HULÁK, Jakub: Dětské divadlo Olomouc 11.4.2008
Dětské divadlo Olomouc 11.4. 2008
Krajská přehlídka dětského divadla Olomouckého kraje PODĚS 2008 proběhla 11. dubna 2008 v budově ZUŠ Žerotín Olomouc. Na její přípravě se sice podílel Dům dětí a mládeže Olomouc, o její hladký průběh ale na místě pečovali členové a pracovníci Sdružení D (Pavel Němeček, Ivana Němečková, Alena Palarčíková, Karel Kuchařík).
Jak už jsme si u olomoucké přehlídky zvykli, úroveň vystupujících souborů je velmi pestrá. Inscenace neprocházejí předvýběrem – v současné době by to asi ani nemělo smysl, protože v rámci přehlídky i tak vystoupilo pouze sedm souborů. Právě proto se zde mohlo objevit i takové představení jako Kočka Modroočka DS Petrklíč ze ZŠ Stará Červená Voda. Jak už to u vesnických souborů bývá, v rámci místní komunity mohou jejich vystoupení působit úplně jinak, než jak je vidíme my, diváci přehlídek – vytržené z kontextu. Jistou nepatřičnost v tomto případě zjevně pocítily i některé z hrajících děti navlečených v bizarních zvířecích oblečcích a maskách a deklamujících vyčpělé veršovánky Samuila Maršaka prodchnuté ideou socialistického kolektivismu. Jejich projev by navíc mohl sloužit jako učebnice prohřešků proti kultivovanému přednesu: zahrnoval rytmické stereotypy, chybné přízvuky, nepřirozené intonace, mechanické rozsekávání veršů, ilustrativní gesta... Rád bych ocenil záslužnou činnost pana vedoucího, kdyby to jenom bylo alespoň trochu možné. Bohužel jsem ale měl pocit, že jsou děti vystaveny veřejnému zostuzení, a bylo mi líto, že nemohou trávit čas něčím prospěšnějším, třeba sledováním televize.
Kocour v botách souboru ZŠ Šumperk byl spíš příkladem zatím málo poučené práce charakteristické režijními neobratnostmi, nefunkčním „dvorečkovým“ rámcem a absencí jednání postav v situaci.
S Čapkovou Pošťáckou pohádkou nepřijel soubor Kandrdásek z Přerova do Olomouce poprvé. Nastudoval ji ale letos znovu s novou skupinou dětí. Po pravdě řečeno se však inscenace od předchozího obsazení nikam neposunula. Stejně jako před několika lety trpěla věku nepřiměřeným usilováním o „realistické“ činoherní herectví a deklamací textu na úkor akce. Snad jen u poštovních skřítků jsme měli šanci tu a tam zachytit záblesk přirozeného jednání v situaci.
Zbytečnou snahou o psychologizující realistický projev bylo zatíženo i Království Černé růže souboru Zádrhel ze ZUŠ Zábřeh. Dlužno říct, že poněkud zatěžkaně působí už samotná poetická předloha Karla Šiktance a že jí mnohomluvná dramatizace z pera vedoucí souboru příliš nepomohla. Vše se zbytečně vysvětluje prostřednictvím dlouhých monologů a dialogů, místo aby se hledala výstižná a působivá jevištní akce. Přesto ale pokládám inscenaci za velmi poctivý a v dobrém slova smyslu ambiciózní pokus sympatický mimo jiné snahou o sdělení silného tématu.
Kromě vedoucího přerovského Kandrdásku to byla i Alena Palarčíková ze ZUŠ Žerotín Olomouc, která „oprášila“ text starší inscenace O Běláskovi podle pohádky Miloše Macourka Jak se stal kůň učitelem počtů (její tehdejší soubor s ní vystoupil na celostátní přehlídce Dětská scéna v roce 1994). Přestože svým důrazem na akci, snahou o pohybovou kultivaci a stylizaci postav jevilo představení všechny známky poučené práce zkušeného pedagoga, působil celý tvar trochu jako „narychlo spíchnutý“, v rozehrávaných ilustracích mluveného slova často málo nápaditý až popisný a v hereckém projevu občas poněkud mechanický.
Pozoruhodným pokusem o závažnou výpověď bylo představení Chana souboru TUL i PAN ze ZŠ Bouzov na motivy knihy Han Nolanové Kdybych měla zemřít, než se probudím, vyvrcholení dlouhodobého projektu na téma holocaustu. Zvolené prostředky iluzivního divadla ale většinou neumožňovaly sdělit tragické téma pravdivě a věrohodně (už vzhledem k věku hráčů). Veškeré drama se navíc odehrávalo převážně ve slovech a závěr vyzníval jako didaktická teze. Přesto bylo celou dobu cítit, jak vážně soubor své sdělení myslí. Divákům tak představení místy vyvolávalo až mrazení v zádech – tak silný to byl zážitek, i když v zásadě nedivadelní.
Jednoznačným vrcholem přehlídky bylo představení staršího souboru ZUŠ Žerotín Olomouc pojmenované Aha! podle knihy Daniely Fischerové Lenka a Nelka neboli Aha, opět v režii Aleny Palarčíkové. I přes celou řadu neuzavřených motivů a dějových i tematických linií jde o pozoruhodné dílo poutající diváka zejména uvěřitelným, v zásadě psychorealistickým hereckým projevem dětí. Pro dětské divadlo je netypická i ambiciózní, ale funkční scénografie. Soubor se jen musí ještě chvíli učit přesně respektovat rozvržený prostor. S nadějí, že vedoucí se svým souborem zpřesní práci s prostorem, a hlavně pročistí a zhutní rozbíhavou kompozici celého příběhu, doporučil lektorský sbor ve složení Ivana Němečková, Luděk Richter a Jakub Hulák inscenaci Aha! k přímému postupu na celostátní přehlídku. Ocenění získala inscenace O Běláskovi.
Jakub Hulák
DENÍK DĚTSKÉ SCÉNY - TRUTNOV - 13.-19. ČERVNA 2008
Krajská přehlídka dětského divadla Olomouckého kraje PODĚS 2008 proběhla 11. dubna 2008 v budově ZUŠ Žerotín Olomouc. Na její přípravě se sice podílel Dům dětí a mládeže Olomouc, o její hladký průběh ale na místě pečovali členové a pracovníci Sdružení D (Pavel Němeček, Ivana Němečková, Alena Palarčíková, Karel Kuchařík).
Jak už jsme si u olomoucké přehlídky zvykli, úroveň vystupujících souborů je velmi pestrá. Inscenace neprocházejí předvýběrem – v současné době by to asi ani nemělo smysl, protože v rámci přehlídky i tak vystoupilo pouze sedm souborů. Právě proto se zde mohlo objevit i takové představení jako Kočka Modroočka DS Petrklíč ze ZŠ Stará Červená Voda. Jak už to u vesnických souborů bývá, v rámci místní komunity mohou jejich vystoupení působit úplně jinak, než jak je vidíme my, diváci přehlídek – vytržené z kontextu. Jistou nepatřičnost v tomto případě zjevně pocítily i některé z hrajících děti navlečených v bizarních zvířecích oblečcích a maskách a deklamujících vyčpělé veršovánky Samuila Maršaka prodchnuté ideou socialistického kolektivismu. Jejich projev by navíc mohl sloužit jako učebnice prohřešků proti kultivovanému přednesu: zahrnoval rytmické stereotypy, chybné přízvuky, nepřirozené intonace, mechanické rozsekávání veršů, ilustrativní gesta... Rád bych ocenil záslužnou činnost pana vedoucího, kdyby to jenom bylo alespoň trochu možné. Bohužel jsem ale měl pocit, že jsou děti vystaveny veřejnému zostuzení, a bylo mi líto, že nemohou trávit čas něčím prospěšnějším, třeba sledováním televize.
Kocour v botách souboru ZŠ Šumperk byl spíš příkladem zatím málo poučené práce charakteristické režijními neobratnostmi, nefunkčním „dvorečkovým“ rámcem a absencí jednání postav v situaci.
S Čapkovou Pošťáckou pohádkou nepřijel soubor Kandrdásek z Přerova do Olomouce poprvé. Nastudoval ji ale letos znovu s novou skupinou dětí. Po pravdě řečeno se však inscenace od předchozího obsazení nikam neposunula. Stejně jako před několika lety trpěla věku nepřiměřeným usilováním o „realistické“ činoherní herectví a deklamací textu na úkor akce. Snad jen u poštovních skřítků jsme měli šanci tu a tam zachytit záblesk přirozeného jednání v situaci.
Zbytečnou snahou o psychologizující realistický projev bylo zatíženo i Království Černé růže souboru Zádrhel ze ZUŠ Zábřeh. Dlužno říct, že poněkud zatěžkaně působí už samotná poetická předloha Karla Šiktance a že jí mnohomluvná dramatizace z pera vedoucí souboru příliš nepomohla. Vše se zbytečně vysvětluje prostřednictvím dlouhých monologů a dialogů, místo aby se hledala výstižná a působivá jevištní akce. Přesto ale pokládám inscenaci za velmi poctivý a v dobrém slova smyslu ambiciózní pokus sympatický mimo jiné snahou o sdělení silného tématu.
Kromě vedoucího přerovského Kandrdásku to byla i Alena Palarčíková ze ZUŠ Žerotín Olomouc, která „oprášila“ text starší inscenace O Běláskovi podle pohádky Miloše Macourka Jak se stal kůň učitelem počtů (její tehdejší soubor s ní vystoupil na celostátní přehlídce Dětská scéna v roce 1994). Přestože svým důrazem na akci, snahou o pohybovou kultivaci a stylizaci postav jevilo představení všechny známky poučené práce zkušeného pedagoga, působil celý tvar trochu jako „narychlo spíchnutý“, v rozehrávaných ilustracích mluveného slova často málo nápaditý až popisný a v hereckém projevu občas poněkud mechanický.
Pozoruhodným pokusem o závažnou výpověď bylo představení Chana souboru TUL i PAN ze ZŠ Bouzov na motivy knihy Han Nolanové Kdybych měla zemřít, než se probudím, vyvrcholení dlouhodobého projektu na téma holocaustu. Zvolené prostředky iluzivního divadla ale většinou neumožňovaly sdělit tragické téma pravdivě a věrohodně (už vzhledem k věku hráčů). Veškeré drama se navíc odehrávalo převážně ve slovech a závěr vyzníval jako didaktická teze. Přesto bylo celou dobu cítit, jak vážně soubor své sdělení myslí. Divákům tak představení místy vyvolávalo až mrazení v zádech – tak silný to byl zážitek, i když v zásadě nedivadelní.
Jednoznačným vrcholem přehlídky bylo představení staršího souboru ZUŠ Žerotín Olomouc pojmenované Aha! podle knihy Daniely Fischerové Lenka a Nelka neboli Aha, opět v režii Aleny Palarčíkové. I přes celou řadu neuzavřených motivů a dějových i tematických linií jde o pozoruhodné dílo poutající diváka zejména uvěřitelným, v zásadě psychorealistickým hereckým projevem dětí. Pro dětské divadlo je netypická i ambiciózní, ale funkční scénografie. Soubor se jen musí ještě chvíli učit přesně respektovat rozvržený prostor. S nadějí, že vedoucí se svým souborem zpřesní práci s prostorem, a hlavně pročistí a zhutní rozbíhavou kompozici celého příběhu, doporučil lektorský sbor ve složení Ivana Němečková, Luděk Richter a Jakub Hulák inscenaci Aha! k přímému postupu na celostátní přehlídku. Ocenění získala inscenace O Běláskovi.
Jakub Hulák
DENÍK DĚTSKÉ SCÉNY - TRUTNOV - 13.-19. ČERVNA 2008
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.