KUCHAŘ, Vladimír 100 let divadelních ochotníků v Horních Datyních, 1908-2008.

100 let divadelních ochotníků v Horních Datyních. 1908 - 2008
Zapomenutá tradice v tělovýchově

Připravil: Vladimír KUCHAŘ

pro výstavu v místní knihovně 26.7.2008
Nově doplněno z archivu TJ pro výstavu 15.3.2009

Nejvýznamnější kulturní aktivitou v Horních Datyních, která ovlivnila život obce v první polovině 20 století, byla bezesporu činnost místních divadelních ochotníků. Podobně jako v okolních obcích i u nás se začalo právě před 100 lety hrát amatérské divadlo. Jejich počátky jsou spjaty se sociálně demokratickou stranou, založenou v obci roku 1907. Již v následujícím roce získává tato aktivita v organizaci podporu a její důvěrník Emil Raška (1883 – 1976) kupuje starší divadelní jeviště, které pak sloužilo pro činnost ochotníků až do roku 1920. Na počáteční činnosti v roce 1908 se podíleli hlavně pánové Emil a Robert Raška a L. Poloch. Jak uvádí dobový zápis, „ještě v obci pro tuto akci porozumění nenašli“, proto na výpomoc přizvali spolustraníky z Vratimova - Podlesí: Zárubu, Mlynka, Krupu, Ševčíka, Kulu a z žen Kulovou a Najmanovou. Již v následujícím roce tento dramatický kroužek nacvičil a uvedl pět divadelních představení. Jak uvádí zápis z roku 1910, hrála se představení v restauraci U Kaloče. V dalším roce uvedli hry: „O českou školu“, v druhé části roku pak „Zmatek nad zmatek“. Jedna z uvedených her byla odehrána pro veřejnost také ve Václavovicích.
V roce 1914 se již hraje představení “Vojnarka“ v přírodním prostředí v lesíku J. Slívy čp. 26.
„Na roli“.
9. 3. 1919 zakládá tato strana Dělnickou tělocvičnou jednotu – DTJ a mimo cvičení její členové spolupracují při nácviku krátkých scének k Mikuláši, Silvestru a také divadelních kusů. Kronikář DTJ Štěpán Kožušník č.p. 2 si vzpomíná na dvě velice vydařené divadelní hry těchto ochotníků „Cikánčina pomsta“ a “Krásná Sidonie“. Také zapsal příhodu s kupletem „Tluku, tluku máslíčko“, který zpíval jistý občan a „správně to dotluk“ - dostal trému, utekl z jeviště a zařekl se, že se již více na něm neobjeví. Dále v kronice uvedl obsazení jiného kupletu „Kocourek a kočička,“ v kterém ho zaujal zpěv Jana Tomise a Emilie Václavkové. V silvestrovských scénkách obvykle ztvárnil Starý rok Jan Tomis a Nový rok Štěpánka Borová. Ještě vzpomenul na operetu popisující dobu 1. světové války, kde raněného vojáka hrál Josef Slaný.
V roce 1920 je zhotoveno, již pro potřeby DTJ, nové divadelní jeviště a dosavadní je za původní obnos 40 korun prodáno dále do Bludovic. Nákup materiálu v ceně přes 10 000 kč pro nové jeviště, byl hrazen podle záznamu takto:
Strana soc. dem. ------------------------------- 1650 kč.
DTJ ------------------------------- 1500 kč.
Školní haléřový spolek H. D. ---------------- 500 kč.
Obec H. Datyně ------------------------------- 300 kč.
Fin. fond z akcí na jeviště -------- ----------- 1300 kč.
V témže roce bylo rozhodnuto, že většina podílníků bude vyplacena, a jeviště se převedlo na soc. dem. stranu a DTJ. O jeho provozní způsobilost se starali: A. Žáček a J. Mokroš.
V březnu roku 1921 jednota vystoupila s představením „Hříšnice“ a 1. 5. na Táboru lidu v obecním hostinci uvedli hru „Průboj“. Výtěžek této hry věnovali DTJ v Třebovicích. K výročí 28. října žactvo s dorostem nacvičilo hru „Učitel ve francouzském zajetí“. V prosinci členové DTJ ještě stihli nastudovat a vystoupit s divadelní hrou „Drama čtyř chudých stěn“. Také Silvestrovský večer byl plný divadelních skečů za doprovodu hudby J. Borového. Pro politické neshody v tomto roce, které ostatně postihly celou stranu, část členů opouští sociální demokracii a založili v obci KSČ a Federalizovanou dělnickou tělocvičnou jednotu - FDTJ. Součástí jejich činnosti byla i divadelní aktivita, která je uvedená dále.
V roce 1922 se zástupce DTJ A. Žáček zúčastnil valné hromady Župy moravskoslezských divadelních ochotníků a spolu s E. Raškou později ještě absolvovali kurz režisérský a maskování. V tom roce jednota společně s místní Maticí osvěty lidové, se kterou také spolupracovala, uvedla divadelní hru F.S.Tůmy „Stařeček Holuša“ se vstupy hudby J. Borového. Výtěžek z představení 210 kč. byl určen ve prospěch Národního divadla Moravskoslezského. Představení ještě bylo zopakováno ve Václavovicích. V lesíku F. Slívy čp. 26 se pak uskutečnilo společně s DTJ z Václavovic velice zdařilé divadelní představení „Jan Výrava“ za rekordní účasti diváků. Titulní role obsadili L. Tomis a učitel E. Sklář. Po ukončení hry se ještě konala lidová veselice. V říjnu byl sehrán divadelní kus „Lucerna“ ve prospěch sociální demokracie a v prosinci uvedli divadlo „Zmatek nad zmatek“. V tomto roce strana schválila, že každý spolek, který bude využívat jeviště pro divadlo, zaplatí poplatek 10% ze zisku. Také místní škola dostala odměnu 130 Kč. za výpomoc učitelského sboru při konání těchto představení.
V roce 1923 v březnu a dubnu se v obecním hostinci sehrála opereta K. Fořta „Z českých mlýnů“ ve spolupráci s hudbou J. Borového. V přírodě se pak uvedla divadelní hra „Maryša“ společně s místní Maticí osvěty lidové a hudbou J. Borového. Učitelský sbor školy spolu s dramatickým odborem DTJ připravil u příležitosti 50 let od založení naší školy hru„Václav Hrabčický z Hrabčic“. Za spolupráci učitelského sboru se DTJ rozhodlo dobrovolně odvádět škole na její provoz 1/3 z čistého zisku ze vstupného. Zdařilou akci v režii DTJ bylo i hostování souboru Ruských vysokoškolských studentů s hrou „Můza“. Činnost ochotníků se také rozšířila o zakoupené loutkové divadlo se čtyřmi loutkami. Ve stejném roce uvedli své první loutkové představení pro veřejnost „Kašpárek ve službě“ za velké účasti dětí i rodičů. V závěru roku mělo malou návštěvnost představení „Z manželského ráje“ a ještě se pořádala silvestrovská zábava s divadelní hrou „Michal a Matěj domobranci“. Za „hospodáře jeviště“ pro následující rok byli zvoleni A. Tomis a F. Epinger. Člen výboru ve funkci režisér je uveden A. Žáček.
Další loutkové představení pod názvem „Čarovný prsten“ se uskutečnilo v únoru roku 1924 a v dubnu ještě „Honza u krále“. Byly také dokoupeny další loutky pro lepší práci tohoto divadla. Jeviště bylo doplněné o nápovědu a pojištěné na částku 6 000 kč. V obecním hostinci se uvedla divadelní hra „Písmákova dcera“ s doprovodní hudbou J. Borového. U příležitosti 500 let od úmrtí J. Žižky sehráli „Otec božího lidu“ a dorost DTJ připravil hru „Krakonošova medicína“. V listopadu pak členové předvedli divákům hru „Vojnarka“ v hlavní roli s učitelkou Marii Simonovou. Pro děti uvedli loutkové divadlo „Jeník a Mařenka.“ Na silvestrovskou zábavu pak byly připraveny krátké divadelní scénky a zpívané kuplety.
Počátkem roku 1925 se uskutečnilo loutkové představení „Hloupý Honza“. Také u nás na oplátku hostovali ochotníci z Václavovic s představením „Nevěsta z obžínek“ a DTJ Zárubek hrál v přírodě hru „Za svobodu“. Místní ochotníci vystoupili s hrou J. Skružného „Kometa Hanzelínová,“ dále „Hyeny“ od F.S.Tůmy, ve které hostoval p. Kapek. Pro děti připravili loutkové představení „Honza princem“. Dorost nacvičil veselohru „Venoušek a Stázička“ v provedení F. Kožušníka a M. Kuchařové. Na závěr roku ještě diváci zhlédli hru „Zápas o nevěstu“.
Počátkem roku 1926 se uskutečnilo představení „Gorali“ k uctění památky zemřelého spisovatele F. S. Tůmy. Jako host ve hře vystoupil L.Tomis. V květnu se hrála veselohra „Palackého třída 27“ a výnos z tohoto představení byl věnován škole. V červenci DTJ předvedlo na svém „letním cvičišti“, kde hrávalo divadla v přírodě veselohru „Veselá vojna“ a po skončení hry se konala již obvyklá lidová veselice. V září se uskutečnila další hra „Handlíř Binar“ v hlavní roli L. Tomis s doprovodnou hudbou J. Borového. V průběhu hry se udála i žertovná příhoda, kdy jeden z herců vyzval účinkující na jevišti, aby se pomodlili za zemřelého. Při této scéně se začala modlit i jedna ze starších divaček z hlediště a na sále se v zápětí ozval mohutný smích. Tato hra se již uskutečnila na nově zbudovaném stálém jevišti. Vzniklo přístavbou k zadní části Družstevního domu, a tím ochotníci získali větší prostory v sále a nové vyvýšené jeviště s nápovědou, šatnou a maskérnou. Přístavbu realizovala obec ve spolupráci DTJ ,která odpracovala 474 hodin a také se podíleli členové FDTJ. DTJ do nové přístavby darovalo kulisové jeviště a obec se zase zavázala organizaci umožnit bezplatné užívání nového jeviště následujících 10 let. Po celkovém dobudování byl při DTJ vytvořen nový dramatický odbor pod vedením A. Žáčka (režisér), F. Epingera, K. Urbanece a O. Adamusové. Prostory využívali i ochotníci z FDTJ, kteří začali kvalitou svých her DTJ zdatně konkurovat. Další období můžeme proto nazvat „zlatou érou“ místního divadelnictví, která trvala do roku 1938. Podle pamětníků byl tento rostoucí zájem o divadlo ovlivněn, také velkou nezaměstnaností mladých lidí a nastupující hospodářskou krizí zpočátku třicátých let. Další veselohra z roku 1926 se jmenovala „Z nařízení bytového družstva“ a na Silvestrovské akci byly uvedené jednoaktovky s žertovnými vstupy a kuplety za doprovodu kapely J. Borového. Děti zhlédli v tom roce jedno loutkové představení.
Počátkem roku 1927 se hrála opereta „Kouzlo mládí“, ve které zpěvy hudebně doprovázel ředitel školy z Rakovce pan Mojžíšek. Dále se sehrálo sociální drama „Drama čtyř chudých stěn“. V říjnu bylo na jevišti „Obecníku“ uvedeno představení „Noční šichta“a v prosinci ještě velmi zdařilé představení hry „Strakonický dudák“ - odpoledne pro děti a večer za hojné účasti pro dospělé. Jako hosté v něm vystoupil místní učitel J. Otahal a řídicí učitel J. Pudloň. V tom roce ochotníci připravili dvě loutkové představení.
V lednu 1928 byl uveden ve Václavovicích v restauraci u Tieleckého pro tamní DTJ „Strakonický dudák“. Zisk měl být rozdělen mezi obě organizace, ale představení bylo ztrátové. V dubnu byla velice úspěšná veselohra z vojenského prostředí „Újezdské kasárny“. Jak uvádějí dobové prameny, herci „ při nácviku této hry se nemohli dostati z místa pro smích, jenž s nimi lomcoval“. „Také obecenstvo při uvedení hry se přímo válelo po spolusedících divácích a několik jich odešlo již v 2. jednání, poněvadž se nemohli více smát“. V této hře zvláště vynikli učitelé J. Pudloň a Otáhal, dále Š. Kuchařová, A. Pastrňák, J. Urbanec, Š. Kožušník a F. Kožušník. Zpěvy nacvičili učitelé Otáhal a Kaloč. V květnu dorost pod vedením svého vychovatele připravil pohádku A. Šímy „Sedmikráska“. V červnu byla hrána na hřišti jednoty opereta od K. Fořta „Kráska ze Šumavy“a na závěr se konala veselice. Dalším představením v září byl „Převrat“ autora B. Č. Lipovského. Počátkem prosince uvedli za režie A. Pastrňáka „Moderní ženu za každou cenu“ a před koncem roku ještě od F.Olivy za doprovodu hudby J. Borového hru „Honba za nevěstou“. V tomto roce pracoval dramatický odbor DTJ ve složení: A. Žáček, A. Pastrňák, Š. Kožušník, Š. Kuchařová a J. Urbanec. Také byla nadále dobrá spolupráce s učiteli místní školy, kteří učinkovali v mnohých představeních. I účast diváků v tom roce byla hodnocená jako „přímo skvělá“.
V dubnu 1929 diváci zhlédli operetu „Ty ani nevíš, jak tě mám ráda“, v květnu, pak sociální kus B. Lipovského „Okovy“. Také v říjnu bylo vystoupení podobného žánru „Nový život“. Místní dorost připravili představení „Honza v zakletém zámku“. Závěr roku patřil veselohře od Maříka „Chyťte zloděje“ a loutkovému představením pro děti „Kašpárkové pometlo zametlo“. Celý rok byl také ve znamení oslav 10 let DTJ a v předvečer oslav se konala v Datyních „nevídaná novinka - lampiónový průvod“ s odhalením nového jednotářského praporu.
V březnu roku 1930 zhlédli jedno loutkové divadlo „Probuzení“ i děti z Václavovic a také z Vratimova. Toto divadlo bylo také pronajímáno do Vratimova a Václavovic. Dva ochotníci DTJ se v tom roce zúčastnili i loutkářského kurzu. V dubnu se konalo představení Tůmy „Pasekáři“. Na červenec jednotáři připravili na cvičišti hru „Naší furianti“. Bylo špatné počasí, ale akce se vydařila. Na počest 28. října se hrálo „Děvče jako květ“, také tehdy počasí nepřálo. V prosinci pro místní hasiče uvedli aktovku „Dvě Laurinky“. Na závěr roku připravili dorostenci pohádku „Opičák Fuk“. Silvestr oslavili jednotáři hrou „Ta naše Marie“.
V dubnu občané zhlédli veselohru „Bílá myška“, v květnu 1931 v režii A.Žáčka bylo uvedeno sociální drama “Utrpením k vítězství“ a na závěr roku hra „Ondráš pan Lysé hory“. Pro děti se hrálo ještě jedno loutkové představení. Také ochotníci vypomohli Osvětovému sboru ve hře „Zemský ráj to na pohled“.
Divadelním režisérem v roce 1932 je Josef Kuchař. V březnu uvedli veselohru pro děti a dospělé „Tatínek jde na manévry“. 1. května připravili ochotníci hru F.S.Tůmy „Na šachtě“za režie A. Slívy. Představení bylo součástí oslav 25 let místní sociální demokracie. V říjnu se konalo představení „K. H. Borovský“a v závěru roku byla uvedená veselohra „Matka Kračmerka“. Starší žáci v založeném loutkářském odboru uvedli pro děti „Princezna Dobromila“, „Pán Franc na zámku“ a „Jak Kašpárek strašil Kubu“. S živým loutkovým divadlem, také hostovali ochotníci z DTJ Zárubek.
V lednu 1933 se uskutečnila veselohra „Není v mlýně nad legraci“po které byla taneční zábava a v dubnu pak sociální drama „Až vstaneme z mrtvých“. V říjnu bylo představení „Zchudlý písničkář“ a v prosinci veselohra se zpěvy, které nacvičil místní hudebník Kresta „Pražáci na venkově“. Pro děti byly uvedené loutkové představení: „Blaničtí rytíři“, „Jak Kašpárek se Šmidrou chytali vodníka“. Jak uvádí inventární soupis z toho roku, měli loutkáři již 55 výměnných kulis, 16 loutek s garderobou, 4 loutky zvířat a k tomu přepravní skříň. Zachovalý seznam divadelních rekvizit té doby obsahoval již sto položek.
V roce 1934 byl režisérem A. Žáček spolu s F. Urbancem a patnáct ochotníků se zúčastnilo divadelního kurzu ve Vratimově. Tamní ochotnický spolek „Jirásek“ také hostoval s proti klerikální hrou v H. Datyních. Velkou návštěvnost počátkem roku měla divadelní hra našich ochotníků „ Jánošík“ a podobný úspěch zaznamenala i opereta „Muzikanti z české vesnice“ hraná v dubnu. V květnu bylo uvedeno sociální drama „Srdce na haldách“, další hra, určená původně do přírody, „Zelené království“, byla pro nepřízeň počasí opět uvedená v Družstevním domě. K výročí 28. října byla připravená hra „Nevěsta legionářova“. K závěru roku ještě sehráli s velkým úspěchem humornou operetu „Veselí tři mušketýři“. Pro děti ochotníci připravili celkem čtyři loutkové představení, dvě s názvem: „Jak Kašpárek dělal u dvora“ a „Zlatý pták“.
Valnou hromadou DTJ v roce 1935 byl zvolen režisérem F. Urbanec a jeho zástupcem, který v tom roce prošel i příslušným kursem, byl J. Borový. V březnu připravili divadelní hru „Evropa hoří“ a v květnu se hrála málo zdařilá hra „Tonda a Venca řeší krizi“. V druhé polovině roku pak byla uvedena tentokrát úspěšná veselohra „Pánem na rodné hroudě“, činohra „Proletáři“ a veselá opereta „Dva vojáci od muziky“. Představení již byla zahajována nově zakoupeným zvonkem. Děti zhlédly dvě loutková představení.
V následujícím roce byl zvolen režisérem J. Borový, který také absolvoval režisérský kurz. V únoru uvedli loutkáři představení ve zbudované „chatě“ na cvičišti za účasti 90 dětí. Tato bouda byla odkoupená od hokynáře Borového v roce 1933 a po opravě sloužila potřebám DTJ. Další měsíc dorostenci připravili pro děti pohádku „Honza v zakletém zámku“ a během roku připravili ještě další dvě loutková představení. V dubnu dorost pod vedením A. Kuchaře uvedl divadelní hru „Venouš Stázička“. Na červenec byla připravena opereta „Madlenka z kovárny“ uvedená DTJ z Bartovic, na které se podíleli i dva naší herci. Toto zdařilé představení se konalo v přírodě a na závěr s taneční veselice. Úspěch také měla v říjnu připravená divadelní hra „Zlatý liják“. Učitelský sbor spolu s ochotníky uvedl u příležitosti 25. let Školního hal. spolku hru „To za Rakouska nebývalo“. Velice zdařilou na závěr roku byla ještě opereta „Pro tebe, maminko“. Znovu se řešilo divadelní jeviště, které bylo do té doby společně ve vlastnictví DTJ a FDTJ. Komunistická FDTJ, která nechtěla doplatit dluh ještě z dřívějšího nákupu, se raději jeho vlastnictví zřekla. Chybějící částku 400 korun místnímu peněžnímu družstvu doplatila, DTJ. Protože jeviště již bylo dosti schátralé, přistoupila organizace k jeho důkladné opravě. Desky obstaral Tomis a kování bylo od kováře Kresty a nakonec se přemalovaly ještě kulisy. Při vystoupení se občas stávalo, že diváky pobavilo, když malovaná opona se při zvedání utrhla a nadělala mezi herci zmatek. Jeviště se občas pronajímalo i místním spolkům za poplatek 20kč. a za šminkování 1. osoby účtovali 2kč.
V březnu roku 1937 za velké účasti veřejnosti byla uvedena veselá opereta „Šla Nanynka do zelí“. Na Den práce 1.5. pak uvedli sociální dobové drama „Proč“. Koncem roku dramatický odbor ještě uvedl zdařilou operetu se zpěvy „Louka zelená“ a pro děti dvě loutková představení. V září se prováděla elektrifikace obce a také bylo rozhodnuto vybavit na závěr roku vhodným osvětlením i jeviště v Družstevním domě. Pro zajímavost ještě uvedu z „knihy bilanci“jak vypadal takový finanční výsledek u hry Šla Nanynka do zelí:
VÝDAJE - za půjčení divadelních knih – Branald 100,50 Kč
za poštovné - odeslání knih – Branald 11,30
za kolky 2 x 8, doprava 3,60 a1.60 Kč Frýdek 21.20
za povolení - finanční ředitelství 15,50
za 7 hudebníků s. Borového Josefa 180
za 5 m látky za 3.50 17,50
za svíčky pro hudbu 1.60
za kolky 2 x 8, zem. Dav. 20 Kč, 2 bloky vs. 3 Kč 39
Dohromady vydání 386,60

PŘÍJMY - za 80 vstupenek I. Místa 4 Kč 320
za 100 II. 3 Kč 300
za 51 II. 3 Kč 153
za 1 III. 1,50 Kč 1.50
Dohromady příjem 774,50
Čistý výtěžek 387,90
Valnou hromadou v roce 1938 je zvolen režisérem K. Jaterka a „loutkář“ F. Mokroš. V únoru bylo pro děti připraveno představení „Perníková chaloupka“ a v dubnu pro dospělé opereta „Cestička k nebi“. Na závěr roku se uskutečnilo jedno loutkové představení a pro dospělé činohra „Honba na muže“. Koncem roku dochází k zákazu činnosti politických stran, a tím ukončila svoji činnost sociální demokracie. Následně v dramatických společenských událostech z konce třicátých let je také omezena činnost DTJ a jeho divadla. V dalším roce je vytvořen dramatický odbor, vedený F. Urbancem, ale v důsledku trvající špatné společenské atmosféry po obsazení Německem nevyvíjí činnost.
V roce 1940 zůstala z dělnických organizaci na okrese jen naše DTJ, která postupně začíná zlepšovat svojí činnost. V červenci již ochotníci hrají v přírodě operetu za doprovodu hudby Sumíka z Bartovic „U panského dvora“. Prodáno bylo 508 vstupenek a po divadle je připraveno pro účastníky občerstvení a střelnice. Později Bylo hrané toto představení také v Kunčicích a Bartovicích. Koncem roku uvedli zpěvohru „Okolo rybníka“ pod režií Josefa Kuchaře. Mládež ještě nacvičila hru „Domov“.
Počátkem dubna roku 1941 je uvedena opereta „Ta naše písnička česká“ s hudbou J. Borového. Plakáty na akci již musely být vyhotovené dvojjazyčně. Pro značný ohlas byla hra opakována koncem dubna a v květnu ještě ve Václavovicích. V květnu je ještě uvedeno drama „Na Valdštejnské šachtě“. Tento kus byl přihlášen do divadelní soutěže, proto se vystoupení účastnili i členové odborné komise. Hra se umístila na čtvrtém místě v okrese a nabídku k hostováni do ostravského divadla dostala hlavní představitelka hry M. Kuchařová. Ta ji však nevyužila.V září dorost připravil hru „Rozpustilí kluci“. Z důvodu všeobecného zákazu uvádět divadelní hry byla 30.10. zrušená připravovaná opereta „U naší kapličky“. Divadlo bylo povoleno uvést na veřejnosti až koncem roku. Baletní vložky k této opeře nacvičila Kumorová. Celý další zbytek války bylo také zakázáno pořádat taneční zábavy, DTJ jako náhradu organizovalo „lidové koncerty“ s hudbou J. Borového. V té době se proto hlavní zájem ochotníků soustředil do příprav a kvality provedení divadelních her, na kterých se podíleli i ochotníci ze zakázané komunistické tělovýchovy. Z divadelních půjčoven se objednávaly kostýmy i paruky, herci měli své maskéry s vybavením k líčení. Kulisy maloval obvykle p. Vlčovský z Václavovic a fotodokumentaci zajišťoval Jan Kumor a syn Viktor. Této kvalitě také odpovídala návštěvnost. Pro velký zájem návštěvníků se například vozily židle až z vedlejší obce z restaurace U Vichra. Představení rádi navštěvovali i profesionální herci z Ostravských divadel.
Příkladem dobré úrovně a odvahy hrát divadlo v této nelehké době byla v březnu roku 1942 uvedená opereta za doprovodu hudby J. Borového „Slovácka princezka“ s reprízou ještě koncem téhož měsíce. Baletní scénu k této hře nacvičila Ungersbocková z Kunčic. Činnost celé jednoty té doby se omezuje jen na práci dramatického odboru. V září u nás také hostovalo divadlo DTJ z Kunčic. Připravovala se hra „Gorali“, ale pro zhoršující se společenské klima a zatýkání gestapem, které postihlo i místní členy DTJ, se již nehrálo. Také bylo konstatované: „že z 15 loutkových scén na okrese, hrají jen čtyři a ostatní spí jako i naše“.
I v následujícím roce se ze stejných důvodů divadla nehrála. Práce odboru se znovu obnovuje teprve v březnu 1944, kdy válka spěje k obratu. Členové se výrazně zapojují do činnosti a zlepšuje se i celková nálada ve společnosti. Ochotníci uvedli hru „Ryba na suchu“ za doprovodu hudby J. Borového a prodáno bylo 371 vstupenek. Nejistá doba a blížící se fronta, pak opět až do konce války přerušila další činnost.
Práce DTJ se znovu obnovila až počátkem roku 1946 a valnou hromadou byl zvolen režisérem K. Jaterka. Počátkem roku se také uskutečnila dvě loutková představení pro děti. První poválečnou hrou, konanou v srpnu na hřišti DTJ, byla „Maryša“. Na přípravě této hry spolupracovaly obě předválečné tělovýchovy a hra nebyla účetně vedena pod DTJ. Hlavní role vytvořili J. Chobotová a K. Jaterka. Koncem roku mladí ochotníci DTJ uvedli veselohru „Poslední muž“za účasti 301 platících diváků.
V únoru roku 1947 se loutkového představení účastnilo 55 dětí a hostovalo divadlo z Mariánských hor ve hře „Emanuel to zařídí“. Veřejnost zhlédla v dubnu hru „Prapor“ a v prosinci ještě „R.U.R.“ Ochotníci znovu řešili špatný stav jeviště v Družstevním domě způsobený stále se zhoršujícím průnikem vlhkosti do zdiva.



Činnost ochotníků v FDTJ a JPT


V červnu 1921 je založena místní KSČ, v červenci téhož roku stoupenci „marxistické levice“ vystupují z DTJ a zakládají v H. Datyních Federovanou dělnickou tělocvičnou jednotu - FDTJ, která čítala při založení přes šedesát členů. Již v roce 1922 je u FDTJ ustaven kroužek divadelních ochotníků pod vedením Josefa Tomise. K jeho aktivním členům patřili M. Fajkus a L. Fajkus, kteří některé hry i režírovali. Herecky vynikala v komických postavách A. Chobotová, později její dcera Jiřina a L. Fajkus. Dále se z žen účastnily A. Tomisová, J. Tvardková, z Bartovic pak sourozenci Emilie a Evžen Piprovi. Na činnosti kroužků se ještě podíleli R. Tomis, F. Tvardek, J. Bindač, J. Fajkus, J. Kaloč a J. Vazovič. Také můžeme připomenout pro kulturu a divadlo zapáleného mladého občana K. Košťála, popraveného roku 1943 v Breslau gestapem. Kroužek svojí činnosti postupně získal u veřejnosti dobrou pověst a popularitu. Uskutečnil za rok i tři představení a některá velice zdařile uvedl i v okolních obcích, např. „Plavci na Volze“, „Golgota“ nebo „Anička Šafářová“. V dramatu Golgota, které bylo hodně reprízované v okolních obcích, vytvořil hlavní roli M. Fajkus a údajně po zhlédnutí hry nezůstalo jediné oko suché. V roce 1923 ochotníci upravili plochu na pozemku J. Tomise, zvaném „V Podguři“, kde se pak inscenovala divadla v přírodě. Společně s DTJ také užívali sál v Družstevním domě a v roce 1926 se podíleli na přístavbě tamního jeviště. Později, po dostavbě sálu k restauraci „U Rojka“ počátkem třicátých let, se některá představení konala i tam. Výčet divadelních her je neúplný, protože se nedochoval archiv organizace. Je znám rok 1925, kdy na počest výročí VŘSR byla uvedena hra „Za pravdu“, dále pak drama „Otroci“, „Rok 1894“ a „Švejk válčí v civilu“. V roce 1926 dochází ke změně názvů organizace na Jednotu proletářské tělovýchovy – JPT a v tom roce také uvádějí hru „Hanička z myslivny“. Roku 1929 je „V Podguři“ hrána „Andulka Šafářová“, ve které hlavní role vytvořili J. Tvardková a L Fajkus. Hudebně také spolupracoval kapelník J. Tomis. Mládež JPT také nacvičila pohádku „Ledová princezna“. Po roce 1934, kdy školní mládeži již není dovoleno zúčastňovat se činnosti v JPT, dochází k postupnému útlumu tělovýchovy a později i divadla. V roce1937 zbývající členové ještě uvedli hru „Šly panenky silnicí“. V následujícím roce je úředně rozpuštěna KSČ i její JPT. Ochotníci ještě odehráli v sále U Rojka i poslední své představení „Pytlák Mirko“.



Činnost ochotníků ve sjednocené tělovýchově.


Dne 10. 8. 1947 je na ustavující schůzi v H. Datyních založena Tělovýchovná jednota Sokol Vratimov – pobočka v H. Datyních a 2. 4. 1948 dochází i ke sloučení s místní DTJ. Tím v obci vznikla „jednotná a nadstranická organizace“, jak to tehdy zdůraznil školitel organizace L. Fajkus. V tom roce je sestaven pořadatelský sbor pro konání kulturních akcí a režisérem je ustanoven K. Jaterka. Také začíná s přípravou divadelních her. Člen organizace Jan Kuchař st. také dostal souhlas výboru k dlouhodobému zapůjčení loutkového divadla, které chtějí provozovat v rámci místního Svazu junáka a skautek i pro Sokol a školu. Ještě počátkem padesátých let již po zákazu činnosti junáka byly loutky uskladněny v dřevěné ohradě na půdě Družstevního domu. Další jejich osud zatím není znám.
V roce 1949 je schválen poplatek za zapůjčení jeviště: divadlo - 200 Kč, taneční zábava – 100 Kč a jiné akce zdarma.
Následující rok je zvolen režisérem Š. Kožušník a v srpnu divadelní kroužek uvedl na hřišti velice zdařilou hru „Jan Hrabčický z Hrabčic“.
Před vánočními svátky v roce 1953 ochotníci Sokola uvedli za velké účasti diváků další divadelní hru „Samota“.
V roku 1954 odchází z funkce předsedy Sokola K. Jaterka, ale dále se chce v organizaci věnovat kultuře a divadlu a přebírá do péče uložené divadelní rekvizity. V závěru roku, připravil představení „Tvrdohlavá žena“ a dále se uskutečnila oprava divadelního jeviště v Družstevním domě za finanční pomoci a spolupráce Osvětové besedy.
I přes jistý zájem o činnost ochotníků v Sokole je jejich aktivita postupně odsouvána do ústraní, preferuje se tělovýchova, brigádní aktivity a nově jsou promítané filmy. Protože je mnohem dostupnější i profesionální kultura, tělovýchova k tomu přispívá pořádáním autobusových zájezdů do ostravských divadel. Na tom se podílí dřívější ochotník R. Raška. Také se mění život na vesnici, lidé již nejsou tak svázáni s domácím hospodářstvím a začíná je lákat i cestování. V prostředí tělovýchovy se prosazuje zájem o turistiku.
V roce 1955 je ochotníky uvedena hra „Pozdní láska“. Další divadlo z konce padesátých let pod názvem „Na letním bytě“ byla připravována v Družstevním domě, ale pro špatný stav sálu, je uvedená v sále U Rojka. Hlavní role ztvárnili D. Baranová a K. Kaczor za režie K. Jaterky. V té době jak uvádí V. Fajkus je část uskladněných divadelních kostýmů z nevyhovujícího Družstevního domu převezena do divadla J. Myrona v Ostravě. O zbývající divadelní rekvizity se dále staral F. Urbanec.
Následující roce tělovýchova uskutečnila dokonce šest zájezdů do Ostravského divadla.
V třicátých letech se také divadelní činností v obci zabývali členové strany lidové a jejich příznivci. Uvedli i dvě představení ročně obvykle v sále restaurace U Rojka. Organizačně i režijně přípravy řídil p. Píštěk a u zpěvoher spolupracoval hlavně Josef Kresta i celá jeho hudebně založená rodina. Divadelní činností se v obci v různých obdobích zabývali i učitelé místní školy se svými žáky. Po válce díky generačnímu a názorovému střetu navazuje na divadelní tradice, také nová mládežnická organizace SČM. Uvedli v Družstevním domě za režie Aleše Žáčka hru „Palackého třída 27“ a v roce 1950 „Jedenácté přikázání“. Po rozpuštění této organizace v padesátých letech jejich divadelní činnost zaniká. V nástupnické organizaci ČSM je již vytvořen pěvecký sbor s hudebním doprovodem a členové se zabývali přípravou dramatických a recitačních pásem poplatných době. Jak uvádí J. Bystroň uvedli ještě po roce 1960 v Kulturním domě jednu divadelní hru pod názvem „Čekanky“.
Počátkem roku 1957 se již začíná hovořit o výstavbě nové tělocvičny a následně i kulturního domu, který má nahradit nevyhovující prostory v Družstevním domě. Do těchto stavebních prací se brigádně zapojili hlavně divadelní ochotníci z tělovýchovy. 12.12. 1959 je Kulturní dům slavnostně předán veřejnosti do užívání. Svou velikostí stavba nemá v okolí obdobu. Její kapacita jistě byla ovlivněna předchozí divadelní tradicí a dřívější vysokou návštěvností. Ani nás nepřekvapí, že nové jeviště je náležitě uzpůsobené pro divadelní činnost. Nechybí sklad kulis a šatny v prostorách tělocvičny. Bohužel další zaměření tělovýchovy i doba se hnala jinam a tyto podmínky již nebyly pro divadelní tvorbu patřičně využity. Počátkem šedesátých let byla snaha v tělovýchově a Osvětové besedě pokračovat v této ochotnické tradici. Zlomové pro další činnost však bylo v roce 1962 náhlé úmrtí ve 47 letech K. Jaterky. Tento zkušený režisér a organizátor místních divadel dostal také nabídku k profesionální dráze herce do Ostravy. Jeho smrtí další divadelní aktivita v tělovýchově ustává.
Teprve v roce 1973 se při Sokole znovu obnovuje divadelní ochotnický kroužek pod vedením K. Kaczora a za vydatné pomoci S. Ožany a M. Lajčoka, který zajišťoval výrobu kulis. V únoru na jevišti Kulturního domu uvedli hru „Žlutý šakal to nepoví“, nacvičenou hlavně se staršími žáky a dorostem. Tohoto představení se zúčastnilo přes 200 občanů a mělo i příznivý ohlas. Další divadelní hra „To všechno ty peníze“ za účasti 180 diváků byla uvedena v únoru 1974. V následujícím roce byla nacvičena se staršími žáky hra pro děti „Lotras Buriburda“. Další rozpracovaná inscenace se již nerealizovala pro sílící normalizační tlaky v naší obci ve vztahu k režiséru K. Kaczorovi. V té době divadelní aktivity v tělovýchově končí.
V sedmdesátých letech byl také zbořen Družstevní dům, dřívější hlavní scéna místních ochotníků. V jeho půdních prostorách se nacházely ještě mnohé zbytky z dřívějších rekvizit divadla. Také oblíbené místo v „Podguři“, kde hrávali svá divadla komunističtí ochotníci, se dávno nevyužívá a pohltil jej les. Pod ním je dnes vybudován Urnový háj a na jeho náhrobcích nalezneme i jména mnohých z těchto levicově smýšlejících herců. I když nejsme zatíženi náboženskými názory, bylo by příjemné si představit, že tam někde nahoře naší otcové a dědové konečně dořešili své dřívější levicové soupeření a celé dny se věnují divadlu, kterým tehdy naše obec žila. Tato zpráva se poprvé pokouší nahlédnout do tohoto zajímavého období, které začalo před 100 lety.



Připravil: Vladimír KUCHAŘ


pro výstavu v místní knihovně 26.7.2008
Nově doplněno z archivu TJ pro výstavu 15.3.2009