FEKAR, Vladimír: Seniorská \"coolness\", klasika a Budžes - Okouzleni slovní hrou. AS 2007, č. 1, s. 20-22.
Okouzleni slovní hrou
Divadlo Kocábka Chocerady s inscenací Barevnej svět nezapře své vzory, jimž se snaží přiblížit. Je jím v té vrcholné podobě extemporované, forbínové divadlo, jaké známe v podání Voskovce a Wericha. Když se k nim přidává ženská postava nazvaná Pitíčko, nelze si nevzpomenout také na Jonáše a Melicharovou v podání Suchého a Molavcové.
Báječnej svět má velmi jednoduchou fabuli: dva kulisáci připravují „v kulturním domě“ pro herce, kteří nakonec samozřejmě nepřijdou, kulisy, a inspicientka, přezdívaná Pitíčko, jim čas od času, nejčastěji s novou láhví vody, vstupuje do her, které tito kulisáci – místo herců – mezi vznikající „scénografií“ začínají rozehrávat.
V jejich spoluhře je kus půvabné antidivadelnosti, ostatně jistá nedokonalost divadelního tvaru byla pro mnohé studiové scény šedesátých let také typická. Leckomu může připadat jako herecká nemotornost, Cinkeis se Šímou na rozdíl od zmiňovaných forbínových výstupů hrají za čtvrtou stěnou, neberou diváka do hry a ani příliš v potaz. Je to spíše voyerské nahlédnutí do soukromé zábavy dvou kamarádů, pro něž se slovní rozvíjení situací stalo součástí jejich životního stylu. Rozvíjení slovních hříček je sice mnohdy nedopointováno, avšak ten, kdo přistoupí na jejich antidivadelní hravý svět, může si odnést veskrze pozitivní zážitek z osobitého zacházení s impulsy výrazné české divadelní tradice. A to i přesto, že Cinkeis se Šímou nepřinášejí nic nového.
Vladimír Fekar
Divadlo Kocábka Chocerady s inscenací Barevnej svět nezapře své vzory, jimž se snaží přiblížit. Je jím v té vrcholné podobě extemporované, forbínové divadlo, jaké známe v podání Voskovce a Wericha. Když se k nim přidává ženská postava nazvaná Pitíčko, nelze si nevzpomenout také na Jonáše a Melicharovou v podání Suchého a Molavcové.
Báječnej svět má velmi jednoduchou fabuli: dva kulisáci připravují „v kulturním domě“ pro herce, kteří nakonec samozřejmě nepřijdou, kulisy, a inspicientka, přezdívaná Pitíčko, jim čas od času, nejčastěji s novou láhví vody, vstupuje do her, které tito kulisáci – místo herců – mezi vznikající „scénografií“ začínají rozehrávat.
V jejich spoluhře je kus půvabné antidivadelnosti, ostatně jistá nedokonalost divadelního tvaru byla pro mnohé studiové scény šedesátých let také typická. Leckomu může připadat jako herecká nemotornost, Cinkeis se Šímou na rozdíl od zmiňovaných forbínových výstupů hrají za čtvrtou stěnou, neberou diváka do hry a ani příliš v potaz. Je to spíše voyerské nahlédnutí do soukromé zábavy dvou kamarádů, pro něž se slovní rozvíjení situací stalo součástí jejich životního stylu. Rozvíjení slovních hříček je sice mnohdy nedopointováno, avšak ten, kdo přistoupí na jejich antidivadelní hravý svět, může si odnést veskrze pozitivní zážitek z osobitého zacházení s impulsy výrazné české divadelní tradice. A to i přesto, že Cinkeis se Šímou nepřinášejí nic nového.
Vladimír Fekar
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.