KOMEDIE O SV. IVANOVI, heslo zpracoval Vojtěch Ron
KOMEDIE O SV. IVANOVI
Lidová komedie o svatém Ivanu, patronu Českého království
l. polovina 19. století
Hry se svatoivanským tématem, plné alegorismů a emblematičnosti se objevovaly již na jezuitském jevišti. Komedie o sv. Ivanovi se zachovala v rukopise bez titulu, do něhož si napsal své \"ex libris\" Jiří >Jakubů, švec ze Stanového č. 16. Opotřebovanost rukopisné knížky s různými záznamy (účetní položky, číslování Ivanových replik atd.) svědčí, že byla používána k inscenaci. Je záhadou, proč si dramatizátor vybral z mnoha
dramatických příběhů českých světců ten nejméně dramatický, samotářský - poustevnický. Ivanův příběh byl vybrán nikoli pro svou fabuli, ale pro oblíbené motivy a divadelní akce, jako byly např. lovecké scény (laň), osamělý člověk v kruté přírodě - robinsonáda, diablerie (tak rozverné neznáme v žádné jiné sousedské hře), přípravy války, válečné scény, pohřeb atd.
Ivanova dramatizovaná legenda začíná válkou, mezi Císařem a Králem, který v boji padne. Jeho nástupcem má být syn Ivan, ten před nástupnictvím utíká s pomocí Anjela do samoty, přináší mu Bohem poslaný poustevnický šat a laň. V jeskyni, nalezené k pobytu, sídlí tři Čerti (Mladí, Starý), kteří jej vyhánějí. Když opouští jeskyni, potká Jana Křtitele. Ten mu radí, aby se upevnil vírou; tím, nad pokušením zvítězí. Ivan se vrátí a Čerty konečně vyžene. Bořivoj se Služebníky na lovu střelí Ivanovu laň. Během rozhovoru Bořivoje s Ivanem je pozván na Tetín. Vydá se tam, aby tu vyučoval náboženství, ale to se mu nezdaří. Je představen kněžně Lidmile. Ta viděla ve snu, že poustevník umírá. Posílá mu Kněze, jemuž Ivan dlouze vypráví svůj život, tak jak je zachycený ve hře. S modlitbou umírá a Kněz Ivana pochová.
Autor čerpal z několika pramenů. Předlohou mu byl především Schiffnerův, J. Rulíkem přeložený Život sv. Ivana, také Kronika česká Hájka z Libočan, ale i legendistické, modlitební a kancionálové texty. Schiffnerovo zpracování legendy Ivanova života je poznamenáno osvícenskou sekularizací, střízlivostí, snažící se spíše o historický životopis, zbavený barokní zbožnosti, mystičnosti a zázračnosti. Zpracování ale vrací hře barokní devocionální rysy. Role Ivana má 281 verš, z toho třetina jsou vlastně texty světcových modliteb. Dramatizátor vytvořil samostatné, originální dílo, poradil si s transformací epického materiálu do divadelních konvencí \"komorního slohu\" typického pro Stanové.
Hrálo se na malém jevišťátku Zemanova tanečního sálu. Hra místo Opovědníka výjimečně užívá Hlasatele, má pouze 25 dramatických a 2 kolektivní postavy, 1042 převážně osmislabičných veršů, 112 replik, 7 písní, 3 opovědi a 8 scénických poznámek.
Pramen
Lidová komedie o svatém Ivanu, patronu Českého království, rukopis bez titulu [byl dodatečně přiřčen B. Rybou] ze Strahovské knihovny, sign.: DT V 40.
Edice
Ron, V.: Lidová komedie o svatém Ivanu. Z Českého ráje a Podkrkonoší 3, 1990, s. 90-104.
Literatura
Hájek z Libočan, V.: Kronika česká, II., Praha 1923, s. 6-11.
Kneidl, P.: Labyrint světa, O selském nebo sousedském divadle v severovýchodních Čechách, Strahovská knihovna, Sborník Památníku národního písemnictví 10, 1975, Praha 1975, s. 113-123.
Kraus, A.: Stará historie česká v německé literatuře, Praha 1902, s. 221.
Menčík, F.: Příspěvky k dějinám českého divadla, Praha 1895,
[jezuitská představení v l. 1638, 1674, 1731, 1734, 1737, 1753.]
Týž: Prostonárodní hry divadelní, II., Velikonoční hry, Holešov 1895, s. XVIII - XIX. [Vesměs nepřesné údaje.]
Ron, V.: Lidová komedie o svatém Ivanu. Z Českého ráje a Podkrkonoší 3, 1990, s. 81-105.
Týž: Poznámky k lidové hře o sv. Ivanu patronu českého království, Janu Kopeckému k sedmdesátinám, (Rukopisný sborník deponovaný v divadelním oddělení Národního musea v Praze, red. František Černý) Praha 1991, s.88-106.
Rulík, J.: Život svatého Ivana, prvního poustevníka v Čechách, Vypsání životů svatých patronů českých podle historického věku od Jozefa Ssiffnera v německém jazyku vydaných, nyní pak na český jazyk přeloženo od Jana Rulíka, měšťana pražskýho, II. d., Praha 1801, s. 2-25.
Slavík, I.: Náš svatý Ivan v Podkrkonoší, Podbrdské noviny 1996, č. 2, 1.2.1996.
Soupis rukopisů Strahovské knihovny PNP, VII., rukopisný dodatkový svazek dostupný ve studovně Strahovské knihovny, zpracovaný Bohumilem Rybou v r. 1974, DT V 40.
Zpracoval Vojtěch Ron, leden 2000
Lidová komedie o svatém Ivanu, patronu Českého království
l. polovina 19. století
Hry se svatoivanským tématem, plné alegorismů a emblematičnosti se objevovaly již na jezuitském jevišti. Komedie o sv. Ivanovi se zachovala v rukopise bez titulu, do něhož si napsal své \"ex libris\" Jiří >Jakubů, švec ze Stanového č. 16. Opotřebovanost rukopisné knížky s různými záznamy (účetní položky, číslování Ivanových replik atd.) svědčí, že byla používána k inscenaci. Je záhadou, proč si dramatizátor vybral z mnoha
dramatických příběhů českých světců ten nejméně dramatický, samotářský - poustevnický. Ivanův příběh byl vybrán nikoli pro svou fabuli, ale pro oblíbené motivy a divadelní akce, jako byly např. lovecké scény (laň), osamělý člověk v kruté přírodě - robinsonáda, diablerie (tak rozverné neznáme v žádné jiné sousedské hře), přípravy války, válečné scény, pohřeb atd.
Ivanova dramatizovaná legenda začíná válkou, mezi Císařem a Králem, který v boji padne. Jeho nástupcem má být syn Ivan, ten před nástupnictvím utíká s pomocí Anjela do samoty, přináší mu Bohem poslaný poustevnický šat a laň. V jeskyni, nalezené k pobytu, sídlí tři Čerti (Mladí, Starý), kteří jej vyhánějí. Když opouští jeskyni, potká Jana Křtitele. Ten mu radí, aby se upevnil vírou; tím, nad pokušením zvítězí. Ivan se vrátí a Čerty konečně vyžene. Bořivoj se Služebníky na lovu střelí Ivanovu laň. Během rozhovoru Bořivoje s Ivanem je pozván na Tetín. Vydá se tam, aby tu vyučoval náboženství, ale to se mu nezdaří. Je představen kněžně Lidmile. Ta viděla ve snu, že poustevník umírá. Posílá mu Kněze, jemuž Ivan dlouze vypráví svůj život, tak jak je zachycený ve hře. S modlitbou umírá a Kněz Ivana pochová.
Autor čerpal z několika pramenů. Předlohou mu byl především Schiffnerův, J. Rulíkem přeložený Život sv. Ivana, také Kronika česká Hájka z Libočan, ale i legendistické, modlitební a kancionálové texty. Schiffnerovo zpracování legendy Ivanova života je poznamenáno osvícenskou sekularizací, střízlivostí, snažící se spíše o historický životopis, zbavený barokní zbožnosti, mystičnosti a zázračnosti. Zpracování ale vrací hře barokní devocionální rysy. Role Ivana má 281 verš, z toho třetina jsou vlastně texty světcových modliteb. Dramatizátor vytvořil samostatné, originální dílo, poradil si s transformací epického materiálu do divadelních konvencí \"komorního slohu\" typického pro Stanové.
Hrálo se na malém jevišťátku Zemanova tanečního sálu. Hra místo Opovědníka výjimečně užívá Hlasatele, má pouze 25 dramatických a 2 kolektivní postavy, 1042 převážně osmislabičných veršů, 112 replik, 7 písní, 3 opovědi a 8 scénických poznámek.
Pramen
Lidová komedie o svatém Ivanu, patronu Českého království, rukopis bez titulu [byl dodatečně přiřčen B. Rybou] ze Strahovské knihovny, sign.: DT V 40.
Edice
Ron, V.: Lidová komedie o svatém Ivanu. Z Českého ráje a Podkrkonoší 3, 1990, s. 90-104.
Literatura
Hájek z Libočan, V.: Kronika česká, II., Praha 1923, s. 6-11.
Kneidl, P.: Labyrint světa, O selském nebo sousedském divadle v severovýchodních Čechách, Strahovská knihovna, Sborník Památníku národního písemnictví 10, 1975, Praha 1975, s. 113-123.
Kraus, A.: Stará historie česká v německé literatuře, Praha 1902, s. 221.
Menčík, F.: Příspěvky k dějinám českého divadla, Praha 1895,
[jezuitská představení v l. 1638, 1674, 1731, 1734, 1737, 1753.]
Týž: Prostonárodní hry divadelní, II., Velikonoční hry, Holešov 1895, s. XVIII - XIX. [Vesměs nepřesné údaje.]
Ron, V.: Lidová komedie o svatém Ivanu. Z Českého ráje a Podkrkonoší 3, 1990, s. 81-105.
Týž: Poznámky k lidové hře o sv. Ivanu patronu českého království, Janu Kopeckému k sedmdesátinám, (Rukopisný sborník deponovaný v divadelním oddělení Národního musea v Praze, red. František Černý) Praha 1991, s.88-106.
Rulík, J.: Život svatého Ivana, prvního poustevníka v Čechách, Vypsání životů svatých patronů českých podle historického věku od Jozefa Ssiffnera v německém jazyku vydaných, nyní pak na český jazyk přeloženo od Jana Rulíka, měšťana pražskýho, II. d., Praha 1801, s. 2-25.
Slavík, I.: Náš svatý Ivan v Podkrkonoší, Podbrdské noviny 1996, č. 2, 1.2.1996.
Soupis rukopisů Strahovské knihovny PNP, VII., rukopisný dodatkový svazek dostupný ve studovně Strahovské knihovny, zpracovaný Bohumilem Rybou v r. 1974, DT V 40.
Zpracoval Vojtěch Ron, leden 2000
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.