedokázali v situacích odlišit rytmus písní a rytmus dialogů. Lze říci, že ve slovním jednání byli nezkušení a rovněž realizace mizanscén nebyla nejlepší.
Závěrečným soutěžním představením byla inscenace Divadelního studia Turnov Vstupte, kterou napsal Petr Haken. Hra čerpá z prostředí reality show a podnikatelského managementu. Hrdiny jsou Manipulátor a devět dívek, účastnic castingu, které ovšem netuší, že casting je falešný, že jde o hru a voyeurství, a následně o finanční zisk pro Manipulátora. Inscenace probíhá ve třech obrazech, či přesněji fázích, a používá dvou diametrálně rozličných prostorů: reálného a stínohry. Představení bylo obsazeno jedním zkušeným hercem a devíti ne příliš herecky vybavenými dívkami. Tento fakt se poněkud podepsal na vyznění děje, což ale nijak nesnižuje divadelně a autorsky zajímavý počin. Vzhledem k tomu, že se Divadelní studio Turnov s inscenací Vstupte soutěžně zúčastnilo i krajské postupové přehlídky v Havlíčkově Brodě, což je v rozporu s propozicemi, je tato inscenace diskvalifikována a rozhodnutí tanvaldské poroty doporučit tento kus do inspirativního programu POPELKY Rakovník 2007 tak nebude bráno v potaz.

Červený Kostelec
Krajské postupové přehlídky v Červeném Kostelci se s představením pro děti nezúčastnil žádný soubor.

Miletín
Stejně tomu bylo i v Miletíně.

Havlíčkův Brod – Dospělí (pro radost) dětem
Nominace: DS při TJ Sokol Lázně Toušeň – H. Němcová, V. Vedral: Matěj a čarodějnice
Bezkonkurenčně největším zážitkem havlíčkobrodské regionální přehlídky Dospělí (pro radost) dětem byla pohádka Matěj a čarodějnice DS při TJ Sokol Lázně Toušeň. Dvojpříběh o třech čarodějnických učnicích, které koukají, kudy se vyhnout škole, a o kovářovic Matěji, jenž ne a ne se ženit, dokud se nesetká právě s tou z čarodějnic, co by pořád spala, je dobrou příležitostí k rozvinutí hereckého jednání a inteligentní zábavy. Slušná předloha, divadelní cítění a potřebná míra talentu i poučení daly vzniknout inscenaci živé, nabité smysluplnými pohybovými akcemi, barvitě groteskní, plné přesně vypracovaných a načasovaných gagů s dokonalou vzájemnou synchronizací, se spoustou nápadů, které vždy míří k sdělení situace, děje, tématu. Rezervou je v tuto chvíli především samotný konec. Hlavní zápletka, jak napovídá titul, se točí kolem vztahu kovářovic Matěje a nezbedné čarodějnice Kačizny, ale ti jsou v závěru odsunuti do pozadí a místo toho dvě zbylé žačky řeční o tom, že se umyjí, určitě uspějí mezi lidmi, zatímco dosavadní fanatická učitelka udělá kotrmelec a prohlásí, že rozpouští školu, aby se mohla vdát. I tak jde však o inscenaci, kterou je radost vidět, slyšet a zažít.
Přehlídky se dále zúčastnilo Absolutní divadlo Brno s inscenací O dvanácti měsíčkách, kterou podle pohádky B. Němcové zdramatizoval režisér Miloš Brunďa. Té bohužel příliš neprospělo přidání postav Větru a Času, díky kterým nemusel mít divák o Marušku ani na vteřinu strach. Velká loupežnická pohádka (B. Vítovcová podle J. Čapka) DS Tyl Čelákovice nabídla slušné herecké výkony i řadu oživujících zcizení, ztrácela se v ní však (i vinou ne zcela přehledně budovaných mizanscén početného ansáblu v malém prostoru) hlavní linie příběhu, napětí z něj plynoucí a hlavní téma. Podle odborné poroty krajské přehlídky se již zmiňovaná inscenace Divadelního studia Turnov Vstupte poněkud minula se zaměřením přehlídky. Pokus o modelové psychodrama se totiž s dětským divákem jakéhokoli věku zcela míjí. Pohádka Jaroslava Koloděje O princezně, která snášela zlatá vejce v podání DS Zdobničan Vamberk vynikala několika slušnými hereckými výkony a barvitými kostýmy, ale také nejasnými motivacemi mnohých postav a nesdělným smyslem příběhu. DS Klicpera z Chlumce nad Cidlinou potěšil v inscenaci O kuchaři Nosáčkovi a rychlonohém dráteníčkovi (Olga Lichardová na motivy pohádky W. Huffa Trpaslík Nos) především množstvím mladých tváří, které jsou příslibem, že amatérské divadlo pro děti snad nezahyne, u nichž však také nepřekvapí obtížnost, ne-li nemožnost zvládnutí psychologicko-realisticky pojatých postav. Ambiciozní Taneček přes dvě pekla M. Kratochvíla a P. Labíka v podání DS při MKS Červený Kostelec má silnou stránku v muzikálovém herectví a slabší v televizní předloze, která je sice troškovsky rozverná a lehkonohá, ale tím i roztěkaná tematicky, motivačně a dramaticky.

Třešť – Třešťské divadelní jaro
Na jinak bohatém programu Třešťské divadelního jara byla letos k nalezení jen jedna jediná pohádka, se kterou přijel DS Svatopluk Benešov. Líného Honzu na motivy Nezbedných pohádek Josefa Lady sepsal Josef Pšenička. Jeho textová předloha i inscenace se ovšem podle slov odborné poroty minuly se smyslem žánru.

Žďár nad Sázavou – Pohádkový mlejnek
1. doporučení: Divadlo Dráček Brno – Zina Hošková: Čert a Káča
Divadlo Dráček není ve Žďáru nováčkem, letos vyzval k autorské spolupráci Zinu Hoškovou, která vyšla ze známých motivů a napsala pohádku Čert a Káča. Vznikla inscenace naznačující tematické zaměření na příběh hubaté Káči, která svou nadměrnou energií odrazuje i zamilovaného ovčáka Jíru, takže jako ženich se přimotá poněkud nešikovný a malinkatý čertík. Káča svou pracovitostí spacifikuje peklo, získá Jíru a ještě pomůže kamarádce Marjánce zbavit se dotěrného Pana správce, který místo vynucené svatby skončí v pekle. Dramaturgický záměr je zřejmý, ale je třeba i v textu přesněji zdůraznit motivy některých činů Káči a Jíry. Hlavní práce je však na režisérovi, aby vedle až předimenzovaných scén s čerty více prokreslil motivace ostatních postav z lidského světa. Ujasnění základní myšlenky o vítězství pracovitosti a poctivosti nad leností a zlem je hlavním úkolem pro dotvoření jinak snaživě připravené inscenace.
Ochotnický divadelní soubor Svatopluk z Hodonína uvedl hříčku Život na mezi, jejíž text pro jeviště podle knihy F.R. Vojíře upravil Rudolf Kovář. Celá inscenace se nesla v nepříliš vzrušivém tempu volně navazujících epizod a písniček, z nichž většině chyběla jasná pointa. Nesporným kladem inscenace bylo široké věkové spektrum hereckého souboru od dětských představitelů přes sympatické herecké mládí až ke zkušeným bardům.
Sympaticky mladé Divadelní studio „V“ Brno uvedlo vlastní verzi Nezbedných pohádek Josefa Lady. Inscenace Nezbedné pohádky o drakovi přes veškerou zcela zjevně pečlivou režijní a pedagogickou práci s herci zůstala celkem efektní podívanou, avšak s přemírou dlouze rozváděných epizod, jimž chyběla vzájemná provázanost, a to především v motivaci jednání postav.
Absolutní divadlo Brno je bohužel dalším, které se soutěžně s jednou inscenací zúčastnilo dvou přehlídek. S Císařovými novými šaty, které podle známé Andersenovy pohádky upravil režisér Miloš Břunda, vystoupilo i v Němčicích nad Hanou.

Němčice nad Hanou – Hanácký divadelní máj
Nominace: DS Rotunda Znojmo – Božena Fixová: Kterak se čert o princeznu pokoušel
1. doporučení: DS Hugo v Prostějově – Josef Kolář, Marek Eben: Kocourek Modroočko
Divadelní soubor Rotunda Znojmo v režii Václava Berana se představil rozvernou pohádkou autorky B. Fixové Kterak se čert o princeznu pokoušel. Byť scénář hry nepatří mezi veledíla, podařilo se souboru povýšit své představení nad předlohu. A to promyšleným řešením scény, výborným herectvím se spoustou dobrých nápadů a použitím antiiluzivních divadelních postupů. Ale i v této velmi pěkné inscenaci občas došlo k prostoupení nedostatků scénáře na povrch. Nicméně, přes všechna pro i proti – kdy oněch pro je jednoznačně více – byla porota svědky invenčního představení, s jemuž podobnými by se ráda na jevištích dětského diváka setkávala častěji.
Režisérka Hana Kotyzová prostřednictvím kolektivu DS Hugo v Prostějově, který je složen z mnoha mladých lidí, nastudovala pohádkový muzikál Kocourek Modroočko s hudbou Marka Ebena. Soubor si vybral pro své záměry více než vhodný titul, a s mírou zpracování nelze jinak nežli souhlasit. Vyrovnané herecké výkony v syntetickém spojení se zpěvem a tancem, jak to vyžaduje muzikál. Barevná scéna, zvládnuté kostýmy, propracované masky, a to vše za doprovodu živé kapely. Snad chybělo jen trochu více energie, nasazení, zvládnutí techniky (ta je bohužel často překážkou dobrému výkonu) a jasněji sdělené téma příběhu.
Klasickou pohádku Boženy Němcové Sůl nad zlato – dramatizace Radovan Lošťák – nazkoušel DS OB Troubky. Umluvenou předlohu soubor nepřekonal, jevištního jednání se tak diváci bohužel nedočkali.
Absolutní divadlo z Brna přivezlo dvě autorská představení, tedy dvě pohádky. B. Němcová – Miloš Břunda O dvanácti měsíčkách a H.Ch. Andersen – M. Břunda Císařovy nové šaty. Obě inscenace narážely na základní problémy v dramaturgii i režii. Nicméně se jedná o mladý divadelní kolektiv, který určitě brzy najde cestu k vyšší kvalitě svých představení.
Divadelní soubor ŠOK Staré Město zahrál na Hanáckém divadelním máji vlastní jevištní adaptaci pohádky Jana Drdy Zapomenutý čert. U této inscenace porota narazila na zásadní problém etický, tj. dramaturgické vyřešení postavy Plajznerky. A to jak z hlediska scénáře, tak i ve smyslu režie a herectví.
DS TAK JO z Brna se předvedl s pohádkovým příběhem Jak to bylo ve Strašidlákově. Vzhledem k tomu, že se porotě předloha jevila v celkovém kontextu jako nejslabší, většina připomínek směřovala právě na hlavu autorky a režisérky v jedné osobě Jany Blažkové.
Nezbednosti lišky Bystroušky na motivy známého příběhu R. Těsnohlídka přivezl Dramatický kroužek DPS Mládí z města Litovel. DPS Mládí patří spíše do kategorie děti dětem. Tak jako tak se soubor svého úkolu ale zhostil se ctí.


Slavičín – Valašské křoví
1. doporučení: Malá scéna Zlín – A. Lindgrenová: Pipi dlouhá punčocha
2. doporučení: Divadlo POINT Prostějov – R.L. Stevenson: Ostrov pokladů
Obě představení pro děti mají shodné rysy, jako nadstavbu nad prostý dobrodružný či pohádkový příběh vytvářejí i spoustu míst, která pobaví dospělého diváka. První z nich je Ostrov pokladů R.L. Stevensona Divadla POINT Prostějov. Tato interaktivní inscenace, která je na jednu stranu snem malého Roberta a na stranu druhou divadlem na divadle, se hrála v aréně a zapojovala do hry i diváky (tu jako mořské ryby, jindy jako tvory z pralesa), je velmi svěží, mladou inscenací a z protagonistů je cítit chuť hrát a zároveň hrát si, což je zejména u dětských představení velmi důležité.
První doporučení na rakovnickou POPELKU získala inscenace Pipi dlouhá punčocha A. Lingrenové, která byla druhým představením Malé scény Zlín na Valašském křoví. Příběh copaté Pipi a jejich dvou přátel plný fantazie a hravosti byl, jak jsme u Malé scény Zlín zvyklí, precizně ukotven v rámci žánru a stylu. Inscenace se na rozdíl od Ostrova pokladů opírá více než o improvizaci o přesnou charakteristiku postav a situační gagy. Mezi ty nejpovedenější patří zejména scéna s policisty a lupiči.

Karolinka
Přehlídky se letos žádný soubor s inscenací určenou dětskému divákovi neúčastnil.

Ostrava
Krajská přehlídka byla vlastně docela paradoxní. O jeden soubor více než v minulých letech (šest), z toho byly čtyři texty vzniklé v souborech, jeden text cizího autora, avšak také z amatérské produkce. Pouze jedna předloha byla z oblasti tzv. konzumní „pokleslé“ produkce (Vladimír Čort: O líných strašidlech). Důvody, proč přesto nebylo nic nominováno ani doporučeno, leží tedy převážně v inscenační rovině.
Jiným důvodem je fakt, že patrně nejlepší inscenace Dědictví v podání Divadla bez střechy Ostrava, kterou lze pojmenovat jako akční divadlo plné soubojů se zbraněmi i bez nich, s drobným příběhem na téma, kdo si vybojuje právo zdědit krčmu, není divadlem pro děti. Spíše jí budou slušet nádvoří hradů a zámků a další produkce open air.
Autorské texty nebyly však ani z hlediska literární úrovně žádné skvosty. Příkladem může být autorská pohádka Petra Spurného nazvaná Čertovská pohádka. Příběh nemá jasnou dramatickou stavbu, o niž by se soubor DS Jitřenka Ostrava mohl opřít. Vznikal postupně v průběhu zkoušek, kde nebyl čas na domýšlení vztahů, motivací apod.
V jiném případě DS Magnet Bruntál, přesněji řečeno Dana Šenkyříková jako divadlo jednoho herce se pokusila s využitím nedivadelní zkušenosti – výchovy vnoučat, poprvé nabídnout dětem z mateřinek typ spoluhrajícího divadla, v němž by s dětmi komunikovala a zejména v hraných improvizovaných pohádkách na scéně spolupracovala. Zatím se potýká s bezprostředními reakcemi dětí, na něž není zcela připravená.
Klauniáda ZUŠ Edisonova Ostrava byla sice půvabná, ale hodně jednoduchá a krotká. Ze zvoleného žánru lze rozhodně vytěžit mnohem více.
Diogenes Martina Prajse (vedoucí jiného ostravského amatérského divadla) v inscenaci Lidového divadla z Krnova je pokusem o výpověď o dnešním světě. Autor trochu násilně pouští do světa televizních reality show a rodiny jejich televizního moderátora, originálního antického filozofa. Nemá kladného hrdinu a je velkou otázkou, zda je tato konstrukční modelová hra určena dětem. Těžko se v ní orientuje i dospělý, navíc ji soubor inscenoval s využitím psychologického realismu, což velmi zkomplikovalo postavení některých situací, např. Diogenovu ochotu být v rodině televizního moderátora milencem dcery i matky. Grotesknímu obrazu světa by patrně daleko více prospěla nadsázka a stylizace.
Na inscenaci Pohádka o líných strašidlech Vladimíra Čorta DS Na Podolí z Hradce nad Moravicí bylo cenným snad jen to, že začínající a zcela nezkušený soubor byl ochotný naslouchat tomu, proč je vybraná předloha špatná. Snad si to odnese do další práce.

Programová rada, která se sešla 31. května, přijala všechny nominace a z doporučených inscenací po dlouhé a pečlivé diskuzi vybrala do programu POPELKY Rakovník tyto inscenace: Pipi dlouhá punčocha – Malá scéna Zlín, Polní žínka Evelínka – DS Tábor, Na cestě – Studio Divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary, Čert a Káča – Divadlo Dráček Brno, Ostrov pokladů – Divadlo POINT Prostějov, Kocourek Modroočko – DS Hugo při ZUŠ Vl. Ambrose Prostějov. Náhradníky jsou: Láska a povidla – Divadelní spolek Jezírko Plzeň, Kráska a zvíře – 1. neratovická divadelní společnost, O líné vodnici a zlé mořské babici – Divadlo Prádelna Rosice.