HULEC, Vladimír: Střepy, kameny a kamínky na pražském Písečku - Čelem vzad. AS 2007, č. 2, s. 41-44.

To soubor Divadla Potrvá má jistě větší ambice. Loni pod názvem Útvar totálního divadla se s inscenací autorského textu Venku dostal až na Jiráskův Hronov. Letos se tvůrci rozhodli adaptovat novelu rakouského spisovatele Roberta Menasseho (1954) Čelem vzad. Děj knihy se odehrává v době, kdy padá železná opona. V centru dění stojí Roman, muž středního věku, vracející se do Rakouska po delším pobytu v cizině. Místo důvěrně známého prostředí jej očekávají soukromé tragédie a grotesky, místo strnulých poměrů zažije věci, na něž reaguje regresí a ztrátou ducha. Režisér a autor dramatizace Vojtěch Poláček děj přesouvá do českého pohraničí a dobu přesně nezakotvuje. Před divákem vyplouvá panoptikum lidí a lidiček, událostí velkých i malých, v nichž by se měl zrcadlit paradox dnešní doby, kdy nabytá svoboda přináší bídu ekonomickou i duchovní. Velké téma i ambice však narazily na režisérské i herecké limity. Mnohé bylo jen naznačeno, nerozpracováno (zvláště tajuplné mystické odkazy) a navíc zahráno vnějšími, veskrze statickými a formálními prostředky. Slova, ideje, vize a obrazy se nepropojily.