HULÁK, Jakub: Krajská přehlídka dětských recitátorů v Kolíně 19.4. 2008
Krajská přehlídka dětských recitátorů Středočeského kraje proběhla v sobotu 19. dubna, už podruhé v Kolíně. Zatímco v minulém roce využili organizátoři z DDM Kolín ke konání přehlídky luxusní sál Základní umělecké školy, letos se spokojili s méně útulnými vlastními prostory. To jim ale umožnilo rozdělit recitátory do dvou sálů, kde probíhala paralelně vystoupení mladších a starších kategorií recitátorů. Tím se vyvarovali zbytečné nervozity účastníků z nekonečného maratonu, jakým byla přehlídka v loňském roce. Další prostory DDM navíc nabídly účastníkům zázemí pro trávení přestávek a oběma lektorským sborům klid pro jejich práci.
1.kategorie
Vystoupení 19 recitátorů v první kategorii bylo letos pro celou porotu ve složení Helena Malehová, Lada Austová a Martina Longinová velmi potěšující, a to hned z několika důvodů. Dramaturgicky byla tato kategorie velmi pestrá, objevovaly se sice texty již osvědčené a známé, ale zato od našich kvalitních básníků jako Skácela, Černíka, Středy, Kratochvíla, Kainara, Šruta a nikdy nechybějícího Žáčka, ale také prozaiků Hurníka, Macourka nebo Nepila. Bylo s podivem, jak některé děti v tomto věku dovedly text náležitě vystavět, pracovat s veršem, vlastním výkladem a dokonce i s pointou. Mnoho interpretací bylo též oproštěno od zpěvavých intonací a přílišného akcentování slov, jak tomu u nejmladších často bývá. Děti byly velice kontaktní a byla z nich cítit radost ze sdělování. Na škodu některých výkonů bylo rychlejší tempo, které bylo jistě důsledkem trémy, a také některé výslovnostní nedostatky. O poměrně vysoké úrovni této kategorie svědčí i to, že se porota rozhodla udělit dvě ceny poroty, Haně Pleštilové a Tereze Chlumské, a také pět čestných uznání.
2.kategorie
Ve druhé kategorii, v níž se zúčastnilo 22 recitátorů, se už mezi interprety objevovaly větší rozdíly. To bylo zřejmé již ve výběru textů. Zde se porota shodla na tom, že mnozí recitátoři zůstali svou volbou textu spíše v 1. kategorii a mohli objevit zajímavější texty pro svůj věk. Zároveň tu byli recitátoři, kteří už sáhli po náročnějším textu např. Nerudy, Fischerové, Pavelkové, Drijverové, Jirouse, ale ještě na něj svou interpretací nedosáhli. Dramaturgie by se tedy dala označit jako velmi nevyrovnaná, taktéž i výkony. Přesto se tu objevili výrazní, zajímaví a nadějní přednašeči. Porota poslala do národní přehlídky v Trutnově Terezu Večerkovou se Žáčkovou prózou Slavný den brouka Pytlíka, kterou dokázala interpretovat s lehkostí, vtipem a bezprostředním kontaktem. Udržela vypravěčskou linii obohacenou o vlastní čitelný výklad, nepřehrávala postavy, povedlo se jí dobře pracovat s dynamikou i pointou. Další postupující je Kristýna Havlová s básní Pan Tralalinský od Juliana Tuwima. Tato introvertní recitátorka velmi citlivě a přesně nakládala s ne příliš jednoduchými verši a přesahy, jemně si pohrávala při hře se slovy a při tom udržela celek. Výkonu jen trochu chyběla technika – hlasitost, přesnější výslovnost. Dále byla udělena jedna cena poroty bez postupu Barboře Svobodové za interpretaci Macourkova Chameleóna a čtyři čestná uznání.
3.kategorie
Ve třetí kategorii vystoupilo 17 recitátorů. Málokterý z nich ale zaujal osobitou interpretací, názorem či sdělením tématu. Nebylo to ani možné, protože už samotný výběr textů většinou nic takového nenabízel. Je až překvapivé, kolik se v jedné kategorii krajské přehlídky objevilo textů vysloveně nekvalitních a banálních (Aleš Misař, Zdeněk Svěrák, Jacqueline Wilsonová, Pavel Cmíral, Jaroslav Kožíšek, Miroslav Kapek, Jan Schneider, popř. i autoři, jejichž jméno nebylo uvedeno). Jednoznačným „favoritem“ se stal Michal Rys ze ZŠ Třebotov, který dokázal s neobyčejným potěšením, s citem pro situaci i pro detail interpretovat jeden z „pižďuchovských“ textů Václava Havla Zálesák. Svou představivostí naplnil vyprávění konkrétními a živými obrazy, díky nimž text nepůsobil jako banální komunální satira, i když by tak dnes snadno mohl vyznít. V básni Ivo Štuky Vzduchoplavecká vzpomínka se recitátor představil ve vážnější poloze. S podobným zaujetím jako v případě prvního textu se mu podařilo zachytit nostalgickou atmosféru vzpomínky na první vzduchoplavce a neokázalým způsobem sdělit silné téma. Vyrovnanými výkony v obou krátkých textech se představil druhý postupující, Přemysl Šimák. I přes zřejmou menší zkušenost s přednesem zaujal především civilním a přirozeným projevem, aniž by se nechal zlákat k prvoplánovému pitvoření u koktající slepice v Žáčkově textu Skákání do řeči nebo k patosu u Aškenazyho Křiku.
4.kategorie
Ve čtvrté kategorii sice převažovaly kvalitní texty, velká řada vystoupení byla ale poznamenána naprosto neadekvátní zatěžkaností. Přesto se objevilo několik pozoruhodných výkonů, takže rozhodování o doporučeních k postupu nebylo vůbec jednoduché. Nakonec lektorský sbor ve složení Zlata Houšková, Martina Delišová a Jakub Hulák vybral Adélu Heitenbalovou vzhledem k její zaujaté a technicky zdařilé interpretaci obou textů. Ta je v obou případech založená na osobní výpovědi a sdělení silného tématu. Přesvědčivěji působí v textu Jana Kratochvíla Hlemýžď než v Nerudově Baladě májové, v níž zatím nezvládá přesněji budovat text směrem k závěrečné pointě. Dalším postupujícím je Jiří Sedlák, který v obou textech zaujal velmi bezprostředním přirozeným projevem. V úryvku z prózy Tři muži ve člunu navíc dokázal trefně vystihnout postavu svérázného strýce i ironický tón celého textu. Hlavní rezervou byl zatím málo výrazný závěr. Problémem interpretace básně Jiřího Suchého První láska je především nedodržování veršů. Na překážku sdělení je u obou textů nedbalá výslovnost. Cenu poroty za neobyčejně autentickou a citlivou interpretaci textu Skleněná stěna Olgy Hejné získal Jakub Tuček.
Jakub Hulák a Martina Longinová (1. a 2. kategorie)
1.kategorie
Vystoupení 19 recitátorů v první kategorii bylo letos pro celou porotu ve složení Helena Malehová, Lada Austová a Martina Longinová velmi potěšující, a to hned z několika důvodů. Dramaturgicky byla tato kategorie velmi pestrá, objevovaly se sice texty již osvědčené a známé, ale zato od našich kvalitních básníků jako Skácela, Černíka, Středy, Kratochvíla, Kainara, Šruta a nikdy nechybějícího Žáčka, ale také prozaiků Hurníka, Macourka nebo Nepila. Bylo s podivem, jak některé děti v tomto věku dovedly text náležitě vystavět, pracovat s veršem, vlastním výkladem a dokonce i s pointou. Mnoho interpretací bylo též oproštěno od zpěvavých intonací a přílišného akcentování slov, jak tomu u nejmladších často bývá. Děti byly velice kontaktní a byla z nich cítit radost ze sdělování. Na škodu některých výkonů bylo rychlejší tempo, které bylo jistě důsledkem trémy, a také některé výslovnostní nedostatky. O poměrně vysoké úrovni této kategorie svědčí i to, že se porota rozhodla udělit dvě ceny poroty, Haně Pleštilové a Tereze Chlumské, a také pět čestných uznání.
2.kategorie
Ve druhé kategorii, v níž se zúčastnilo 22 recitátorů, se už mezi interprety objevovaly větší rozdíly. To bylo zřejmé již ve výběru textů. Zde se porota shodla na tom, že mnozí recitátoři zůstali svou volbou textu spíše v 1. kategorii a mohli objevit zajímavější texty pro svůj věk. Zároveň tu byli recitátoři, kteří už sáhli po náročnějším textu např. Nerudy, Fischerové, Pavelkové, Drijverové, Jirouse, ale ještě na něj svou interpretací nedosáhli. Dramaturgie by se tedy dala označit jako velmi nevyrovnaná, taktéž i výkony. Přesto se tu objevili výrazní, zajímaví a nadějní přednašeči. Porota poslala do národní přehlídky v Trutnově Terezu Večerkovou se Žáčkovou prózou Slavný den brouka Pytlíka, kterou dokázala interpretovat s lehkostí, vtipem a bezprostředním kontaktem. Udržela vypravěčskou linii obohacenou o vlastní čitelný výklad, nepřehrávala postavy, povedlo se jí dobře pracovat s dynamikou i pointou. Další postupující je Kristýna Havlová s básní Pan Tralalinský od Juliana Tuwima. Tato introvertní recitátorka velmi citlivě a přesně nakládala s ne příliš jednoduchými verši a přesahy, jemně si pohrávala při hře se slovy a při tom udržela celek. Výkonu jen trochu chyběla technika – hlasitost, přesnější výslovnost. Dále byla udělena jedna cena poroty bez postupu Barboře Svobodové za interpretaci Macourkova Chameleóna a čtyři čestná uznání.
3.kategorie
Ve třetí kategorii vystoupilo 17 recitátorů. Málokterý z nich ale zaujal osobitou interpretací, názorem či sdělením tématu. Nebylo to ani možné, protože už samotný výběr textů většinou nic takového nenabízel. Je až překvapivé, kolik se v jedné kategorii krajské přehlídky objevilo textů vysloveně nekvalitních a banálních (Aleš Misař, Zdeněk Svěrák, Jacqueline Wilsonová, Pavel Cmíral, Jaroslav Kožíšek, Miroslav Kapek, Jan Schneider, popř. i autoři, jejichž jméno nebylo uvedeno). Jednoznačným „favoritem“ se stal Michal Rys ze ZŠ Třebotov, který dokázal s neobyčejným potěšením, s citem pro situaci i pro detail interpretovat jeden z „pižďuchovských“ textů Václava Havla Zálesák. Svou představivostí naplnil vyprávění konkrétními a živými obrazy, díky nimž text nepůsobil jako banální komunální satira, i když by tak dnes snadno mohl vyznít. V básni Ivo Štuky Vzduchoplavecká vzpomínka se recitátor představil ve vážnější poloze. S podobným zaujetím jako v případě prvního textu se mu podařilo zachytit nostalgickou atmosféru vzpomínky na první vzduchoplavce a neokázalým způsobem sdělit silné téma. Vyrovnanými výkony v obou krátkých textech se představil druhý postupující, Přemysl Šimák. I přes zřejmou menší zkušenost s přednesem zaujal především civilním a přirozeným projevem, aniž by se nechal zlákat k prvoplánovému pitvoření u koktající slepice v Žáčkově textu Skákání do řeči nebo k patosu u Aškenazyho Křiku.
4.kategorie
Ve čtvrté kategorii sice převažovaly kvalitní texty, velká řada vystoupení byla ale poznamenána naprosto neadekvátní zatěžkaností. Přesto se objevilo několik pozoruhodných výkonů, takže rozhodování o doporučeních k postupu nebylo vůbec jednoduché. Nakonec lektorský sbor ve složení Zlata Houšková, Martina Delišová a Jakub Hulák vybral Adélu Heitenbalovou vzhledem k její zaujaté a technicky zdařilé interpretaci obou textů. Ta je v obou případech založená na osobní výpovědi a sdělení silného tématu. Přesvědčivěji působí v textu Jana Kratochvíla Hlemýžď než v Nerudově Baladě májové, v níž zatím nezvládá přesněji budovat text směrem k závěrečné pointě. Dalším postupujícím je Jiří Sedlák, který v obou textech zaujal velmi bezprostředním přirozeným projevem. V úryvku z prózy Tři muži ve člunu navíc dokázal trefně vystihnout postavu svérázného strýce i ironický tón celého textu. Hlavní rezervou byl zatím málo výrazný závěr. Problémem interpretace básně Jiřího Suchého První láska je především nedodržování veršů. Na překážku sdělení je u obou textů nedbalá výslovnost. Cenu poroty za neobyčejně autentickou a citlivou interpretaci textu Skleněná stěna Olgy Hejné získal Jakub Tuček.
Jakub Hulák a Martina Longinová (1. a 2. kategorie)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.