Ostrava - Hulváky, GALETKOVÁ, Hana - KARAFFA, Jan: Dialogem k umění a uměním k dialogu na přehlídce v Novém Jičíně - Zmatek světa; Vězeň; Oltář. AS 2007, č. 2, s. 66-68.
Na pomezí experimentu, byť v kategorii studentského divadla, byla ambiciózní, obrazivá inscenace souboru Dividlo Ostrava s názvem Zmatek světa. Tvůrci se nechali inspirovat knihou Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce a volně s předlohou a životními fakty velkého učitele nakládali. Pohybově-taneční inscenace s výraznou hudební složkou byla v některých místech ne zcela přehledná, ale oslovovala svou dynamikou, nábojem a touhou emocionálně zasáhnout diváka. Zároveň však po zhlédnutí představení byla diskutována otázka, zda znalost díla a života J.A. Komenského nebyla pro mnohé z diváků spíše naobtíž, než výhodou. Ač asi měli tvůrci povědomí o tom, co se na jevišti odehrává, divák to ne vždy dokázal rozšifrovat, bohužel se tak chvílemi ztrácel také emcionální prožitek. Představení bylo pro svoji inspirativnost doporučeno na Náchodskou prima sezónu.
One-man-show Vězeň Dividla z Ostravy se naopak přemýšlením o tématu zvlášť vyznačovalo. Ovšem toto přemýšlení se ubíralo spíše filozofickou cestou než konkrétním jednáním vycházejícím z konkrétní situace, vnitřního stavu člověka. Pro orientaci diváka v tématu je zapotřebí sdělit trochu více než obecná témata. Obecnost sklouzává k monotónnosti. Téma, v tomto případě „být vězněm sám v sobě, ve společnosti“, poskytuje prostor pro divákovo přemýšlení, a tedy jeho spoluúčast na inscenaci, ale to, co se nesděluje jednáním na jevišti, prostě ve sdělení chybí, a tím také diváka nemusí oslovovat.
Dalším, experimentální aktovkou pro jednoho herce ostravského Dividla, bylo představení Oltář. Výrazný experiment založený na improvizaci jednoho herce. Příběh muže, který vyrábí oltáře a natolik se nechá svým dílem ovlivnit, až ho zcela pohltí, a to dokonce fyzicky, bylo příjemně rozehráno zcela civilním herectvím, výpovědí tvůrce. Bohužel vyprávění negradovalo, poztrádalo vnitřní temporytmus a dynamiku a sklouzávalo k monotónnosti. Chybělo napětí, které bylo verbálně přítomné v příběhu, nikoli však divadelně ztvárněné. Nelze ale souboru upřít snahu o zkoušení a experimentování s fenomény divadelní tvorby.
One-man-show Vězeň Dividla z Ostravy se naopak přemýšlením o tématu zvlášť vyznačovalo. Ovšem toto přemýšlení se ubíralo spíše filozofickou cestou než konkrétním jednáním vycházejícím z konkrétní situace, vnitřního stavu člověka. Pro orientaci diváka v tématu je zapotřebí sdělit trochu více než obecná témata. Obecnost sklouzává k monotónnosti. Téma, v tomto případě „být vězněm sám v sobě, ve společnosti“, poskytuje prostor pro divákovo přemýšlení, a tedy jeho spoluúčast na inscenaci, ale to, co se nesděluje jednáním na jevišti, prostě ve sdělení chybí, a tím také diváka nemusí oslovovat.
Dalším, experimentální aktovkou pro jednoho herce ostravského Dividla, bylo představení Oltář. Výrazný experiment založený na improvizaci jednoho herce. Příběh muže, který vyrábí oltáře a natolik se nechá svým dílem ovlivnit, až ho zcela pohltí, a to dokonce fyzicky, bylo příjemně rozehráno zcela civilním herectvím, výpovědí tvůrce. Bohužel vyprávění negradovalo, poztrádalo vnitřní temporytmus a dynamiku a sklouzávalo k monotónnosti. Chybělo napětí, které bylo verbálně přítomné v příběhu, nikoli však divadelně ztvárněné. Nelze ale souboru upřít snahu o zkoušení a experimentování s fenomény divadelní tvorby.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.