STROTZER, M: Valašské křoví - Člověčina. AS 2004, č. 2.

Velice jsem se těšil na představení Vysocké divadelní společnosti z Vysokého Pole a na jeho provedení hry Stanislava Štepky Člověčina, která vznikla v souboru Radošinského naivného divadla v roce 1971. Dodnes mám v paměti její originální provedení jako jeden ze svých divadelních zážitků. Těšil jsem se na to, že si jej zopakuji, ať již bude zprostředkovaný tím, že venkovský soubor načichl kouzlem insitního divadla a bude vědomě pracovat s jeho prostředky, či bezděčně zvolenou látku přenese na jeviště v ryzí insitnosti, která mu bude vlastní. Mé těšení nebylo na místě. Soubor, který existuje čtvrtou sezónu, nevytušil ani neodhalil, co zvolená textová předloha obnáší. Formou jakési přibližné pravděpodobnosti a někdy výrazného přehrávání (Babička) reprodukoval text hry. Takže se nic z kouzla Radošinského naivného divadla, spočívajícího v nezastírané totální existenci protagonistů na jevišti v konkrétně daných místních a dobových okolnostech, nekonalo. Diváci tomu příliš nerozuměli a labužníci polkli na prázdno. Přiznám, že až při úvahách o inscenaci, odhlédnu-li od minutí se souboru s tímto typem dramatiky, mi naplno došlo, že se ony dané okolnosti oproti době vzniku hry natolik proměnily, že je vlastně nemožné na nezměněné textové předloze dosíci adekvátního výsledku. Uvědomil jsem si, že je Štepkův text natolik spjatý s dobou svého vzniku, že by musel být napsán nově, že může posloužit leda jako formální inspirace ke vzniku úplně nového díla. To je však pro začínající soubor úkol nesplnitelný.