HORÁČEK, Lukáš: Dětští recitátoři v Liberci 26.4. 2008
Dětští rec itátoři v Liberci 26.4. 2008
Krajské kolo přehlídky dětské recitace se konalo v sobotu 26. dubna 2008 v Experimentálním studiu Lidových sadů v Liberci.
Většinou není moc čas pátrat po tom, proč kdo z okresních kol nedorazil, a tak jsme se spokojili se šestatřiceti přítomnými recitátory. Beztak nám v komorním prostředí „É-čka“ tradičně nestačil čas na rozbor a tak jsme se ještě po uzavření sálku přesouvali do předsálí a některé rady udíleli doslova v kuloáru.
1. kategorie
V první kategorii se nám rodí výrazná recitátorská osobnost Barbora Filipi, která od počátku sděluje svůj textu s energií a přesvědčivostí, baví se textem i samotnou komunikací s divákem. (J.Susa: Červená Karkulka).
Ve 2. kategorii, ale vlastně i ve všech ostatních se zbytečně znova a znova zbytečně trápíme se špatně vybranými texty včetně obligátního Seifertova Prvního dopisu mamince. Ale nechce se mi zde pouštět se do nějaké jeremiády. V Liberci máme krásnou knihovnu. V ní je dětské oddělení a Hanka Langrová, která nabízí recitátorům i jejich dospělým pomocníkům miniporadnu pro volbu textu. Kdo tam vstoupí, neprohloupí.
Z jiného soudku je technická vybavenost dětí, která je někdy i na hraně srozumitelnosti a slyšitelnosti. (A to není prostor Experimentálního studia nijak výrazně zvukově záludný.)
2. kategorie
Největší recitátorský zážitek nám ve 2. kategorii připravil Dominik Bubák s hravým, ale na přednes velmi obtížným, textem Emanuela Frynty: Jelikož a Tudíž. Velmi dobře totiž
textu rozumí, ví, jak funguje a dokáže se tím i při přednesu bavit. Spolu s ním postupuje Kateřina Janoušková díky svému velmi přirozenému projevu (Mileny Lukešové : Psí víno).
3. kategorie
Ve 3. kategorie se Věra Erbanová představila texty V. Hraběte Déšť a prózou Ilji Hurníka Pianisté mýtičtí. Projevila schopnost sdělovat význam a osobní dojem z textu a to bez vnějškových prostředků a s kvalitní výslovností. Notoricky známých textů /většinou opisovaných z čítanek/ se v principu bojím. Často zůstává jejich interpretace povrchně důvěřivá v kvalitu samotného textu. Takový osud postihl i Stránku ze sešitu J. Préverta. Když ale recitátor textu rozumí a nadto dovede vytvořit atmosféru a vtáhnout do ní posluchače, pak je radost znovu naslouchat. S radostí jsme naslouchali Anežce Buriánkové, která si jako druhý text vybrala Vzpomínku na prázdniny P. Štrobla.
4.kategorie
Ve čtvrté kategorii dominovala jednoznačně zralým projevem a velmi citlivou interpretací poezie Stephi Van Vleet. (V. Hrabě: Hlava dívky). Šikovným dramaturgickým výběrem je i druhý text (M. Viewegh: Jak se tatínek zbláznil), i když je svou délkou na hranici možností udržet pozornost diváka a provést ho celým dramatickým obloukem.
Na národní přehlídku byl po určitém váhání vybrán i Martin Pažout, který má nepochybně vypravěčské dispozice – krásný hlas, schopnost přirozené interpretace a sdělení, cit pro temporytmus, schopnost vystihnout atmosféru. Oba prozaické texty mu „seděly“ (F. Nepil: Tetička rejdař a P.Šabach: Opilé banány). Ono porotcovské váhání se týkalo technické úrovně projevu – artikulace. V roli porotce je těžké po několikaminutové zkušenosti s recitátorem zhodnotit, kolik vůle má k tomu, aby se dennodenně potýkal se správnou a zřetelnou výslovností, až se aktivní pohyb mluvidel stane něčím úplně přirozeným. Váhali jsme a rozhodli jsme se. Porotce totiž musí být schopen kriticky vnímat a hodnotit, poradit, nasměrovat, motivovat, ale i věřit v rozvoj vašich dovedností, milí recitátoři. Věříme vám, důvěřujeme vám a těšíme se na další setkávání s vámi a s krásnými texty.
Za porotu (Michaela Homolová, Azalka Horáčková) v Liberci zapsal Lukáš Horáček.
Krajské kolo přehlídky dětské recitace se konalo v sobotu 26. dubna 2008 v Experimentálním studiu Lidových sadů v Liberci.
Většinou není moc čas pátrat po tom, proč kdo z okresních kol nedorazil, a tak jsme se spokojili se šestatřiceti přítomnými recitátory. Beztak nám v komorním prostředí „É-čka“ tradičně nestačil čas na rozbor a tak jsme se ještě po uzavření sálku přesouvali do předsálí a některé rady udíleli doslova v kuloáru.
1. kategorie
V první kategorii se nám rodí výrazná recitátorská osobnost Barbora Filipi, která od počátku sděluje svůj textu s energií a přesvědčivostí, baví se textem i samotnou komunikací s divákem. (J.Susa: Červená Karkulka).
Ve 2. kategorii, ale vlastně i ve všech ostatních se zbytečně znova a znova zbytečně trápíme se špatně vybranými texty včetně obligátního Seifertova Prvního dopisu mamince. Ale nechce se mi zde pouštět se do nějaké jeremiády. V Liberci máme krásnou knihovnu. V ní je dětské oddělení a Hanka Langrová, která nabízí recitátorům i jejich dospělým pomocníkům miniporadnu pro volbu textu. Kdo tam vstoupí, neprohloupí.
Z jiného soudku je technická vybavenost dětí, která je někdy i na hraně srozumitelnosti a slyšitelnosti. (A to není prostor Experimentálního studia nijak výrazně zvukově záludný.)
2. kategorie
Největší recitátorský zážitek nám ve 2. kategorii připravil Dominik Bubák s hravým, ale na přednes velmi obtížným, textem Emanuela Frynty: Jelikož a Tudíž. Velmi dobře totiž
textu rozumí, ví, jak funguje a dokáže se tím i při přednesu bavit. Spolu s ním postupuje Kateřina Janoušková díky svému velmi přirozenému projevu (Mileny Lukešové : Psí víno).
3. kategorie
Ve 3. kategorie se Věra Erbanová představila texty V. Hraběte Déšť a prózou Ilji Hurníka Pianisté mýtičtí. Projevila schopnost sdělovat význam a osobní dojem z textu a to bez vnějškových prostředků a s kvalitní výslovností. Notoricky známých textů /většinou opisovaných z čítanek/ se v principu bojím. Často zůstává jejich interpretace povrchně důvěřivá v kvalitu samotného textu. Takový osud postihl i Stránku ze sešitu J. Préverta. Když ale recitátor textu rozumí a nadto dovede vytvořit atmosféru a vtáhnout do ní posluchače, pak je radost znovu naslouchat. S radostí jsme naslouchali Anežce Buriánkové, která si jako druhý text vybrala Vzpomínku na prázdniny P. Štrobla.
4.kategorie
Ve čtvrté kategorii dominovala jednoznačně zralým projevem a velmi citlivou interpretací poezie Stephi Van Vleet. (V. Hrabě: Hlava dívky). Šikovným dramaturgickým výběrem je i druhý text (M. Viewegh: Jak se tatínek zbláznil), i když je svou délkou na hranici možností udržet pozornost diváka a provést ho celým dramatickým obloukem.
Na národní přehlídku byl po určitém váhání vybrán i Martin Pažout, který má nepochybně vypravěčské dispozice – krásný hlas, schopnost přirozené interpretace a sdělení, cit pro temporytmus, schopnost vystihnout atmosféru. Oba prozaické texty mu „seděly“ (F. Nepil: Tetička rejdař a P.Šabach: Opilé banány). Ono porotcovské váhání se týkalo technické úrovně projevu – artikulace. V roli porotce je těžké po několikaminutové zkušenosti s recitátorem zhodnotit, kolik vůle má k tomu, aby se dennodenně potýkal se správnou a zřetelnou výslovností, až se aktivní pohyb mluvidel stane něčím úplně přirozeným. Váhali jsme a rozhodli jsme se. Porotce totiž musí být schopen kriticky vnímat a hodnotit, poradit, nasměrovat, motivovat, ale i věřit v rozvoj vašich dovedností, milí recitátoři. Věříme vám, důvěřujeme vám a těšíme se na další setkávání s vámi a s krásnými texty.
Za porotu (Michaela Homolová, Azalka Horáčková) v Liberci zapsal Lukáš Horáček.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.