Jeseník, STROTZER, Milan: Zlom vaz po III. ... - Přehrada. AS 2003, č. 2

Příjemným překvapením bylo představení souboru Lyra Jeseník – jeho sekce Jirka. Soubor uvedl absurdně laděnou jednoaktovou hru René Levínského Přehrada. Jednalo se nejspíše o první pokus přivést na jeviště opakovaně dílo, které vzniklo na půdě královéhradeckých Nejhodnějších medvídků. Výborná textová předloha byla oporou jesenického souboru a dovedla jej k velice slušnému inscenačnímu výsledku. Soubor navíc sáhl do rezervoáru prostředků, které jsou vlastní loutkovému divadlu, aby realizoval své originální řešení závěru hry. To je sice vybočením z koridoru, kterým se inscenace jinak ubírala, ale nešť. Závažnější problém inscenace tkvěl v použití různých způsobů herectví a trošku také v tzv. „vyrábění srandy“. Zdá se, že Levínského textu sluší herecký způsob, který spočívá v autentické existenci herce v reálné (byť absurdní) situaci, méně pak snaha budovat dramatickou postavu. Dokladem tohoto tvrzení byl nejživotnější a také nejpravdivější Jiří Chovanec představující osobu Lékaře (cena). Hra je situována do prostředí hydroelektrárny, jejíž přehradní nádrž je naplněna vodou na maximum a neexistuje řešení, které by umožnilo vodu odpouštět, aniž by to nemělo tragické následky pro osazenstvo elektrárny, ale hlavně pro město a obce pod její přehradní nádrží. Tato neřešitelná modelová situace je východiskem pro obnažování charakterů osazenstva velínu elektrárny. V tomto principu se v inscenaci každá snaha po pravděpodobnosti stávala polopravdou a naproti tomu uchopení vysoce stylizované textové předlohy jako zaujaté bytí herce v daných okolnostech dostávalo punc opravdovosti.