CÍSAŘ, Jan: Taxonomie jedné přehlídky aneb ... - Biloxi blues na JH. AS 2003, č. 3
II. Metakreace
Pro tento druh divadelního jazyka jsem hledal název těžko. Dokonce jsem uvažoval o pojmenování „netradiční interpretační divadlo“, protože je v tomto jazyku také vždycky nějak obsažena interpretace textu. Zatímco ovšem v tradičním interpretačním divadle je interpretace východiskem a cílem scénování, v tomto případě tomu tak není. V něm je cílem svébytná výpověď, východiskem a nosnou páteří inscenace není dramaturgický výklad výchozího textu, literární předlohy. Zase exemplárně to demonstrovala inscenace textu N. Simona Biloxi Blues, kterou v Třebíči zahrálo Občanské sdružení PrakOta Řetová. Na první pohled to vypadalo, že těch 5 mladíků a 1 dívka skutečně scénují v tradičním pojetí text o výcvikovém táboru U.S. Army za druhé světové války kdesi v deltě řeky Mississipi. Ale nebylo tomu tak. Ta skupina mladých lidí, kteří jako studenti společně prošli dramatickou výchovou a dnes se scházejí v obci Řetová u Ústí nad Orlicí, kde žije jejich bývalá pedagožka a dnes režisérka M. Světlíková, uplatnila totiž tvořivé postupy, jež si osvojila právě v dramatické výchově. Nevykládala text „zevnitř“, ale použila jej jen jako odrazový můstek k jevištnímu rozvinutí a předvedení vlastních témat, jež by se velice stručně daly shrnout jako příběh o zrání mladých lidí, kteří se ocitnou v naprosto neznámé a svým způsobem mezní situaci, kde se nutně prověřují a ukazují jejich postoje i povaha. Z hlediska kritérií interpretačního divadla je to inscenace zatraceně problematická. Ale z pohledu kritérií, jež uplatňují samostatnost divadelní, to jest především herecké výpovědi, upoutá svou svěžestí, otevřeností, upřímností, jednoduchostí, vnitřní tvořivou svobodou.A prostotou, jež si na nic nehraje. Uvědomil jsem si tento rys inscenace tváří v tvář dvěma inscenacím, které využívaly princip metakreativity k tomu, aby v maximální míře kupily množství divadelních prostředků, jež ve svých vzájemných vazbách měly realizovat sugestivní divadelní syntézu. V obou případech tahle snaha nedošla cíle. II. Metakreace
Pro tento druh divadelního jazyka jsem hledal název těžko. Dokonce jsem uvažoval o pojmenování „netradiční interpretační divadlo“, protože je v tomto jazyku také vždycky nějak obsažena interpretace textu. Zatímco ovšem v tradičním interpretačním divadle je interpretace východiskem a cílem scénování, v tomto případě tomu tak není. V něm je cílem svébytná výpověď, východiskem a nosnou páteří inscenace není dramaturgický výklad výchozího textu, literární předlohy. Zase exemplárně to demonstrovala inscenace textu N. Simona Biloxi Blues, kterou v Třebíči zahrálo Občanské sdružení PrakOta Řetová. Na první pohled to vypadalo, že těch 5 mladíků a 1 dívka skutečně scénují v tradičním pojetí text o výcvikovém táboru U.S. Army za druhé světové války kdesi v deltě řeky Mississipi. Ale nebylo tomu tak. Ta skupina mladých lidí, kteří jako studenti společně prošli dramatickou výchovou a dnes se scházejí v obci Řetová u Ústí nad Orlicí, kde žije jejich bývalá pedagožka a dnes režisérka M. Světlíková, uplatnila totiž tvořivé postupy, jež si osvojila právě v dramatické výchově. Nevykládala text „zevnitř“, ale použila jej jen jako odrazový můstek k jevištnímu rozvinutí a předvedení vlastních témat, jež by se velice stručně daly shrnout jako příběh o zrání mladých lidí, kteří se ocitnou v naprosto neznámé a svým způsobem mezní situaci, kde se nutně prověřují a ukazují jejich postoje i povaha. Z hlediska kritérií interpretačního divadla je to inscenace zatraceně problematická. Ale z pohledu kritérií, jež uplatňují samostatnost divadelní, to jest především herecké výpovědi, upoutá svou svěžestí, otevřeností, upřímností, jednoduchostí, vnitřní tvořivou svobodou.A prostotou, jež si na nic nehraje. Uvědomil jsem si tento rys inscenace tváří v tvář dvěma inscenacím, které využívaly princip metakreativity k tomu, aby v maximální míře kupily množství divadelních prostředků, jež ve svých vzájemných vazbách měly realizovat sugestivní divadelní syntézu. V obou případech tahle snaha nedošla cíle.
Pro tento druh divadelního jazyka jsem hledal název těžko. Dokonce jsem uvažoval o pojmenování „netradiční interpretační divadlo“, protože je v tomto jazyku také vždycky nějak obsažena interpretace textu. Zatímco ovšem v tradičním interpretačním divadle je interpretace východiskem a cílem scénování, v tomto případě tomu tak není. V něm je cílem svébytná výpověď, východiskem a nosnou páteří inscenace není dramaturgický výklad výchozího textu, literární předlohy. Zase exemplárně to demonstrovala inscenace textu N. Simona Biloxi Blues, kterou v Třebíči zahrálo Občanské sdružení PrakOta Řetová. Na první pohled to vypadalo, že těch 5 mladíků a 1 dívka skutečně scénují v tradičním pojetí text o výcvikovém táboru U.S. Army za druhé světové války kdesi v deltě řeky Mississipi. Ale nebylo tomu tak. Ta skupina mladých lidí, kteří jako studenti společně prošli dramatickou výchovou a dnes se scházejí v obci Řetová u Ústí nad Orlicí, kde žije jejich bývalá pedagožka a dnes režisérka M. Světlíková, uplatnila totiž tvořivé postupy, jež si osvojila právě v dramatické výchově. Nevykládala text „zevnitř“, ale použila jej jen jako odrazový můstek k jevištnímu rozvinutí a předvedení vlastních témat, jež by se velice stručně daly shrnout jako příběh o zrání mladých lidí, kteří se ocitnou v naprosto neznámé a svým způsobem mezní situaci, kde se nutně prověřují a ukazují jejich postoje i povaha. Z hlediska kritérií interpretačního divadla je to inscenace zatraceně problematická. Ale z pohledu kritérií, jež uplatňují samostatnost divadelní, to jest především herecké výpovědi, upoutá svou svěžestí, otevřeností, upřímností, jednoduchostí, vnitřní tvořivou svobodou.A prostotou, jež si na nic nehraje. Uvědomil jsem si tento rys inscenace tváří v tvář dvěma inscenacím, které využívaly princip metakreativity k tomu, aby v maximální míře kupily množství divadelních prostředků, jež ve svých vzájemných vazbách měly realizovat sugestivní divadelní syntézu. V obou případech tahle snaha nedošla cíle. II. Metakreace
Pro tento druh divadelního jazyka jsem hledal název těžko. Dokonce jsem uvažoval o pojmenování „netradiční interpretační divadlo“, protože je v tomto jazyku také vždycky nějak obsažena interpretace textu. Zatímco ovšem v tradičním interpretačním divadle je interpretace východiskem a cílem scénování, v tomto případě tomu tak není. V něm je cílem svébytná výpověď, východiskem a nosnou páteří inscenace není dramaturgický výklad výchozího textu, literární předlohy. Zase exemplárně to demonstrovala inscenace textu N. Simona Biloxi Blues, kterou v Třebíči zahrálo Občanské sdružení PrakOta Řetová. Na první pohled to vypadalo, že těch 5 mladíků a 1 dívka skutečně scénují v tradičním pojetí text o výcvikovém táboru U.S. Army za druhé světové války kdesi v deltě řeky Mississipi. Ale nebylo tomu tak. Ta skupina mladých lidí, kteří jako studenti společně prošli dramatickou výchovou a dnes se scházejí v obci Řetová u Ústí nad Orlicí, kde žije jejich bývalá pedagožka a dnes režisérka M. Světlíková, uplatnila totiž tvořivé postupy, jež si osvojila právě v dramatické výchově. Nevykládala text „zevnitř“, ale použila jej jen jako odrazový můstek k jevištnímu rozvinutí a předvedení vlastních témat, jež by se velice stručně daly shrnout jako příběh o zrání mladých lidí, kteří se ocitnou v naprosto neznámé a svým způsobem mezní situaci, kde se nutně prověřují a ukazují jejich postoje i povaha. Z hlediska kritérií interpretačního divadla je to inscenace zatraceně problematická. Ale z pohledu kritérií, jež uplatňují samostatnost divadelní, to jest především herecké výpovědi, upoutá svou svěžestí, otevřeností, upřímností, jednoduchostí, vnitřní tvořivou svobodou.A prostotou, jež si na nic nehraje. Uvědomil jsem si tento rys inscenace tváří v tvář dvěma inscenacím, které využívaly princip metakreativity k tomu, aby v maximální míře kupily množství divadelních prostředků, jež ve svých vzájemných vazbách měly realizovat sugestivní divadelní syntézu. V obou případech tahle snaha nedošla cíle.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.