Hruška Jiří: Vzpomínáme na karolinské festivaly
XXX. jubilejní okresní festival amatérských divadelních souborů Karolinka 1988, Vsetín, OKS 1988, s. 5
...Karolinka roku 1959. Nevím, neznám, nechám povolanějším. Mé první potkání se a následné zachycení a prolínání s divadfelními festivaly se váže k dětské scéně. Ano, měl jsem tu čest poprvé vystupovat na těch toužebně vysněných prknech a načichnout atmosféru významné kulturní události jako herec dětského divadelního souboru z Valašského Meziříčí.
V dalších letech bylo mé poznávání festivalu opět vedeno úhlem pohledu herce do řad diváků a nelítostných kritiků. Jako člen mládežnického souboru Minimax jsem vdechoval zvířený prach z prken i čerstvý vzduch zákulisí a potýkal se v ostrých diskuzích dlouhotrvajícího charkteru s neobávanými hodnotitelů našich výstupů.
Kde bych si tehdy pomyslel, že ne zadlouho přijde doba, kdy já osobně budu v nezáviděníhodné pozici neobávaného leč \"nespravedlného, zaujatého, předpojatého, nadržujícího, neschopného, protěžujícího, vypočítavého, atd., atd.\" divadelního porotce!
A právě v těchto okamžicích začínají mé \"vzpomínky na současno\". Jak jinak nazvat každoroční maratony dlouhých debat, tříbení názorů i okamžiky občasných nepochopení?
Před očima defilují postavy, postavičky jako v retrospektivním filmu \"Sedmnáct zastavení jara\". Ano, sedmnáctkrát pro mne v Karolince hřálo jarní slunce i srdce lidí, kteří dali do svého festivalu nejen to srdce, ale kud duše i svého života. Neboť jenom díky jejich nadšení vděčí náš okres za primát nejen v délce trvání, ale i v kvalitě každoročních setkávání amatérských divadelníků. Není těchto obětavců mnoho, ale na lidské obětavosti a umu leží řešení nejednoho neřešitelného problému...
...Karolinka roku 1959. Nevím, neznám, nechám povolanějším. Mé první potkání se a následné zachycení a prolínání s divadfelními festivaly se váže k dětské scéně. Ano, měl jsem tu čest poprvé vystupovat na těch toužebně vysněných prknech a načichnout atmosféru významné kulturní události jako herec dětského divadelního souboru z Valašského Meziříčí.
V dalších letech bylo mé poznávání festivalu opět vedeno úhlem pohledu herce do řad diváků a nelítostných kritiků. Jako člen mládežnického souboru Minimax jsem vdechoval zvířený prach z prken i čerstvý vzduch zákulisí a potýkal se v ostrých diskuzích dlouhotrvajícího charkteru s neobávanými hodnotitelů našich výstupů.
Kde bych si tehdy pomyslel, že ne zadlouho přijde doba, kdy já osobně budu v nezáviděníhodné pozici neobávaného leč \"nespravedlného, zaujatého, předpojatého, nadržujícího, neschopného, protěžujícího, vypočítavého, atd., atd.\" divadelního porotce!
A právě v těchto okamžicích začínají mé \"vzpomínky na současno\". Jak jinak nazvat každoroční maratony dlouhých debat, tříbení názorů i okamžiky občasných nepochopení?
Před očima defilují postavy, postavičky jako v retrospektivním filmu \"Sedmnáct zastavení jara\". Ano, sedmnáctkrát pro mne v Karolince hřálo jarní slunce i srdce lidí, kteří dali do svého festivalu nejen to srdce, ale kud duše i svého života. Neboť jenom díky jejich nadšení vděčí náš okres za primát nejen v délce trvání, ale i v kvalitě každoročních setkávání amatérských divadelníků. Není těchto obětavců mnoho, ale na lidské obětavosti a umu leží řešení nejednoho neřešitelného problému...
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.