FEKAR, Vladimír: Seniorská \"coolness\", klasika a Budžes - Příliš velký Budžes. AS 2007, č. 1, s. 20-22.
Příliš velký Budžes
Co se týče technického zázemí, divadelního svícení i nutnosti souhry celého početného hereckého kolektivu byl jednoznačně nejambicióznější inscenací přehlídky Hrdý Budžes. DS Vicena Ústí nad Orlicí, soubor se silnou tradicí, také dokázal, jakou obrovskou členskou základnou aktivních herců se může pochlubit. Režisér Jan Štěpánský se hru Ireny Douskové, v níž se na atmosféru minulého režimu díváme dětskýma očima, rozhodl oživit zalidněnými budovatelskými choreografickými vstupy. Ačkoli tyto předěly mezi jednotlivými výstupy působily často neústrojně k hlavnímu toku příběhu, učinily přesto do jisté míry paralelu jakéhosi „kolektivního dramatu“ lehce zmanipulovatelného davu. Davu, který se účastní povinných rituálů v jakémsi zastaveném socialistickém čase, a to vše právě v kontrastu k dětskému vidění reality hlavní hrdinkou.
Představitelka hlavní role Helena Lochmanová, ačkoli se ve svých hereckých prostředcích očividně opírá o to, jakým způsobem měla svou postavu uchopenu Bára Hrzánová ve známé inscenaci příbramského divadla, dokáže přesvědčivě na svých bedrech unést délku celého představení.
Inscenace strádá mnohdy realistickou a nenápaditou doslovností druhých plánů, žánrovou nevyvážeností, ostře groteskní situace se střídají s pokusy o realistické ilustrování dějů.
Každopádně však zaujme svou organizací, odevzdáním se a oddaností celého kolektivu stvořenému jevištnímu tvaru.
Vladimír Fekar
Co se týče technického zázemí, divadelního svícení i nutnosti souhry celého početného hereckého kolektivu byl jednoznačně nejambicióznější inscenací přehlídky Hrdý Budžes. DS Vicena Ústí nad Orlicí, soubor se silnou tradicí, také dokázal, jakou obrovskou členskou základnou aktivních herců se může pochlubit. Režisér Jan Štěpánský se hru Ireny Douskové, v níž se na atmosféru minulého režimu díváme dětskýma očima, rozhodl oživit zalidněnými budovatelskými choreografickými vstupy. Ačkoli tyto předěly mezi jednotlivými výstupy působily často neústrojně k hlavnímu toku příběhu, učinily přesto do jisté míry paralelu jakéhosi „kolektivního dramatu“ lehce zmanipulovatelného davu. Davu, který se účastní povinných rituálů v jakémsi zastaveném socialistickém čase, a to vše právě v kontrastu k dětskému vidění reality hlavní hrdinkou.
Představitelka hlavní role Helena Lochmanová, ačkoli se ve svých hereckých prostředcích očividně opírá o to, jakým způsobem měla svou postavu uchopenu Bára Hrzánová ve známé inscenaci příbramského divadla, dokáže přesvědčivě na svých bedrech unést délku celého představení.
Inscenace strádá mnohdy realistickou a nenápaditou doslovností druhých plánů, žánrovou nevyvážeností, ostře groteskní situace se střídají s pokusy o realistické ilustrování dějů.
Každopádně však zaujme svou organizací, odevzdáním se a oddaností celého kolektivu stvořenému jevištnímu tvaru.
Vladimír Fekar
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.