Opava, OPAL, Schejbal, M.: Šlapací království na NP Popelka Rakovník 2000

Nestává se často, abychom byli na národní přehlídce svědky různého zpracování téže předlohy a ještě k tomu v tak rozdílných pojetích. Zatímco včerejší Divadlo Saně na Kolech využilo text Zdeňka Svěráka Koloběžka se zlatými ráfky k výrazně výtvarné výpovědi, dnešní loutkářský soubor OPAL Opava se pokusil převyprávět příběh prostředky interpretačního divadla pod názvem Šlapací království. V tomto systému divadelního jazyka je snad ještě více zřejmé, že předloha vznikla jako rozhlasová hra, která je velmi úzce spjata jak s poetikou autora, tak především s dobou svého vzniku. Nese totiž evidentní rysy podobenství našeho světa s totalitními prvky před rokem 1989. Království, ve kterém se nesmí mluvit nahlas, v němž se zavírá za sebemenší prohřešek proti nesmyslným nařízením, kult osobnosti Krále atd., vše dovedeno v humorné nadsázce ad absurdum. První velký otazník tedy vyplývá z řečeného: je náš dnešní svět skutečně takový? Tento otazník je ještě zdůrazněn násilnou textovou aktualizací tvůrců opavské inscenace (vězeň Kájínek, hesla \"za levnější benzín\" či \"Karel na hrad\" apod.).
Základním jevištním výrazovým prostředkem byl pak režisérkou (M. Halámková) zvolen princip demonstrace příběhu. Ten má své opodstatnění a význam tehdy, přináší-li demonstrace další divadelní kvalitu oproti řečenému slovu. V takovém případě vzniká mezi slovem a demonstrovaným obrazem napětí, kterým se celkové sdělení výrazně tématizuje. To se však v inscenaci OPAL Opava objevuje jen zřídka (např. \"pusa mezi princeznou Bohunkou a Karlem\" či při zpěvu loutek ve vězení). Mnohem častěji jsme byli svědky pouze popisu či ilustrace řečeného (hraní kopané v televizi, jízda autobusem atd.), čímž docházelo k jistému zdvojení významů a tím pádem se stávala inscenace stereotypní a monotónní. Řečenému napomáhá i volba plošných loutek, jejichž využití je samo o sobě poměrně statické a ilustrující.
Opavskému souboru přesto patří dík za poctivou snahu poprat se s na první pohled efektní, ale v zásadě pro divadlo velmi problematickou Svěrákovou předlohou.