ZÁMEČNÍKOVÁ, P.: Pražský TAJTRLÍK 2006- DEEP sleep. Loutkář 2006, č. 3.

DS Klika se představil s inscenací, která má mnohoslibný název: DEEP SLEEP. (Dramaturgicko-režijní koncepce Luboš Kafka). Hned na začátku si diváci vyslechnou přednášku o spánku a snění, poté se začne odehrávat koláž tří příběhů, v nichž s překvapením objevujeme klasiku: v malém kukátku odehrávají marionety příběh Romea a Julie. Čekání na Forota - to jsou zase dva manekýni o velikosti člověka, a za paravanem Othello a stále spící Desdemona v houpací síti, tentokrát v podání maňásků. Příběhy jsou výrazně upraveny, zjednodušeny. V Romeovi a Julii dojde k několikerým záměnám díky stále přítomnému šeru, apatičtí zoufalci čekající na Godota stále usínají a zdá se jim o divadle. Othellův(Klikou řádně zašmodrchaný příběh) má vtipnou shazující pointu – Othello zjistí, že se teprve vrací domů na lodi, usnul a všechno se mu jen zdá.
Soubor si s tím hlavu nelámal, zpracoval klasika, jak se mu zlíbilo. Jednotlivé fragmenty příběhů jsou rytmicky oddělovány, střídání po krátkých úsecích funguje, dává inscenaci švih a divákovi poskytuje určitý čas, aby si stále dokola pokládal otázku: Proč zrovna tyto tři hry, dva Shakespeaři a jeden Beckett, co to znamená? A jak to souvisí s hlubokým spánkem? Jistě, ve všech třech hrách hraje spánek určitou, v obou Shakespearech velmi zásadní roli. Ale inscenátoři nám jasně srozumitelný klíč nenabídli. A my jsme na žádný nepřišli! (on totiž žádný neexistuje, jak jsme se dozvěděli na diskusi). I přesto, že jsme měli zamotané hlavy, jsme se výtečně bavili. Herci hráli s loutkami skvěle, šišlající Romeo vtipný, rozčilený maňásek Othello neméně. Zajímavý, ambiciózní, ale bohužel nedotažený nápad, který jen potvrzuje potenciál souboru, jenž se nebojí čerta ani experimentu.