Žamberk, Diviš, STROTZER, Milan: Zlom vaz po III. .... - Jak je důležité míti Filipa. AS 2003, č. 2

Spolek divadelních ochotníků ze Žamberka uvedl komedii Oscara Wildea Jak je důležité míti Filipa. Žamberští se objevili na ústecké přehlídce podruhé a ti, kdo je viděli před dvěma lety, mohli být v očekávaní divadelního zážitku pro dobrou hereckou vybavenost souboru, kterou soubor prokázal v O´Harově komedii Oženit se, to je vždycky riziko. Takový zážitek se dostavil, byť pouze v jedné části hry, a to v dialogu při prvním setkání Baronesy Gvendoliny představované Ivanou Šrámkovou a Cecílie Gardewové, kterou hrála půvabně Marie Trejtnarová (čestná uznání). Tady se naplnila slova z programu ke hře o konverzační salonní komedii s duchaplným a elegantním dialogem jiskřivé ironie, v zábavném gejzíru chytrého vtipu… Dialog byl přímo školní ukázkou, jak na Wildeovu komedii jít. Bohužel, tato slova chvály nelze vztáhnout na celek inscenace. Po poněkud rozpačitém začátku, otevřeném sérií přebreptů, se v inscenaci zajiskřilo až s nástupem představitelky Lady Bracknellové (Milena Šímová). Pak následovala část, jejíž vrchol byl ve vyzdviženém dialogu, leč sám závěr hry upadl opět do rozpačitosti, kterou byl poznamenán začátek představení. Konverzace se rozvolnila (mj. i vlivem textových výpadků) a k finále jsme se tzv. prokopali namísto toho, abychom do něj vlétli. Škoda, přeškoda, neboť režisérka Lenka Semrádová není z těch, kdo by nevěděli, co mají v rukou za látku a co si vyžaduje její jevištní realizace. Má k tomu i výborné typové obsazení a stejně tak i výpravu, evokující dobové prostředí anglické aristokracie. Ivana Šrámková a Petra Hubálková za ní získaly čestná uznání. Cesta za kýženým výsledkem, a to i ta vědomá, nás nedovede pokaždé až na sám její konec, neboť vždy není dostatek sil, času etc. I to patří k amatérskému divadlu.